„Co se stezkou?!“ Jednou z možností, jak stezku v oddíle skutečně využít, je propojit stezkové aktivity s programem schůzek a výprav (na konci naleznete konkrétní příklady aktivit!!!).

Jmenuji se Magda. Je mi sedmnáct a druhý rok pomáhám v malém městě s vedením oddílu. Náš oddíl navštěvuje 30 dětí a ve vedení je nás málo – vůdkyně Lenka, její zástupkyně Anička, já jako programová vedoucí, Terka a Vojta, začínající roveři pro všechno. V oddíle to nikdy nešlo moc lehce, zvlášť co se týká stezek. Začátky nebyly nejšťastnější…

Byl pozdní srpnový večer a já jsem se vracela z náročné rady. Jedním z témat byly stezky. V oddíle se s nimi moc nepracovalo, děti si je neplnily a ani je to nebavilo. Když jsme se stezkami začínali, byly ale nadšené a my plni motivace. Nějak to ztroskotalo a to jsme nechtěli.

Nikdo neměl času nazbyt, polovina vedení studovala mimo město a stěží jsme se sešli i na oddílovou radu. Chtěli jsme ale, aby stezka fungovala, věřili jsme jí a viděli v ní příležitost, jak vytvářet smysluplný program a zajistit, abychom v něm nezapomínali na něco podstatného. Jak ale v naší situaci zvládnout stezku, aby pro nás byla přínosem? Bude to náročné, shodli jsme se a znovu nabírali sílu se do stezek pustit.

Nejdřív jsme se pokoušeli najít důvod, proč se nám nepodařilo stezky zavést. Začátek byl skvělý, na úvod proběhla velká hra, při které děti získaly stezky. Následovalo vysvětlení pravidel spojené s nadšením pro závěrečné výzvy. Během roku ale aktivita postupně upadala, jak z naší strany, tak ze strany dětí. Ztráceli jsme motivaci a stezku se nám nepodařilo vhodně zařadit do programu, a tak získala pozici čehosi vedlejšího. Nováčka si jen s velkými obtížemi všichni do Vánoc dokončili, celý stupeň si však nesplnil nikdo. Anička přišla s nápadem, ať tedy stezku co nejvíce přizpůsobíme našemu oddílu, propojíme ji s programem a zařadíme ji do herních prvků. „Četl někdo metodiku ke stezce?“ ptala se Lenka. Všichni jsme mlčeli. „Bylo by potřeba, abychom se na ni podívali,“ řekla Lenka. Souhlasili jsme, že si ji přečteme do příští rady.

Po čtrnácti dnech jsme se znovu sešli v klubovně. Byla jsem zvědavá, s jakými nápady ostatní přijdou. Shrnuli jsme dobré tipy z metodiky a poté jsme začali řešit, jak konkrétní aktivity propojit s programem. „Co takhle přiřadit jednotlivé aktivity k naplánovaným akcím – schůzkám i výpravám?“ navrhla Anička. „A podle jakého klíče?“ ptala se Lenka. Protože každý měsíc máme zhruba stejný počet akcí, navrhli jsme, že za každé tři měsíce si děti splní dvě z šesti oblastí, do kterých je stezka rozdělená.

Pak Terku ale napadlo, že tím omezíme zopakování znalostí. Děti se naučí něco třeba ze zdravovědy, co se pak považuje za zvládnuté. Na táboře se ale při stejném programu zjistí, že je to velký omyl a že je potřeba čerstvě získané vědomosti opakovat. Navrhla jsem tedy projít všechny aktivity a ty zásadní zopakovat vícekrát během roku. Stezku by tedy děti neplnily po oblastech, ale podle aktivit, čímž docílíme i větší pestrosti programu. Záhy jsme také zjistili, že některé aktivity jsou dlouhodobé, bude je potřeba začít na jedné akci a zkontrolovat na jiné, a také že některé aktivity nejdou během akcí plnit, ale děti si je musí udělat doma. Byli jsme již dost unavení, naštěstí zbývalo jen rozdat úkoly. /+obrázek notes/

Následující dva týdny jsme strávili s tabulkou aktivit. Nejprve jsme prošli všechny aktivity a důležité – opakovací jsme označili červeně, dlouhodobé modře a samostatné zeleně. /+obrázek tabulka/ Rozdělování aktivit k akcím nám dalo zabrat. Protože schůzky ani výpravy nejsou nafukovací, snažili jsme se k sobě pospojovat úkoly podobného zaměření z různých stupňů stezky. Nad skautskou jsme strávili několik zprvu zoufalých večerů. Nakonec se nám osvědčilo si celou tabulku aktivit vytisknout, rozstříhat a první verzi ročního plánu poskládat v klubovně na koberci. Zářijové a červnové schůzky jsme nechali bez stezkových úkolů, protože i tak je v těchto měsících dost jiné práce. Do další rady byly plány hotové. /+obrázek plán/ Společně jsme vše ještě jednou prošli a snažili se najít slabá místa. Předsevzali jsme si, že Lenka bude mít na starost zaznamenávat nedostatky v našem plánu, abychom příští rok během plánování na nic nezapomněli.

Po roce fungování stezek mám z naší práce ohromnou radost. Zavedení se nám, až na pár maličkostí, povedlo a tento rok plánujeme ve stezkách pokračovat. Je skvělé vidět takové výsledky své práce. To je i přes tu dřinu ta největší odměna.

• stáhněte si nebo vytvořte tabulku obsahující všechny aktivity ze stezky
• označte si speciální aktivity (opakovací, dlouhodobé, samostatné apod.)
• přiřaďte aktivity k akcím
• vymyslete program, při kterém si skauti splní aktivitu
• pravidelně oznamujte a zapisujte splnění určité aktivity

ŽÁRSKÁ Magdaléna, Mariana ERMLOVÁ, Ondřej KUPKA, Petr KLÁPŠTĚ, Jiří ZAJÍC, Roman ŠANTORA a Kristýna FINKEOVÁ. /kurzíva/Jak pracovat se stezkou/_kurzíva/. Praha: TDC, 2008.

Ke každé oblasti byla vydána metodika (dostupná i v PDF), která obsahuje také nápady na konkrétní programy.

Než začnete vytvářet plány, předem si určete, kdo má u vás v oddíle zodpovědnost za plnění stezky. Je to oddílový vůdce, oddíloví rádcové, rádcové družin nebo jednotliví členové? Poraďte se o tom na oddílové radě. Různé modely najdete v říjnovém čísle časopisu Skauting (číslo xy, ročník xy).

• Zformátovat tabulku aktivit – Vojta
• Označení samostatných a dlouhodobých úkolů – Anička
• Vybrání důležitých úkolů pro opakování – Lenka
• Rozdělit aktivit k akcím – Magda + Terka + Lenka
• Vymyslet motivační hru a zapojit stezku do celoroční legendové hry – Magda + Terka
• Doobjednat stezky s nášivkami – Vojta