— Miroslav Martinek 2018/08/15 09:12

Doslov v knize Rovering – účel a metody roverství v překladu od Jana Nováka 1926, popisuje nejej oficiality počátku roveringu v Anglii, ale především u nás v tehdejším ČSR. Odkazuje na další články z počátku zavádění roveringu v tehdejším časopisu Vůdce a podobně. Je to opravdu širší kontext doby a současně žité zkušenosti v Aglii a několika málo letech u nás.

Název:	Rovering – účel a metody roverství
Autor, vydavatelství, rok	P.B. Nevill, Skautská knihovna, 1921
Jazyk	český překlad Jan Novák 1926
odkaz na knihu	nevill_rovering_1926.pdf
full text	kniha ve fulltext přepis Pavel Fabiánek - Ferda 1998
obálka

Moji čtenáři mi prominou, když ke stránkám autora přidám i já několik slov. Mám k tomu své důvody, neboť jsou mnozí, kteří nepochopili ani ideu ani její provádění. Když jsem v květnu r. 1922 o tomto předmětě psal do „Vůdce“, výslovně jsem prohlásil: „Nechceme ihned a za každou cenu zaváděti tuto novotu. Možno, že i přikročíme k nějakému pokusu a zkušeností takto získaných použijeme k realisaci nebo zamítnutí této myšlenky.“ Byl to tedy článek jen informační a dobře jsem věděl, proč radím k opatrnosti. Vždyť i v Anglii byla tato věc ve stadiu pokusů a značně se od původních směrnic uchýlila. Byli-li někde nedočkaví a z chtivosti po novotě a originalitě zavedli si rovery bez pevného programu a bez důkladné znalosti podstaty a základů celého hnutí, jen dobrou myšlenku poškodili. Neprospěli ani hochům - ti prostě nevěděli, proč jsou teď rovery a ne skauty - ani hnutí našemu, neboť konati experimenty lidem, kteří k tomu nemají zkušeností a průpravy, se nedoporučuje. A tak co v Anglii se pracovalo, u nás doma se zhusta jen tápalo. Náčelnictvo bedlivě sledovalo, jak se idei roverské daří v Anglii a několik pokusů konaných zejména v Praze, dávalo tušit, že v roverství skryta je ohromná mohutnost výchovná, schopná zmocniti se mládeže v nejnebezpečnějším věku pohlavního dospívání. Správné odstupňování výchovných kategorií: dítě-vlče, hoch-skaut a mladík-rover, dalo výchově ve skautingu definitivní cíl a přesně stanovilo způsob práce, která je u každé skupiny jiného druhu a podstaty. V roce 1923 mohl jsem už se svolením Náčelnictva uveřejniti článek „Roverství“, kde byl tento směr postaven na pevný základ, stanoveny řády a pravidla, určen roverský průkaz, dány předpisy krojové a mohlo se pracovati na konkrétním podkladě. A hle! Ti, kteří se k roverství zprvu nejvíce hrnuli, ztratili pojednou chuť. Čím to asi? Poznali, že roverství není jen stužka s nápisem „Rover“, ani že to nejsou písmena R S na klobouku, dokonce ne pak roverská hůl s vidlicí na konci, ale že je to práce a práce a zase práce a tuhá, vytrvalá, žádné hračky, sport a výlety. I nastala u nás v roverství stagnace. Bratrům zpravodajům pohříchu namnoze ušlo, co positivních výchovných hodnot obsaženo je v roverství a proto tento směr nijak nepropagovali a nechávali vůdcům na vůli, chtějí-li rovery zavést či nikoli. Zejména pak se přehlíželo, že v roverství musí býti vyjádřen ne věkový, ale mravní ekvivalent a že tedy nemůže roverem být každý. A tak nám narostli tak zv. „rovéři“, hoši ve snad zlí, ale myšlence roverské na hony vzdálení. Často vůdce, když už si se svými dospělými hochy nevěděl rady, buď že nemohl nebo nechtěl se jim věnovati, povýšil tuto společnost na roverský kmen, kdež se navzájem požírali. Skautské hnutí v každém tom případě utrpělo škodu. Ani krásná kniha Baden-Powellova neměla toho účinku, který jsme si od ní slibovali. Zase jen proto, že se malověrní lekli odpovědnosti, kterou s sebou přináší vedení roverského kmene. S radostí bral jsem proto do ruky knížku Nevillovu, která přináší mnoho ulehčení do naší práce. Mluví velmi určitě a přesně, ale radí dobře a ukazuje cestu schůdnou každému skautskému pracovníku dobré vůle. I Nevill chce mnoho, rozvrhuje však práci hospodárně a může za ním jíti bez obav každý, aniž by před cílem ztroskotal. V knize „Na pouti za úspěchem“ promluvil idealista teoretik, v knížce této mluví idealista praktik. Když jsem knížku přečetl, rozhodl jsem se hned, že ji přeložím a seznámím naše pracovníky s jejím obsahem. Toto rozhodnutí bych rád několika slovy ospravedlnil. Často se nám už vytklo, že nejsme dost původní, že ve skautingu většinou přebíráme z ciziny, dávajíce málo ze svého. Tak bude jistě i v tomto případě. Mohu námitku odmítnouti několikerým způsobem. Nejsme to jen my, kteří berou z ciziny. Co v oboru výchovy vyšlo u nás ryze původního, kde je ten náš moderní Komenský? Odkud přišla na příklad celá pedopsychologie, co vše nám dal Claparéde, Hall, Wundt, odkud k nám přišly testy, abych se věci jen dotknul. Není možno, aby každý dal původ dobrému směru výchovnému a by se objevil každý týden nový. Skauting je květ cizích luhů, ale nevyšla-li kniha „Die deutsche Turnkunst“ už v roce 1816? Bude z toho někdo moudrý vyvozovati důsledky vzhledem k instituci u nás dnes nejnárodnější? Ne nádoba, ale obsah, ne forma, ale duch. Tento obsah, tento duch tolika našim kritikům unikají. Veletoč udělá Němec, Francouz, Ital jako Čech. Podobně také postaví stan každý hoch - příslušník různých národů. Na tom však nezáleží, ale záleží na tom, jak v takovém stanu, jak v tělocvičně se bude žít, o čem se tam bude mluvit, jaké zásady do duší vštěpovat. To však nutno prožít, nutno se v ducha hnutí ponořit - a pak teprve mluvit. Přeložil-li jsem tuto knížku, učinil jsem tak zejména proto, že je výsledkem bohatých zkušeností - měliť v roce 1924 v Anglii 12 429 roverů - a tu se již shledá hezká hromádka poznatků. A zase nemá to býti nic, než kadlub, do nějž jadrný kov je třeba teprv z mladých duší vytavit a zpracovat žhoucí, než jej nevítané vlivy schladí. Mohl bych svůj čin odůvodniti i psychologicky. U nás tak okatě dáváme na jevo, že „nemo prophetus in patria“. Vzpomeňte jen na hnutí „rekreační“ z prvních dob naší samostatnosti! Proto dělá-li něco tak a tak Angličan Nevill, je to v očích nemyslících lidí už samo sebou dobré. Ale tohoto důvodu se zříkám. Ještě slovo, proč jsem ponechal slovo „rovering„. Ujalo se slovo „skauting“ a je přesným vyjádřením a uznaným označením určitého systému výchovného. I tam, kde pro toto hnutí užilí mateřské řeči (Eclaireur, Padviner, Esploradore, Cserkész, Harcerz), hovoří-li se o systému, užívají slova „skauting“. Tak je u nás i se slovem „junák“ a po mém soudu význam „junáctví“ nepoví nikdy tolik jako „skauting“. Kdyby mělo být po mém, vyhradil bych slovo „junák“ právě pro rovery a zůstal při stupnicí vlče, skaut, junák. Nejsem přítelem cizích slov, ale protože se „rovering“ tak těžko překládá a že přes to tolik povídá, ponechal jsem tento cizí název. Ostatně pole je tu stále otevřené a přijde-li někdo s výstižným a pěkným slovem, i tím prokáže hnutí našemu skautskou dobrou službu.

Pro přehled a informaci chci seznámiti s vývojem jakým prošel rovering v Anglii. Jen mimochodem tu připomínám, že největší skautská organisace, Boy Scouts of America, na hnutí roverském se neúčastní. Prozatímní pravidla roverská vyšla v září 1918. Teprve v roce 1921 zařaděn byl rovering jako plnocenná a rovnoprávná složka skautského hnutí do oficiálních pravidel (Rules). V oněch provisorních pravidlech vyznačil Baden-Powell úkol roverů těmito slovy: „Roveři jsou obdobou vlčat a jako tato, tak i oni zůstávají součástí oddílu. Potřeba utvořiti je vznikla z poznání, že starším hochům je nutno poskytnouti širší a oddělený výcvik, aby našli nové a svěží podněty, které by je znovu a znovu poutaly k hnutí. Vedle toho, co rovering je připravuje pro jejich budoucí život, je zároveň pro ně přípravou pro jejich činnost vůdcovskou, používaje jich jako instruktorů v oborech, ve kterých zvlášť pracují. Taková dobrovolná výchovná spolupráce je znamenitou pomocí zejména v dobách poválečných.“ Na těchto slovech náčelníkových nebylo třeba ničeho měniti a podržela platnost podnes. V podrobném odůvodnění, proč byl rovering zaveden se poukazuje na čtyři příčiny: 1. pomoci hochům v době pubertální a postpubertální, 2. dáti práci jejich vyšší úroveň a tužší podmínky, 3, připoutati starší hochy neskauty, 4. přivésti hnutí zpět hochy, kteří se vraceli po válce od pluků. Poslední důvod, důležitý sice, ale brzy odpadl. Stáří hochů bylo tehdy stanoveno na 15 let. Mladší nesměli se přijímati a už zde stanovena zásada, že ne každý patnáctiletý musí býti roverem. Už tehdy vyzdvihovala se morální stránka roveringu nade vše. Dnes je to rok 17., který v Anglii opravňuje hocha k stupni roverskému. My jsme šli o rok níže a připustíme hocha k roverství v 16. roce, dříve však za žádných okolností. Horní věková mez pro rovery v Anglii stanovena není. Z toho někteří u nás vyvozují, že roverem může býti muž jakéhokoliv stáří. Nehledě k tomu, že taková věkově různorodá společnost nepřinese nikomu valného užitku - nejméně hnutí - čteme-li dobře a správně-li vykládáme slova původce roveringu i jeho propagátorů, přijdeme k jinému náhledu. Všude čteme: „Young man“, mladý muž, nebo „The boy on the treshold of manhood„, hoch na prahu mužství. Proto soudím: má-li kdo lásku ke skautingu, ať se v dospělém věku věnuje vedení, ať nám pomůže a rozmnoží řady dospělých pracovníků, ale hráti si na skauting zdá se mi dospělých lidí nedůstojno. Už tehdy mohl se státi roverem skaut druhotřídní, a ustanovení to nebylo měněno. Jinak organisování roverů děje se podle osvědčeného vzoru skautů a řídí se jím podnes. Na kroji, jak byl tehdy předepsán, není také podstatných změn. Na klobouku nosila se dříve písmena S S - senior scout, starší skaut. Ta proměněna v nynější R S - rover scout. Podle původních pravidel mohl rover nositi v punčoše zvláštní skotský nůž, skean-dhu zvaný. Od toho upuštěno. Největších změn doznaly odborové zkoušky. Všechna látka rozdělena byla na čtyři skupiny: 1. námořní, 2. pozemní (většinou skautské discipliny), 3. rolnickou 4. průmyslovou a obchodní. Odznaky lišily se barvou: modrá, červená, zelená a žlutá. Jak vidno, šlo se tu za čistě praktickými cíli, zdá se však, že získané zkušenosti byly takového rázu, že od tohoto systému bylo upuštěno. Roverům jsou nyní přístupny všechny odborné odznaky skautské a mimo to odznak poutníka a zálesáka. To by tak zhruba bylo vše, co je nutno po této stránce věděti. Jak bylo postupováno u nás, řekl jsem výše a nynější roverské řády až na několik změn krojových, kryjí se v celku s anglickými.

Přistupuji k podrobnostem na nichž, myslím, že by vzniknouti mohly tu a tam pochybnosti. Je to v prvé řadě otázka roverského vůdce a rádce. Je-li skautský vůdce dospělý, života zkušený muž, není příčiny, aby nemohl býti i vůdcem roverů. Tak je to většinou v Anglii, kde se vedení oddílů chápou zhusta dospělí a s použitím družinové soustavy dělají divy. Jinak je u nás. Známo, jak z nedostatku dospělých, svěřujeme práci mladým lidem kolem 20. Konají svůj úkol dobře, ale na starší hochy dostačují málokdy úplně. Tu je třeba, aby vedle skautského vůdce (scoutmaster) byl i vůdce roverů (roverleader). Tento vůdce roverů má mezi nimi zcela jiné postavení. Předně není jeden z nich a to už značně podporuje jeho prestyž. Pak je to zralý muž, který může hochům něčím býti. Proto dívám se na roverského vůdce spíše jako na poradce, protektora, ochránce. Nebudou tu konflikty mezi ním a vůdcem oddílu, když do věci budou mluvit dvě osoby? Všimněme si že roverský vůdce nevede, nepředsedá, má jeden hlas jako každý jiný. Je pouze na stráži, radí a vystupuje aktivně tehdy, když je k tomu výslovně volán. Musíme přiznati, že tu zasáhla velmi šťastná ruka a že se tu Angličanům, jako tak často, povedla znamenitá věc. A je-li roverský vůdce opravdu schopný muž, postará se, aby v oddíle byl soulad, aby jeho činnost nebylo vidět, ale ve všem cítit, aby nebyl pátým kolem u vozu, ale svým hochům záštitou a pomocníkem. Není třeba se této instituce lekat a vhodnou osobu k tomu najdeme spíše než k vedení oddílu, protože tato funkce nevyžaduje ani tak odborných skautských znalostí jako spíše životních zkušeností, rozvahy a taktu. Za to roverský rádce - na tom spočívá ve kmeni vlastně vše. Angličané mu říkají „mate“ (vysl. mejt) a je to název poddůstojníka námořního, znamená to však také soudruh, kamarád. Jeho funkce je s dostatkem objasněna Nevillem. Jeho volba kmenem, jeho těsná spolupráce s ostatními, jeho odpovědnost, která se samozřejmě přenáší i na ostatní, to je ono Nevillovo „to train himself“, sebevýchova v nejširším smyslu a tu je také kouzlo, které je s to dospělé hochy ke hnutí přivábit a v něm podržet. Zde je opět jádro celého problému. Četl jsem nedávno dopis skauta (oktavána, skautujícího alespoň 7 let) a ten praví svému druhu: „Odcházel jsem letos z tábora s jistým ulehčením a uspokojením, že je konec, ačkoliv nemohu říci, že by byl horší než jindy. Inu, odpoutáváme se od skautingu.“ Ovšem, byl to tábor hodně smíšený a hoši 17 a 18 let věku nenalézali tam dosti pro sebe, když už snad po šesté tábořili a vždy prostým, regulerním způsobem. Kdo si chce udržet starší hochy - a kdo by toho nechtěl, poškozuje naše hnutí - musí jim dát rozumnou samosprávu a umožnit jim chápat skauting se stanoviska mužů a ne vidět v nich stále ony zelené nováčky, kteří k němu před lety přišli a jichž pýchou bylo, že dovedou uvázati ambulanční uzel nebo „dračí smyčku“. Pro svobodu starším, bratří, kázeň sice, ale také svobodu, aby mohli ocenit sami sebe a svůj význam pro hnutí. Jen tak je udržíte v organisaci a dáte vznik tradici, bez níž začínáme stále znovu. Nutno pohovořiti ještě o způsobu organisování roverů. Jak bylo vpředu řečeno, je to možno trojím způsobem: 1. při oddíle, 2. samostatně, 3. ve kmenech sdružených. K názvu kmen; to slovo se mi líbí, pro svou symboliku. Vskutku, roveři mají utvořiti společnost, na kterou by jako na kmen se upínaly jejich slabší větve, skautská a vlčácká. Proto jsem podržel název kmen i tehdy, když to není jednotka samostatná, ale součást skautského oddílu. Ideálem je ovšem oddíl o všech třech složkách, jak to správně praví Nevill a na příkladě v dodatku dokazuje. Roverský kmen jako samostatná jednotka není mi tuze sympatický, protože je tu snadná možnost uhnout se nejvýznamnější práci, výcviku mladších, vlčat a skautů. Nejhůře bude asi se sdruženými roverskými kmeny. A radil bych pro pokoj a mír ve skautingu, aby jich mnoho zakládáno nebylo. Závadu vidím v tom, že se tu střetá opravdu mnoho zájmů, a musil by to býti člověk velmi obratný, taktní a vlivný, aby se mu podařilo udržet vše v kolejích bez mrzutostí, hněvu a hořkostí. Ale i tato věc stojí za pokus a kdo by si troufal takový kmen organisovat, aniž by tím rozvrátil skauting v místě, o tom řeknu, že je rozený vůdce. Ke konci slovo o roverském průkazu. Četli jste, jak pěkný názor tu má Nevill a jak dobře radí. Myslím, že právě zde není místa pro lecjaké hnidopišství a styk s horkým životem že je hlavní. Vyzvedněte vysoko mravní stránku roveringu a to ostatní bude vám přidáno. Zase tu nemám na mysli nějaké přezírání skautské podstaty hnutí po stránce praktické. Stále je nutno míti skauting před očima jako celek a skautskou výchovu, jejíž je rovering jen odvětvím, jako výchovu celého člověka. Ale způsob jednání s rovery a vše, co se jim podává, musí se díti pod zorným úhlem jejich věkové dospělosti a ve smyslu jejich touhy po samostatnosti, sebevýchově. V tom nemalou úlohu hraje i krojování a spolková místnost, roverské doupě. Pravíme-li, že bez kroje může býti chlapec dobrým skautem, jen když plní zákon, nedovedu si představit nekrojovaného rovera. Ne že bych myslel, jakoby ta pentličky a plíšky, jak se tomu někteří neinformovaní nebo zlomyslní posmívají, udělaly z hocha rovera, ale pokládám kroj za projev bratrské příslušnosti, za jakési vyznání víry ve skauting a myslím, že nemusí být rovera, který by se na kroj nemohl zmoci. A pak, což roverská svépomoc, ta by nesvedla ničeho? 0 roverském doupěti při stálé naší bytové krisi, kdy pořád je nám sklep a ledajaká díra nedostupným ideálem, nebudu se šířiti. To odkážeme lepším dobám, ač ani tu se nevyplatí složiti ruce v klín a s námahou sice někdy nadlidskou a s obětmi pro hochy neslýchanými dospěje se přece k cíli.

Konče připisují tyto stránky našim hochům, kteří hnutí po několik let byli věrni, ale nyní se jim zdá, že je čas, aby odešli. Pravím jim: Není čas a nikdy nebude; nezpronevěřte se svým lepším citům a setrvejte dále. Jak by to bylo sobecké, abyste odešli teď, když se od vás očekává, že převezmete práci za ty, kteří opravdu věkem obtíženi odcházejí nebo k odchodu se připravují. Na vás je řada, abyste se ujali díla a konali je pro jiné, jako jiní je konali pro vás. Věřím na tolik v moc myšlenky skautské, že nebude opuštěna, najdou-li v ní i starší hoši svůj zájem a k tomu poslouží právě větev roverská. Stavíme pro vás budovu a vy nenecháte síně její prázdné. Najdete v nich tolik pro sebe, a, co více, i pro jiné, že květ vnitřní spokojenosti a osobního štěstí vykvete v ňadrech vašich v kráse nevýslovné a vůně jeho rozlije radost do lící vašich i vašich nejmilejších. Úspěch v životě vašem, ke kterému vede vás váš nejlepší přítel a učitel Sir R. Baden-Powell, nemůže vás minouti. Zaměřte vysoko, jak vám dobře radí a dejte v mládí pro své šťastné stáří vše, co máte, Pak i západ života vašeho oblit bude září úsměvů a radostné pohody. Vzdálená vám sice dnes perspektiva, ale jen pošetilec nemyslí na konce. J. N.

Název:	Junácká symbolika
Autor, vydavatelství, rok	Jan Čáka, MERKUR, 1990
Jazyk	český
odkaz na knihu	junacka_symbolika_jan_caka_1990.pdf
full text	zatím není k dispozici
obálka

Roveři, představující dospívající kategorii Junáka, užívají jako symbol poutnickou, tzv. roverskou hůl. (Význam slova „rover“, přejatého z angličtiny, je poutník, ve smyslu úspěšné životní poutě.) Roverské hůl je 145 cm dlouhý lískový prut, 2-2,5 cm silný, na jehož vrcholku počíná rozvětvení ve tvaru Y (odříznutí větví asi 8 cm nad rozvětvením). Roverské hůl nepatří do běžné junácké výstroje, používá se pouze k významným příležitostem.

Grafickým symbolem roveringu jsou iniciály „RS“ - ver- sálky písma typu „grotesk„. Z těchto písmen byl utvořen kovový postříbřený odznak roverů, který se dříve nosil na klobouku. Barvou roverů je tmavá červeň - odstín bobule hlohu - symbolizující vyzrálý plod - vyspělého junáka.

Hovoříme-li o znacích, tedy si připomeňme starobylý emblém, který se spojuje s roverským heslem „Služba“ (pro jednotlivce „Sloužím„). Heslo „Sloužím“ je starobylého původu, objevuje se již v raném středověku. Tři zlatá či stříbrná pštrosí péra (někdy uváděná též jako supí) s devizou (heslem umístěným na stuze) „leh dien„ - německy „sloužím“, byla znamením rovnocenným znaku tzv. „badge„ (čti baedž) anglických královských princů.

Erbovní pověst vypráví, že toto znamení a heslo patřilo původně českému králi Janu Lucemburskému, který s ním statečně padl v bitvě u Kresčaku. František Palacký o tom píše v Dějinách národa českého:

„Na znamení vítězství sňal král anglický s přilbice krále Janovy tři supí péra s nápisem »Ich dien«, i dal je svému synovi, Černému princi, jenž přední čest toho dne byl sobě vysloužil. On postavil je do svého štítu, jejž užíval co princ waleský.“

Princové z Walesu užívají toto znamení podnes. Od nich přijali heslo „Sloužím„ angličtí roveři, a dále roveři na celém světě.

Tři zlatá pštrosí (supí) péra na černém štítě - badge Eduarda, zvaného Černý princ, syna anglického krále Eduarda III., přemožitele Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku (Grécy). Na menší kresbě je starší varianta, na větší, kde jsou péra provlečena korunkou, je varianta novější. Tu na obrázku poslední bitvy krále Jana nakreslil i náš Mikoláš Aleš.

Roveři jsou odvětvím skautingu stejně významným a oprávněným jako Skauti a Vlčata. Podléhají téže organisaci a těmže všeobecným pravidlům jako oni. V postupu výchovy skautské zaujímají Roveři nejvyšší místo (Vlčata-Skauti-Roveři) s příslušnými stupni výchovy a výcviku.

Skaut-Rover. Roverem může se státi hoch zpravidla v šestnáctém roce věku, ať byl před tím Skautem nebo ne. Hoši mladší za Rovery ustanoveni býti nemohou. Osamělý Rover může býti registrován za týchž podmínek jako osamělý Skaut. Pozdrav. Jako u ostatních Skautů. Kroj je v podstatě skautský.

Zvláštnosti: Příčka s písmeny RS v předu skautského klobouku v řemeni upevněná. Ramenní stuhy barev: červená(vnější), zelená a žlutá (vnitřní). Stužky rytířství červené; šňůrka červená. Hůl vlastní výroby, na konci s rozsochou (rozvětvená). Místo košile ve službě možno nositi džerzy nebo svetr. Jakékoliv odznaky se nosí, pokud se shodují s obvyklými skautskými, jak nařízeno.

Roveři podléhají témuž zákonu a skládají stejný slib jako Skauti. Roveři tvoří jednotky zvané kmeny, složené ze dvou, nebo několika družin. Roverská družina může býti i jen čtyřčlenná. V oddíle sdruženém (Vlčata, Skauti, Roveři) tvoří Roveři samostatnou družinu k speciálnímu výcviku a pomocným službám v oddíle. Registrace Roverů je totožná s registrací ostatních složek Svazu, avšak ukládá se okresním zpravodajům, aby se zvýšenou bedlivostí měli zřetel k povyšování Skautů na Rovery nejen podle věku, ale hlavně podle hodnoty charakteru a způsobilosti instruktorské a výchovné těch, kteří mají býti povýšeni. K roverství nikdo nedoroste věkem, ale vnitřním povznešením a zušlechtěním a povahovou dokonalostí. Roveři musí býti elitou skautské mládeže a povinnost jejich jest po výtce pracovati v oddíle na výchově mladších druhů a nikoliv roverství jako takové a jen pro ně samé. Kdo nechce a nebo nemůže se účastniti výchovné práce skautské na prospěch oddílu, nemůže se státi nikdy Roverem. Sdružené kmeny roverské. Kdo je v místě několik družin roverských u skautských oddílů, mohou se sdružiti ve společný kmen, jehož vedení ujme se sborový vůdce, pokud bude k tomu kvalifikován. Jinak zvolí si vůdce z roverských rádců, který bude schválen zpravodajem okresním. Takový kmen může při společných podnicích používati šátku stejné barvy, určené pro tento oddíl.

Roverský vůdce. Vše jako u Skautů jen v získání klubovny jest mu vyvinouti zvýšenou energii pro důležitost klubovního života Roverů.

Roverský rádce je volen družinou se schválením vedoucího.

Roverský podrádce je vybrán rádcem, aby mu byl ku pomoci a zastupoval jej v jeho nepřítomnosti.

Rover- instruktor Tohoto odznaku dostane se Roverů, který prokázal způsobilost připravit! Skauty k prvotřídní zkoušce, nebo je schváleným instruktorem aspoň čtyř odborných předmětů, nebo všech zkoušek Vlčat. V každém případě vyžaduje se vysoká úroveň znalostí a způsobilostí.

Kdo má se státi Skautem-roverem, musí přesvědčiti svého vedoucího:

• a) že zná skautský zákon;
• b) že zná skautský pozdrav a skautské značky;
• c) že zná šest uzlů jako Skaut nováček;
• d) že zná základní principy státní ústavy, státní vlajku a znaky i hymny;
• e) že zná první pomoc jako druhotřídní Skaut;
• f) že zažehne oheň pouze dvěma zápalkami a na polním ohni uvaří jednoduchý pokrm;
• g) že zná užití kompasu a dovede čisti mapu;
• h) že ze zdravovědy zná význam čistoty těla, šatu, vzduchu, potravy a je pečliv o své vlastní zdraví;
• i) zná nebezpečí z požívání alkoholu, užívání tabáků a význam pohlavní zdrženlivosti.

Pak může složiti nebo obnoviti skautský slib, a stává se Skautem-roverem s právem nositi skautský odznak a kroj. Skaut-rover může přijmouti jmenování skautským činovníkem, aniž by přestal býti Roverem. Jmenování činovníkem neopravňuje ho však k titulu Rovera.

Rover prvotřídní. Nežli stane se Skaut-rover

Roverem prvé třídy, jest mu složiti průkaz před vedoucím, obsahující:

• a) plování na 200 m, je-li tu zákaz lékaře, pak nahradí tuto činnost buď odznakem poutníka nebo instruktora;
• b) cestu 30 km pěšky nebo ve člunu nebo 60 km na kole ve dvou dnech s přenocováním v přístřešku nebo ve stanu. Podá o cestě podrobnou zprávu s náčrty a podrobnými pokyny a vlastním pozorováním;
• c) odbornou zkoušku z první pomoci;
• d) získání odznaku táborníka, viz str. 95;
• e) odhad vzdáleností plochy, počtu výšky a váhy, jako v prvotřídní zkoušce skautské;
• f) průkaz o osobní spořivosti ať úsporami nebo pomocnou prací na prospěch rodiny, nebo pro vlastní vydržování;
• g) znalost organisace veřejné správy a soudnictví;
• h) průkaz, že byl aspoň po šest měsíců činným jako rádce, pod rádce, zástupce, instruktor v oddíle, nebo získá odznak instruktora;
• i) vědy přírodní: znalost podle výběru vlastního: hvězdářství, botanika, zoologie, geologie, biologie, chemie, elektřina;
• j) dvanáctiměsíční službu jako Skaut-rover.

Činovník-čekatel: jako Skauti.

Kromě těchto průkazů řádných jsou Roverům dostupny i průkazy mimořádné (o tři orlí péra, hraničář a Rover-lví Skaut) jako u Skautů a

Poutník

Právo na tento odznak získá Rover, který prošel 300 km dohromady na jednotlivých týdenních výletech. Cesta vykonaná na kole nebo pomocí samohybných strojů (po dráze, autu, motorce) se nepočítá, V úvahu se bere jen cesta pěšky nebo v člunu. Rover pořídí si seznam výletů, který po ukončení odevzdá vedoucímu, aby mohl uvědomiti zpravodaje o vykonaných cestách. Seznam má obsahovati data, místa a vzdálenosti a má býti i jiným užitečný, uváděje zajímavá místa, vhodná tábořiště, noclehárny, pokyny k určení správné cesty na místech nesnadných a pod. Ještě dokonalejší výkazy jsou ony, které obsahují náčrty cest v případném měřítku, pozorování přírody, lidu a jiné.

Zálesák

Odznaku může dosáhnouti Rover,složí-li průkaz:

1. táborníka (str. 95);
2. přírodovědce (viz níže) nebo stopaře (str. 95);
3. hvězdáře (str. 100), nebo meteorologa (str. 101), nebo drvoštěpa (strana 94). Tedy celkem tři průkazy.

Přírodovědec

1. Vysvětlí

• a) oplození a vývoj rostliny, nebo
• b) vývoj ptáka z vajíčka, nebo
• c) život hmyzu, nebo
• d) měsíční pozorování života na rybníce.

2. vede po 52 souvislé týdny přírodovědecký deník, ilustrovaný náčrty zvířat, rostlin, obsahující zejména tato data:

• a) prvý objev 12 stěhovavých ptáků na jaře nebo na podzim;
• b) rozkvět 20 divokých květin;
• c) první objev 10 motýlů;
• d) otisk 20 listů obyčejných našich stromů.

Tento bod 2. může býti po rozhodnutí zpravodajově zaměněn u Roverů ve městě za toto:

• a) má sbírku listů 30 různých stromů, nebo 60 divoce rostoucích květin, kapradin, trav — upravenou v herbář (s příslušnými nápisy), nebo
• b) má barevné nákresy dvaceti květin, kapradin, trav nebo 12 náčrtů ze života ssavců nebo ptáků, studie nebo hotové kresby, nebo
• c) dovede po- jmenovati 60 různých druhů zvířat v museu, nebo zoologické zahradě, ucho na kolorovaných nepojmenovaných obrazech a podati podrobnosti ze života, zvyků, vzhledů a stop dvaceti z nich, nebo
• d) popíše zvyky a rozezná po zpěvu nebo hlasech 30 různých ssavců nebo ptáků.

Roverské odznaky poutníka a zálesáka se udělují pouze se souhlasem župního zpravodaje. Vedle zkoušky »přírodovědec« mohou Roveři skládati ještě kteroukoliv jinou odbornou zkoušku, jako Skauti (str. 93 a násl.).

Příslušnost. Velký znak a odznak Svazu viz str. 42. Roverské ramenní stuhy a písmena RS viz kroj (str. 126). Šátek sdruženého kmene viz str. 127. Hodnostní: jako Skauti (str. 91), dále:

Rover-instruktor

Rover-instruktor: žlutohnělý ovál 6 cm zvýši a 3 a 1/2 cm zšíři, zeleně lemovaný, uvnitř s červeným R, žlutým I a červeným S; nosí se uprostřed pravé náprsní kapsy. Stupně: Skaut: veškeré odznaky skautské. Domovenka samostatného kmene nese nápis, na př. 2. RS BRNO. Skaut-Rover: soukenný proužek červený 2×4 cm dlouhý a 8 mm široký, našitý do pravého úhlu, vrcholem vzhůru na levém rukávě nad loktem. Rover prvotřídní: dva takové proužky nad sebou, s mezerou 8 mm. Činovník-čekatel: str. 91. Odznaky za tři orlí péra, hraničář, Rover-lví Skaut a odborné jako Skauti (str. 92 a násl.).

Kromě toho: Poutník: kovová větévka ostružiníku 4 cm zdélí, upevněná šikmo na pravé straně klobouku na řemeni. Zálesák: řemínek s 10 turbanovými květy (uzly) místo šňůrky. Odznaky čestné a zvláštní viz na str. 44.

Odznaky: a: Skauta-rovera, b: Rovera prvotřídního.

Mnohé by mohla překvapit souvislost mezi Roveringem a Trempingem. Pochopíme-li ji, pochopíme i podstatu roveringu. A to je pro jeho realizaci velmi důležité. První trampové byli odrostlí skautští hoši, kteří hledali něco, co jim skauting u nás ještě nemohl dát. Je tedy řeč o době cca od roku 1915.

Originální zdroj pořadu "Zvláštní znamení touha" z archivu ČT. Zdroj z youtube