Roverská wiki

SLOVO ROVER

Pátrejme v historii a Anglii. Jak se dostala třetí výchovná kategorie do skautingu a jaký je kontext onoho onačení. Nejlépe tuto část popisuje Jan Nehyba ve svém článku Historie roveringu – počátky v Anglii.

Důležitým bodem v historii roveringu byl Skautský klub sv. Jiří, který založil H. Geoffrey („Strýček Elwes“), tento klub byl v Colchester a plnil zde od prvních dnů války funkci odchytu všech navrátivších se starších skautů, což bylo velmi důležité pro budoucí genezi roveringu a ve shodě s dohodnutým postupem z konference. Hrdinové z války se již nemohli dál nazývat mladíci – Seniors Scouts (starší skauti), proto byli označeni jako roveři „mladí muži“, rozhodli si o tom tak sami. „Slovo rover vyznačuje svobodu a dobrodružství, které jsou charakteristické pro mladé muže a určují směr jejich výcviku.“ P. B. Nevill mluví ve své brožurce Rovenství o tom, že: „Hovoří-li se na těchto stránkách pouze o roverech a nikoli o „roverech-skautech“, což by byl jedině správný název této skautské větve, je to pro stručnost a jedině pro stručnost. Roveři jsou skauti a tuto skutečnost nesmíme nikdy pustiti se zřetele; kdyby nebyli skauty v pravém smyslu toho slova, bylo by pro skautské hnutí lépe, kdyby jich vůbec nebylo.“ V listopadu roku 1919 byla oficiálně ustanovena Rover-skautská sekce v hnutí.

více Historie roveringu – počátky v Anglii

O ROVERSKÉM HESLE

Úvahy a fakta

Nedávno jsem na webové stránce objevil pozoruhodnou úvahu „EICH DYN? TO JE JEDNO…PROSTĚ SLOUŽÍM“ jejímž autorem je skautský vůdce bratr Michal Šimek – Dukát. Dovolím si zde citovat z Dukátova textu

„Heslo roverů a rangers je , Sloužím ,. Údajně je převzato z erbu Edwarda, Černého Prince z Walesu, jako starobylá rytířská deviza … Naši skautští předchůdci chápali ono ,Sloužím´ jako rytířské heslo a jako takové ho dali roverům… Palacký nám říká ,Na znamení vítězství sňal král anglický z přílby krále Janovy tři paví (také pštrosí nebo supí) péra s nápisem Ich Dien, i dal je svému synovi, černému princi, jenž přední čest toho dne byl sobě vysloužil. On postavil je do svého štítu, jejž užíval co princ Waleský´… Je to sice hezký příběh, ale pravda to asi nebude. Palackému se to hodilo do jeho velkého vyprávění o udatném českém národu. A bylo by hezké si myslet, že anglický rod má svůj znak převzatý z Čech a že všichni roveři se vlastně řídí podle českého vzoru …” Samozřejmě jde o bitvu u Kresčaku, k níž došlo v sobotu, 26. srpna 1346, a v níž padl český král Jan Lucemburský. Obvykle se uvádí, že slova „Ich Dien” jsou původu německého či, jak jsem také četl, středohornoněmeckého. Bratr Dukát ovšem píše „… ale věc se má s největší pravděpodobností trochu jinak. Černý princ z Walesu zdědil znak pštrosího nebo supího pera po své matce Filipě Henegavské. Deviza ,Ich dien´ není původu německého, původně se totiž psala ,Ich dene´. Pochází z galského nářečí, ve kterém zase zněla ,Eich Dyn´, což v překladu znamená ,Váš člověk´. Roverské Sloužit je tedy původně odvozeno od výrazu ,Váš člověk´.” Z Dukátova výkladu můžeme soudit či odvodit, že v podstatě jde o legendu. Trochu mi to připomíná dosud stále ještě historicky nedoloženou legendu o králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu, které včetně rytířského kodexu zvolil Baden-Powell jako vzory pro své skautské hnutí (Baden-Powell, Scouting for Boys, str. 230, World Brotherhood Edition 1946; český překlad str. 242, TDC 2007).

Jiří Čejka - Péguy květen 2015Miroslav Martinek 2016/04/15 11:19

Od zakladatelů skautingu

„Služba podmiňuje, abyste vzdali se vlastních rozkoší a pohodlí a podali pomocné ruce těm, kteří toho potřebují. Nu, a konáte dobré služby jiným, den ze dne, ve věcech nepatrných i důležitých, poznáte, jak vzrůstá jiskra Lásky ve vás do té míry, že přenese vás přes různé obtíže, nesnáze života a vyrůstáte nad ně“

„Štěstí není pasivní, tj. vy ho nedosáhnete sedíce a pohodlně čekajíce. Nám byly dány ruce, nohy a mozek, ctižádost, abychom byli aktivní; a právě toto činné má převážnou cenu nad oním pasivním v získávání štěstí“.

kniha Na pouti za úspěchem, B.P. 1922Miroslav Martinek 2016/04/15 11:19

Slovo pro rovery a rangers

Symbol tří pavích per je tedy spjat s pojmy služby, nebo chcete-li pojmem „váš člověk“. Pro nás rovery a rangers symbolizují tři paví pera tři principy skautingu přenesené na tři služby.

  • Služba sobě
  • Služba druhým
  • Služba vyšším principům, hodnotám nemateriálním, nebo chcete-li Bohu

A v těchto třech službách by každý z nás měl umět být „váš člověk“.

Miroslav Martinek 2016/04/15 11:19

Patron roverů a rangers

Sv. Pavel z Tarsu – patron roverů a rangers

Sv. Pavel je biblickou postavou a hlavní informace o něm čerpáme právě z Bible – převážně z knihy Skutků apoštolů. Podle tradice je také autorem mnoha knih Nového zákona. Sv. Pavel se narodil do židovské rodiny ve městě Tarsus na jižním pobřeží dnešního Turecka, které bylo významným politickým i obchodním střediskem. Získal dobré vzdělání a mluvil velmi dobrou řečtinou, jak dokazují jeho listy. Jako věrný Žid farizej studoval v Jeruzalémě. Když se křesťané nedlouho po Ježíšově smrti rozprchli do Judska a Samařska, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Pavel jezdit po Judsku a pronásledoval stoupence tohoto náboženského hnutí. Cestou do Damašku, kam jel zatknout tamější křesťany, byl oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: „Saule*, proč mě pronásleduješ?“. Tento okamžik znamenal zlom v jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní, posléze se připojil k misijním skupinám a nakonec začal kázat. Podle líčení knihy Skutků apoštolů podnikl Pavel s pomocníky tři misijní cesty, při nichž navštěvoval židovské obce v diaspoře ve městech mimo zemi Izrael, kázal evangelium a zakládal křesťanské obce. Na první cestě z Antiochie navštívil patrně Kypr a Perge, Antiochii Pisidskou a Derbe v Malé Asii. Druhá misijní cesta vedla z Jeruzaléma přes Antiochii, Tarsus, Galatii, Troadu, Filippi a Tessaloniku do Athén, odtud pak přes Efesos a Milétos po moři zpět do Jeruzaléma. Na třetí cestě z Antiochie navštívil Tarsus, Kapadokii, Antiochii Pisidskou, Efesos a Athény a po moři se dostal opět do Týru a Jeruzaléma. Tam byl kvůli své víře a činům zatčen a několik let vězněn. Nakonec byl dopraven do Říma a kolem roku 65 n.l. mu byla sťata hlava. Pohřben byl původně ve starých katakombách poblíž Via Appia a později bylo jeho tělo přemístěno pod jeden z oltářů basiliky sv. Pavla za hradbami v Římě. Pavel je znázorňován jako mladý bezvlasý muž s dlouhým vousem. V rukou drží knihu a meč. Mimo roverů je patronem např. tkalců, sedlářů a lanařů. Pokud se podíváme na Pavlův život s Bohem, nalezneme mnoho paralel s naším skautským životem. Pavel nebyl od počátku „skaut“, ale v pozdějším věku a pod vlivem nejrůznějších zkušeností se jím chtěl stát. Přišel do „skautského společenství“ a i přes jeho pověst a přes to, že už nebyl tak úplně dítě, ho přivítali s otevřenou náručí. Skauting se přeci nemusí žít od vlčete, skautské myšlenky mohou oslovit i mnoho starších. Dokážeme ale takové jedince přijmout? Pro mnoho lidí je nepředstavitelné přijmout do oddílu třeba 16letého kluka, který nikdy neskautoval, a to je chyba. Z vlastní zkušenosti vím, že tito kluci se mohou stát skvělými skauty a mohou oddílu mnoho dát. Pavel z Tarsu také nebyl křesťan, ale potom se obrátil a stal se jednou z nejvýznamnějších postav prvotní církve. Pavel byl také velkým poutníkem – při svých cestách prošel Izrael, Turecko, Saúdskou Arábii, Itálii, Kypr a možná i Španělsko. Roverský věk je také věkem cestování a poznávání nových věcí. I když je nám třeba doma dobře a jsme spokojeni, je potřeba se občas podívat i do jiných krajin a získat nové zkušenosti v neznámém prostředí. Poslední myšlenkou, pro mě jako rovera velmi inspirující, jsou slova z Pavlova 1. Listu Korinťanům. “Všechno je mi dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno – ano, ale ničím se nedám zotročit.” Roverský věk nám otvírá nevídané možnosti ať už v 15 nebo ještě více v 18 letech. Přejímáme odpovědnost sami za sebe a opravdu už můžeme vlastně všechno. Dnešní společnost je plná možností a láká nás do mnohých slepých uliček. Můžeme propadnout alkoholu nebo kouření, počítačovým hrám, hazardu nebo spoustě jiných věcí. Můžeme propadnout krásné slečně, propadnout učení nebo se zcela odevzdat službě oddílu. Ale nic by nás nemělo zotročit a zcela ovládnout – ať už věci pozitivní nebo negativní. V 18 letech je špatné propadnout počítačům a zanevřít na školu, stejně jako je špatné propadnout škole a zanevřít na počítačové hry. Je špatné opustit oddíl kvůli slečně, stejně jako je špatné opustit slečnu kvůli oddílu. V našem životě musí existovat určitá rovnováha a střídmost. Pro rovery, kteří získávají najednou velké možnosti a samostatnost, je to důležitá věc, kterou je může naučit jejich patron – Sv. Pavel z Tarsu. *Saul – hebrejská forma jména Pavel

zdroj: http://roverground.cz/2014/05/09/patroni-roveru-a-skautu/

ROVERSKÉ SYMBOLY

Nejčasteji se v souvislosti s Rovery a Rangers setkáváme s označením „RS“ tedy z anglického „Rover Skaut“. Zde je balíček grafických podkladů k symbolu „RS“.

Se symboly [RS] se můžeme potkat také na krojích či krojových součástech. Například toto je nášivka v charkteru označení čísla oddílu. Umísťuje se na stejné místo, jako číslo oddílu (levý rukáv). Dáváme tím najevo svoji náležitost k roverskému kmeni, který působí v lokalitě viz domovenka. Pokud je roverský kmen řádně registrovaný, pak má i své číslo a tedy může použít jedno či druhé (číslo nebo RS). Záleží potom zda je kmenů v lokalitě více a jak zmatečná to potom informace je.

Neméně známý je i kovový odznak RS, který je často užíván na klobouku či baretu - jako krojový doplněk. K zakoupení napřklad u autora obrázku Liman.cz.

Jako alternativu za nášivkový znak roverů a rangers „sloužím“ vydal Klub skautských sběratelů speciální odznak v roce 2017 a uvedl jej na celostátním roverském setkání Obrok 2017.

Půvpdní nášivka užívaná na krojích roverů a rangers v českém Junáku. Často se umísťovala na krojovou pravou kapsu nebo na rukáv. Mnohdy si kmeny dělaly vlastní alternativy této nášivky - například s názvem kmene. Hlavní je vždy znak, který má symbolizovat a připomínat roverské heslo „Sloužím“.

Výtažek z Junácké symboliky, 1990

Název: Junácká symbolika
Autor, vydavatelství, rok Jan Čáka, MERKUR, 1990
Jazyk český
odkaz na knihu junacka_symbolika_jan_caka_1990.pdf
full text zatím není k dispozici
obálka

Roveři, představující dospívající kategorii Junáka, užívají jako symbol poutnickou, tzv. roverskou hůl. (Význam slova „rover“, přejatého z angličtiny, je poutník, ve smyslu úspěšné životní poutě.) Roverské hůl je 145 cm dlouhý lískový prut, 2-2,5 cm silný, na jehož vrcholku počíná rozvětvení ve tvaru Y (odříznutí větví asi 8 cm nad rozvětvením). Roverské hůl nepatří do běžné junácké výstroje, používá se pouze k významným příležitostem.

Grafickým symbolem roveringu jsou iniciály „RS“ - ver- sálky písma typu „grotesk„. Z těchto písmen byl utvořen kovový postříbřený odznak roverů, který se dříve nosil na klobouku. Barvou roverů je tmavá červeň - odstín bobule hlohu - symbolizující vyzrálý plod - vyspělého junáka.

Hovoříme-li o znacích, tedy si připomeňme starobylý emblém, který se spojuje s roverským heslem „Služba“ (pro jednotlivce „Sloužím„). Heslo „Sloužím“ je starobylého původu, objevuje se již v raném středověku. Tři zlatá či stříbrná pštrosí péra (někdy uváděná též jako supí) s devizou (heslem umístěným na stuze) „leh dien„ - německy „sloužím“, byla znamením rovnocenným znaku tzv. „badge„ (čti baedž) anglických královských princů.

Erbovní pověst vypráví, že toto znamení a heslo patřilo původně českému králi Janu Lucemburskému, který s ním statečně padl v bitvě u Kresčaku. František Palacký o tom píše v Dějinách národa českého:

„Na znamení vítězství sňal král anglický s přilbice krále Janovy tři supí péra s nápisem »Ich dien«, i dal je svému synovi, Černému princi, jenž přední čest toho dne byl sobě vysloužil. On postavil je do svého štítu, jejž užíval co princ waleský.“

Princové z Walesu užívají toto znamení podnes. Od nich přijali heslo „Sloužím„ angličtí roveři, a dále roveři na celém světě.

Tři zlatá pštrosí (supí) péra na černém štítě - badge Eduarda, zvaného Černý princ, syna anglického krále Eduarda III., přemožitele Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku (Grécy). Na menší kresbě je starší varianta, na větší, kde jsou péra provlečena korunkou, je varianta novější. Tu na obrázku poslední bitvy krále Jana nakreslil i náš Mikoláš Aleš.