Index → Články → Příští hru udělám lepší díky hodnocení té dnešní

Hodnocení her a aktivit, které pro naše skauty chystáme, je věc často opomíjená, ale přesto velice důležitá. Dokáže nás posunout dál, uvědomit si naše chyby a hlavně se z nich poučit.

Téměř na každou družinovku i výpravu připravujeme několik her, hříček a aktivit. Díky hodnocení zjistíme, co se hráčům líbí a co ne, a na základě těchto informací pojmenujeme svoje přednosti i nedostatky. Žádný učený přece z nebe nespadl, a budeme-li svoje nedostatky znát, můžeme se příště pokusit vyvarovat se jich. „Vedlejšími efekty“ hodnocení mohou být stmelení kolektivu nebo zlepšení vyjadřovacích schopností našich svěřenců. Není však třeba hodnotit každou hru a aktivitu, kterou si pro skauty připravíme. Co tedy nechat hodnotit? Zjednodušeně lze říct, že bychom měli ohodnotit všechny hry, které příště chceme udělat lépe. Tedy především nové hry, časově či organizačně náročnější aktivity, hry, které chceme opakovat (třeba i s jinou skupinou hráčů), a hry, při kterých došlo k nějakému problému. Není třeba provádět hodnocení po každé odehrané aktivitě, ale můžeme nechat hodnotit více her naráz. Závěrečné hodnocení schůzky nebo výpravy můžeme pojmout jako pravidelný rituál. Na hodnocení je důležité se ptát nejen dětí, ale i organizátorů. Jestliže si kvůli špatné organizaci necháme při stezce odvahy zmrznout v lese vedoucí, je něco špatně.

Aby bylo hodnocení kvalitní, a tedy přínosné, je třeba dodržet určité podmínky. První z nich je načasování– tedy to, za jak dlouho po hře je vhodné nechat hráče hru ohodnotit. Většinou je nejlepší udělat hodnocení co nejdříve po aktivitě, protože hráči mají v paměti nejvíce detailů. Ale občas je dobré chvíli počkat. Například po psychicky i fyzicky náročné aktivitě nebudou účastníci příliš schopni objektivního hodnocení. Mnohem více je bude zajímat teplá postel a jídlo. Proto bychom měli s hodnocením počkat, třeba i den. Poté povídání o aktivitě ocení a nebudou nás proklínat.

Kvalitu hodnocení ovlivňuje i jeho délka. Jestliže našimi otázkami účastníky unudíme k smrti, výsledky budou zkreslené. Hráči se budou snažit mít vše rychle za sebou, a tak budou ve svých komentářích příliš pozitivní, nebo příliš negativní. A to přece nechceme. Další podmínkou je prostředí. Divili bychom se, jak moc na něm záleží. Abychom získali upřímné hodnocení, měli bychom vybrat místo, které je tiché a přátelské.

A nakonec vhodný počet lidí. Ten by měl být takový, aby mohl každý člen vyjádřit svůj názor. Pokud celkový počet účastníků hry tuto podmínku nesplňuje, je dobré hráče rozdělit do menších skupinek.

Některých věcí je naopak nutné se při hodnocení her vyvarovat. Pokud budeme klást příliš nekonkrétní otázky („Tak co, děcka, jak se vám hra líbila?“), nebo je budeme mít nepřipravené („É, tak teď třeba…“), může být nakonec hodnocení zbytečné a nic se z něj nedozvíme. Alespoň základní otázky bychom měli mít připravené předem.

Je užitečné na začátku hodnocení shrnout průběh hry, ale není dobré, pokud aktivitu až moc vychvalujeme nebo kritizujeme. A pozor musíme dát také na to, aby se účastníci příliš vzájemně neovlivňovali. Využíváme-li při hodnocení pantomimické techniky, při kterých skauti ukazují spokojenost s hrou pomocí svého těla, můžeme tento háček vyřešit třeba tím, že účastníci zavřou oči.

Už v průběhu poskytování hodnocení je potřeba jej zaznamenávat. Při některých technikách nám zůstanou výsledky napsané či nakreslené přímo od účastníků, při pantomimickém hodnocení můžeme výsledky fotit, a když je hodnocení poskytováno jen slovně, můžeme si psát poznámky nebo vše rovnou nahrávat.

Nyní už jsme získali nějaké informace od účastníků, ale tímto naše práce rozhodně nekončí. Čeká nás zpracování všech informací, které se nám při hodnocení podařilo od účastníků získat. Mělo by být tak akorát přehledné, abychom se v poznámkách později vyznali, a tak akorát obsažné, aby k něčemu sloužilo. Hodnocení neslouží jenom k archivování, ale hlavně pro poučení, proto bychom je neměli zahrabat hluboko do skříně, kde jej objevíme až při příštím jarním úklidu.

Jak ale hodnocení her uchovat? Možností je hned několik a my bychom si měli vybrat tu, která nám nejvíce vyhovuje. Může to být třeba složka na hodnocení her, plná přehledných tabulek, v nichž máme jednotlivé kolonky vyhrazené například na oznámkování funkcí (například zábavné, výchovné, naučné), na hodnocení vedoucích a na komentář k naplnění cíle. Nebo si jednodušeji můžeme na papíře, kde máme pravidla hry, vynechat pár řádků na hodnocení, jak se hra vyvedla, co příště zlepšit, na co si dát pozor.

Můžeme si také zapisovat úspěšné hry, abychom věděli, jaký typ naše svěřence baví. Ale tady pozor, abychom se neuchýlili ke stereotypu a nepřestali zkoušet něco nového. Zohledněme i to, že některé hry hráče baví a jsou kladně hodnoceny jenom proto, že je to legrace, a naopak hry, které něčemu učí, nemusí mít tak úžasné výsledky.

Nejčastější chyby, které při hrách děláme a hodnocení je odhalí, si zkusme vypsat někam, kam na ně dobře vidíme (třeba na nástěnku). Možná, že když na ně budeme každý den koukat, přestaneme je dělat.

Vše máme archivováno a za pár dnů (týdnů, měsíců) vymýšlíme hru na schůzku nebo výpravu. Nyní přichází ta chvíle, na kterou jsme se tak připravovali. Chystáme-li další hru, je dobré podívat se na hodnocení předchozí (podobné) hry a vyjít z něj. Pokusíme se neudělat stejné chyby. Vždyť přece hlavním důvodem hodnocení je poučení.

Vybavíme si minulou hru (a pokud máme závěr z ní pečlivě sepsaný, bude se nám představovat mnohem lépe) a uvědomíme si, co špatného se stalo a proč, a hlavně se zamyslíme, co nyní udělat jinak a lépe, abychom tomu, co se nám minule nepovedlo, zabránili. Realizace hodnocení je totiž k ničemu, pokud se z něj nepoučíme.

— Závodná Hana Kmen č.87 http://casopisy.skaut.cz/kmen/670