Index → Články → O dospělých a roverech v organizaci: jakou mají roli?

Po třech letech se opět blíží Valný sněm. Ve všech střediscích, okresech i krajích sněmové setkání činovníků již proběhlo a na řadě je nyní to největší a nejdůležitější. Tak jako hraje střediskový sněm důležitou roli ve směřování a dalšího fungování střediska, Valný sněm je klíčové setkání na úrovni celé organizace. Roverský kmen se rozhodl přispět do diskuze k jednomu z předsněmových témat, které, byť to na první pohled nevypadá, souvisí i s rovery a rangers. Jedná se o téma Dospělí v Junáku.

„Fakticky jsem oddíl přebrala ještě předtím, než mi bylo osmnáct. Vedoucí šla na mateřskou a nebyl nikdo, kdo by oddíl vedl.” vypráví Želvička na úvodním programu vůdcovského kurzu. Podobný příběh jsem zažila i já a několik dalších lidí, co tu se mnou sedí, aby si dodělali potřebnou kvalifikaci. Jak je možné, že se po dvaceti pěti letech nepřetržitého fungování stále jako organizace potýkáme s nedostatkem vedoucích, přestože dětí přibývá?

Přesně to je také jedním ze čtyř velkých předsněmových témat, kterými se Valný sněm bude zabývat. Těžiště problému, na které by měl sněm reagovat, je v nedostatku činovníků ve střediscích. Přestože registrovaných dětí stále přebývá, dospělých činovníků je stále stejně. Chybí tedy lidé, kteří by děti vedli nebo jinou činností pomáhali středisku. Jaká jsou čísla: z 19205 registrovaných dospělých členů má jen 6753 činovnickou funkci. Nehledě na to, že nárůst dětí v roce 2016 byl oproti roku 2010 téměř třicet procent a u činovníků jen osm. Zajímalo nás, co vlastně všichni ti nečinovníci v organizaci dělají. Jaká je jejich motivace, že pořád ve středisku zůstávají? Čísla samozřejmě nejsou přesná, protože v oddíle se pohybuje mnoho dospělých, kteří nezastávají žádnou funkci, ale přesto jsou aktivní. Naše redakce proto uspořádala malou anketu. Popovídali jsme si s dvanácti dospělými rovery a oldskauty a ptali jsme se jich, jaká je jejich motivace pro setrvání v organizaci či pro práci s dětmi.

Nejčastějším důvodem, proč zůstávají oslovení skauti registrováni ve středisku, je pocit vděčnosti organizaci za to, co jim dala v mládí. I další vedoucí a činovníci často cítí potřebu odpracovat oddílu šťastná léta z doby, kdy byli světluškami a vlčaty. Vedoucí oddílů a středisek by se měli snažit dodržet pravidlo, které říká, že pokud někdo nechce nějakou funkci vykonávat, neměl by ji přebírat. Ve středisku tlačí na převzetí funkce mnoho faktorů. Častý je nedostatek vedoucích. Poznámky ve stylu „…jsi jediný, kdo to může dělat, jinak se to rozpadne…” tak můžeme slýchat velmi často. Pokud ale činovník, vedoucí nebo rádce převezme úkol pod tlakem, pravděpodobně mnohem dříve vyhoří a problém se objeví znovu. „Některé motivy k činnosti pro Junák souvisí s příjemnými pocity. Typicky třeba to, že se člověk něco naučí nebo dělá něco smysluplného. Lidé, co vykonávají funkci především z “donucení”, tak činí často proto, že se chtějí vyhnout provinilému pocitu, že nepomohli oddílu nebo středisku. Problém je v tom, že ve chvíli, kdy člověk dělá něco z donucení, těžko může mít pocit, že mu tato práce přináší užitek. U těchto lidí proto více hrozí, že ji nebudou dělat dobře a že dříve pocítí vyhoření,” vysvětluje Jakub Procházka - Citron, psycholog a instruktor skautských kurzů. „Vyhoření nastane, když něčemu dávám víc, než dostávám,” dodává. V odpovědích se také objevilo, že registraci platí ze setrvačnosti. Čtyři z dvanácti oslovených navíc uvedlo, že registraci berou jako finanční podporu hnutí, kterému fandí.

Odpovědi na otázku, proč oslovení lidé nevedou oddíl, se dají rozdělit do tří kategorií: 1. nemají čas, 2. nebaví je práce s dětmi, 3. oddíl vedli a nyní mají pocit, že je třeba žezlo předat dál. Lidé z posledních dvou kategorií jsou často ochotni pomoci jednorázově nebo s jinými pracemi. Činnost oddílu přece není jen práce s dětmi. Jsou potřeba hospodáři, kuchaři, pomocníci při stavbě tábora, mediální zpravodajové a další. Vedle klasických činovnických funkcí, jako je vedoucí oddílu nebo člen revizní komise, existuje spoustu specifických zpravodajů. Každý si tedy může najít funkci, která padne zrovna jemu. Často se také setkáváme s tím, že budoucím vedoucím oddílů chybí vůdcovská kvalifikace. Bára Mrázová - Wáška aktivně vede smíšenou družinu vlčat a světlušek. Vůdcovský kurz je pro ni ale překážkou, aby oddíl převzala. „Nemůžu převzít funkci vedoucího oddílu, protože mi chybí kvalifikace. Zároveň pro mě není priorita si vůdcovky dodělat. Raději strávím volný čas v létě s dětmi na táboře,” vysvětluje a dodává: „Někdy mi připadá, že se Junák více zabývá všemi těmi funkcemi a kvalifikacemi než tím, co je důležitější: zkušeností a praxí.” Zásadní je nebát se oslovit neaktivní členy a o pomoc je požádat. I z naší ankety jasně vyplynulo, že většina je ochotná podílet se na přípravě programu nebo pomoci jiným způsobem, ale jenom ve chvíli, kdy si budou jisti, že o to má středisko zájem. I to může potvrdit sama Wáška: „Vedení oddílu bych vzala, kdyby mě o to někdo požádal. U nás v oddíle je zvykem, že vedoucí nabídne funkci tomu, koho sám uzná za vhodného vedoucího.” Uznání je nejen pro Wášku důležitou složkou motivace pro činnost v oddíle.

Úkolem vedoucího oddílu či střediska je dbát na motivaci ostatních dospělých členů i mladších roverů. Jedním z důvodů pro případný odchod z oddílu může být finanční náročnost, která je s vedením družiny nutně spojena. Je na střediskové radě, aby zajistila alespoň malou úlevu. Například v podobě proplácení vzdělávacích kurzů a s nimi spojeným cestovným. Tři lidé z naší ankety navíc uvedli, že důvodem pro setrvání v organizaci je pro ně Skautská telefonní síť. To je důkazem toho, že podobné výhody opravdu fungují.

Pro spoustu z nás se jako největší překážka jeví čas, který chybí. Nedostatek času je ale vlastně jen synonymum pro “jiné priority”. Každý z nás chce svůj volný čas věnovat něčemu jinému a rozhodně by neměla být vyvolávána zlá krev např. proto, že se rádce chce věnovat především volejbalovému kroužku. Naopak, je třeba se zamyslet, jak motivovat členy, aby se pro ně skauting stal prioritou. Pro někoho to můžou být zážitkové akce, pro někoho výhody jako třeba STS. Nejdůležitější je ale bez pochyby kolektiv, se kterým chceme trávit čas. O přátelské atmosféře v oddíle psal Jiří Zajíc - Edy v minulém čísle Roverského kmene.

„I kdybych neměla žádnou funkci, ve středisku zůstanu. Mám přeci svůj roverský kmen.” odpověděla Petra Viktorová - Bongo na otázku, proč je pro ni registrace v Junáku samozřejmá. Podle dat z registrace je v Junáku 7 082 dospělých roverů, z nichž 1 982 jsou zároveň činovníci. Není to málo? Role rovera se často tříští. Má svůj kmen, získává roverské zážitky, na druhou stranu je ale často rádcem družiny v oddíle s mladšími dětmi. Už několikrát jsem se setkala s tím, že roverský kmen nemohl fungovat, protože všichni roveři svůj skautský čas věnovali oddílu a na společné akce nebyla energie. Starší vedoucí navíc někdy mají pocit, že roveři jsou tu právě od toho, aby časem přebrali jejich funkce. Snadno se pak objeví rozepře, zda se roveři mají věnovat zážitkovým akcím na úkor vzdělávacích. Tedy, jestli dostatečně pomáhají při chodu střediska nebo místo toho ztrácejí čas roverskými schůzkami. „Junák je sice “dětská” organizace, na druhou stranu ale berme rovery jako věkovou kategorii, se kterou se má pracovat. Na roverských zážitkových akcích jsem vždy načerpala spoustu inspirace, kterou jsem dále využila i v oddíle.” říká o postavení roverů ve středisku Ivana Kučerová - Ifanka z Roverského odboru.

Jaké je tedy pro rovery ve středisku místo? Odpověď můžeme najít v samotném heslu roverů “Sloužím”. Služba v sobě zahrnuje tři úrovně: službu sobě, ostatním a Bohu. „Pokud nějaká z těchto služeb chybí, člověk není dlouhodobě schopen vykonávat ty další dvě.” komentuje důležitost vyvážení služby další člen Roverského odboru Pavel Martinek - Šmudla. „Myslím, že s věkem se mění procento toho, jaká služba převyšuje ty ostatní.” dodává. Roverské akce, schůzky, kurzy a setkání jsou důležité proto, aby roveři mohli zpátky vracet energii do oddílu. Investice do fungujícího roverského společenství se tedy vyplatí, přestože se to nemusí projevit hned. „Velmi často se stává, že roveři končí, protože nejsou vhodní rádci, vedoucí. Pokud takový rover neskončí a má možnost fungovat v kmeni (i na úkor oddílu, který ho stejně nebaví), je také příslibem do budoucna. Často se z podobných lidí stanou správci materiálu, hospodáři, organizátoři jednorázových akcí a podobně. Taková pomoc uvolní ruce těm, kteří můžou dělat program a je to pro oddíl i středisko velká pomoc. Takoví lidé ale většinou končí, pokud se nechytnou v kmeni nebo se nenajdou v roveringu.” míní Šmudla. Vypadá to, že jsme našli jednu cestu, jak získat pro středisko nové činovníky. Nelpět na okamžitém zapojení mladších roverů, ale roverským programem posilovat kmen, ze kterého nakonec vyrostou noví vedoucí nebo pomocníci.

— [Zuzka Orlová]] Roverský kmen ročník 20/ č. 98 https://casopisy.skaut.cz/kmen/806