Roveringem za své hranice

IndexČlánky → Roveringem za své hranice

Na začátku školního roku k nám do kmene přišlo sedm nováčků. Naším hlavním cílem bylo ukázat jim rovering z co nejvíce stran během prvních dvou měsíců. Po nich totiž následuje přijímací rituál do kmene.

Myšlenka

Jistě jste už každý někdy zaznamenali diskuze nad hodnotou skautského slibu. Nad tím, že skauti a skautky někdy neví, co slibují. Tomu jsme chtěli předejít. Naše snaha byla roverům a rangers ukázat co nejvíc podob roveringu. Nechat je zažít jak drsnou akci na posunutí fyzických a psychických hranic, tak akci, při které naplníme heslo „Sloužím“ a vykonáme službu. Když potom při přijímání do kmene budou skládat roverský slib, budou už mít lepší představu o tom, co slibují a co je v budoucnu čeká.

Cíle

Oblast, která rozhodně nemůže chybět, je ta fyzická. Ta, ve které si roveři sáhnou až na dno a posunou své hranice. Pro tento účel jsme se rozhodli uspořádat akci s názvem Noční přechod Jeseníků. Koncept této akce jsme si uzpůsobili tak, aby co nejvíce vyhovoval našim cílům, které jsme si předem stanovili. O hlavním cíli jsem se již zmínil. Bylo jím ukázat roverům rozměr roveringu v sebepřekonávání se. Zároveň jsme ho také chtěli uskutečnit v přírodě. Myslím, že právě příroda dokáže tento zážitek posunout do úplně jiné dimenze. Dalším naším cílem bylo roverům představit jeden z výchovných nástrojů Junáka pro roverskou kategorii, a to roverské výzvy. Vybrali jsme si konkrétně dvě. Noční výstup na nejvyšší horu v okolí, což byl v našem případě Praděd, a vyjít na tři tisícovky během jednoho dne. Jedním z menších cílů bylo, abychom si během volných chvil po cestě s rovery povídali o tom, co od roveringu čekají a co by s kmenem chtěli zažít. A že těch chvil mezi hlasitým oddechováním a proklínáním těch, kteří akci připravili, bylo dost.

Jeseníky

Tato akce, jak sám název napovídá, je dvoudenní, ale spacák rozhodně potřebovat nebudete. My jsme ji pořádali z úterý na středu, kdy byl státní svátek. V úterý večer jsme vlakem vyjeli na úpatí Jeseníků do Koutů nad Desnou, odkud jsme kolem desáté hodiny večerní za totální tmy vyráželi na 25 kilometrů dlouhý pochod po hřebenech Jeseníků. Nejtěžší část nás čekala hned na začátku, a to výstup Červenohorským sedlem na hřeben. Stoupání skoro pět set výškových metrů na šesti kilometrech dalo zabrat nám všem. Poté naše cesta pokračovala krásnou hřebenovkou až na Praděd, vrchol naší cesty. Tam nás čekala zasloužená pauza a taky příjemné překvapení v podobě otevřené haly s lavičkami, topením a automatem na kafe. Závěrečný sestup do Karlovy Studánky už byl extrémně náročný jak fyzicky, tak psychicky. Únava byla vidět na každém z nás, síly docházely. Co nám ale zpříjemnilo konec našeho putování, byl krásný východ slunce.

Dopad akce

Hlavní cíl akce byl naplněn se vším všudy. Většina roverů se přiblížila svým fyzickým hranicím. Možná to vypadá, že dvacet pět kilometrů za necelých osm hodin cesty není žádný velký fyzický počin, ale pokud vystoupáte jedenáct set metrů a sejdete necelých devět set, tak se to na vašich silách výrazně projeví. Každý z nás určitě zná ten pocit, když někam jde ve tmě, a i když má čelovku, vidí jen na pět metrů, protože si musí svítit pod nohy. A teď si vezměte, že my tento pocit měli celou cestu přes Jeseníky. To se určitě podepsalo na kondici jak fyzické, tak psychické. Podobný typ akce určitě pomůže výrazně stmelit vaše rovery. V případě, že se roveři ještě tolik neznají (například pokud jste z velkého střediska a v kmeni se všichni poprvé více seznamují), troufnu si říct, že podobný typ akce je velmi vhodný. Právě vystavení nového kolektivu před těžkou společnou výzvu, jakou bezesporu podobný typ akce je, vám může posloužit jako první krok v utváření identity kmene. Pokud budou mít roveři a rangers velký společný zážitek, který je bude spojovat, máte dobrý základní kámen kolektivu. Jestliže se vaši roveři už delší dobu znají, ani v tomto případě bych podobné akce nezatracoval, protože zážitek z nich bude pokaždé. Čím více takových společných okamžiků budete mít, tím lépe pro váš kmen.

Rizika

Pokud se rozhodnete pořádat podobný typ akce, rozhodně je dobré se na něj dobře připravit. Základem je samozřejmě lékárnička a v horských oblastech číslo na horskou službu. Je dobré si zjistit, zda-li ve vybraném terénu jsou záchranáři přítomní přes noc celý rok, nebo pouze v některých obdobích. Za zvážení stojí, zda mít v záloze kratší variantu pro případ nouze. Vhodné je i dostatečně dbát na vybavení. V našem případě jsme to částečně pojali jako tajnou akci. Roveři a rangers před ní dostali dopis se všemi instrukcemi kromě té, kam přesně se jede. Přestože byl v dopisu kladen velký důraz na dobré oblečení a kvalitní čelovku, ne všichni to splnili. Mysleli si totiž, že jdeme na nějaký puťák po okolí, a tak zjištění, že míříme do Jeseníků, bylo pro některé hodně překvapivé. V našem případě to dopadlo dobře, ale kombinace takovéhoto podcenění situace a špatného počasí by mohla dopadnout špatně.

Závěr

Je dobré mít akce tohoto typu na paměti a nebát se je realizovat, protože u této věkové kategorie jsou důležité. Je to dáno tím, že právě v roverském věku je přirozená poptávka po posouvání vlastních hranic, překonávání se či zažití extrémních situací. Jako roverští vůdci bychom na to měli myslet a tu příležitost roverům dávat. To, jestli podobné akce budou hlavní náplní činnosti kmene, nebo jestli budou uspořádány dvě za rok, už je na jeho samotných členech. V žádném případě by ale tento prvek neměl být opomíjen úplně.

Michal Holobrádek - Majkl Kmen č. 99 https://casopisy.skaut.cz/kmen/838