• roverů (tedy alespoň těch kdo o sobě říkali, že jsou roveři a cítili se jimi) bylo málo
• rovering byl u nás v plenkách, prakticky poprvé se stalo, že v oddílech chtěli zůstat lidi tohodle věku a nebyl pro ně program (v minulosti Junák nikdy nefungoval soustavně tak dlouho, aby tahle situace nastala)
• byl tu „strach z neznámého“ u některých vedoucích oddílů a středisek, kteří si mysleli, že jim rovering odvede lidi úplně pryč, nebudou jim pomáhat a nebudou se vracet vést oddíly, proto byli proti zakládání roverských kmenů a někdy jim vyloženě aktivně házeli klacky pod nohy
• roveři nevěděli, jak být rovery, co si pod tím vůbec představit, literatury i zkušeností v okolí bylo málo
• roverský program v kmenech vznikal metodou pokus/omyl, často byl hodně jednostranný, nebo byly kmeny uzavřené a neznaly jiné možnosti vyžití, než trochu pokročilou verzi toho co dělali předtím v oddíle a takový rovering pak členy nebavil a postupně odpadli
• roveři se sjížděli na akce z celé republiky (protože jich bylo málo a nevěděli o sobě navzájem), byl velký zájem o roverské kurzy, kde bylo možné podělit se o zkušenosti s roveringem a načerpat inspiraci, některé kurzy měly čekací listiny, např. na Fons se někteří dostali třeba až napotřetí
• první rovernet, který byl spuštěn v roce 2004, byl velmi úspěšný kvůli touze roverů se spojit s dalšími průkopníky roveringu po republice, byly zde sáhodlouhé diskuze, dalo se chatovat, lidé si pečlivě vyplňovali profily, takže se pak na akcích poznávali právě skrz to, že se potkali na rovernetu.
• na roverskou poradu 2006 přijelo přes šedesát velmi aktivních roverů, kteří se znali z celostátních akcí a celý víkend aktivně diskutovali o celostátním roveringu

- Roverů je podstatně více - Roverská věková kategorie se v hnutí prosadila, je vnímána jako standartní výchovná kategorie, mnoho vedoucích oddílů a středisek je vnímá jako důležitou pro udržení roverů při oddíle/středisku - Existuje hodně zkušeností s roverským programem, akcemi, není najít někoho, kdo to bude vědět a zeptat se - Lidé přicházející do roverů už většinou navazují na předchozí roverské generace, ví, jak rovering zhruba vypadá - Máme roverský program, který uceleně představuje co všechno lze v roverském věku dělat - Vyšel roverský začátek, který pěkně shrnuje vše nejdůležitější o roveringu - Existuje nejrůznější množství akcí pro rovery, které mohou znovu nadchnout do činnosti, pokud někdo nemá čas nebo nápady na roverský program, může část programu kmene naplnit akcemi a práce s motivací členů, vymýšlením atd. odpadá - Existuje spousty regionálních akcí, není už třeba jezdit přes celou republiku - Zájem o roverské kurzy se značně zmenšil, protože nejsou kvalifikační, a už na ně nejezdí lidi z důvodu lačnosti po roveringu, do popředí se dostala jejich seberozvojová stránka, která pomáhá účastnícímu roverovi k sebepoznání a rozvíjení - Roveři mají nepoměrně lepší přehled o akcích a roverech v okolí, nepotřebují se spojovat na internetu a když, tak používají sociální sítě, Rovernet stále hledá, jak pro ně být užitečný jinak než v minulosti - Na Roverskou poradu standartně jezdé méně roverů (cca 30), kteří nejsou tahouny celorepublikového dění, spíš je zajímá a chtějí se něco dozvědět, než zarputile diskutovat

Kdo ví? Můžeme to vědět? To asi nikdo nepoví s jistotou, ale jisté je, že stále BUDE PRO ROVERY. A co mají roveři společného v vždycky mít budou? O čem je rovering?

Rovering je o hledání sebe sama. V roverském věku řešíme otázky jako: Kdo jsem a kam jdu? Kým chci být? V jakém světě žiju a kde je v něm moje místo?

Roverský program je vytvořený tak, aby byl dostatečně variabilní, ať už vás hledání odpovědí na tyhle otázky zavede kamkoli. Kdo se nevyvíjí, stagnuje nebo prohrává.

Je to tak, že co se jednou naučíte ve škole nebo v oddíle pak používáte celý život? Pravděpodobně ne. Většinu informací a dovedností bude třeba obnovovat, aktualizovat, zkrátka učit se novým věcem.

Proto je cílem roverského programu naučit se učit. Postup příprava – provedení – zamyšlení a poučení se na příště u projektů i výzev.

A také zkusit toho co nejvíc, dokud na to máte čas a energii a peníze. Až na vyjímky už pravděpodobně nikdy nebudete mít víc času, než jako studenti nebo mladí lidé bez závazků, nikdy už pro vás nebude platit tolik slev a nikdo vás už nebude tolik podporovat v získávání mezinárodních a jiných zkušeností (program Mládež v akci, projekty před Think Big, Dreamcatcher atd.) a pravděpodobně už na takovéhle poznávání světa časem nebudete mít ani tolik energie. Té šířce možností, které můžete využít odpovídají nástroje roverského programu: Projekty, výzvy, oddíl, zahraničí, roverské akce, kurzy, odborky.

A nakonec je tu hloubka. Někdo by se mohl zaměřit třeba na zdravovědu. Udělal by si zdravovědnou výzvu, projekt zdravovědného stanoviště na zvasu, mezinárodní setkání o zdravovědě, pomáhal by vyučovat zdravovědu v oddíle, jel by na Selešku (záchranářský kurz), na roverskou akci o zdravovědě a udělal by si odborku zdravotník. Není špatné se takhle profilovat, ale přeci jen by to chtělo se také někdy zaměřit na rozvoj duše, těla, duchovna, nebo se chvíli věnovat třeba přírodě, kultuře … a proto jsou tu oblasti roverské cesty, které v roverském programu vyjadřují hloubku.

O čem je tedy roverský program? Odnést si z tohohle životního období co nejvíce.

1. naučit se učit, abychom pak celý život mohli pokračovat (příprava – provedení – poučení)
2. co nejvíce toho poznat, protože k tomu máme tu nejlepší příležitost a protože si v tuhle chvíli vybíráme, co budeme studovat a kde budeme pracovat a čím více toho poznáme, tím lépe si vybereme co nám nejvíce sedí (nástroje roverského programu)
3. rozvíjet se ve všech směrech, nezapomenout na nějaký aspekt (oblasti roverské cesty)

— Šle - Michaela Petříková 2015