Index → Články → Mozek oddílu zasedá na válečné poradě
Když jsem se poprvé ocitla na sezení oddílové rady, cítila jsem se jako generál na válečné poradě – až na to, že se pochopitelně neřešily bitvy, ale práce s dětmi a to, jak do programu zapracovat všechny vytyčené cíle. Nebyla jsem tehdy až tak daleko od pravdy. Ostatně vychovat z těch mrňavých vlčat a světlušek skauty a skautky, je někdy pořádný boj.
Známe to skoro všichni. Člověk přijde domů z družinovky, cítí se vyšťavenej jako půlka citronu a jen co otevře mail, bliká na něj oznámení o schůzce oddílové rady, která v tom nejhorším případě začíná za půl hodiny, v tom nejlepším v neděli odpoledne, kdy si člověk tak akorát chce sednout a trochu se vzpamatovat z akce. Počkejte… Říkáte, že to neznáte? Že jste dosud o oddílové radě nic neslyšeli? Začněte se po ní ve vašem oddíle ptát, a pokud se dozvíte, že neexistuje, zjistěte proč a zkuste s tím něco udělat.
Sezení oddílové rady, jejíž součástí jsem byla po několik let já, se zásadně odehrávala v jedné báječné klubovně, která měla jedinou vadu – nikdy v ní nebylo teplo. Nikdy. Vždycky, když jsem se na radu chystala, přemítala jsem, k čemu tyhle schůze v ledničce jsou a jak vlastně ten nápad oddílové rady vznikl. Tento článek hledá odpověď na tuto i jiné všetečné otázky.
Myšlenka oddílové rady je neodmyslitelně spjata s družinovým systémem, který pochází od samotného Roberta Baden-Powella. V čele každé družiny stojí rádce, ten radí a usměrňuje, nevládne družině jako diktátor. Tedy… neměl by. Družinový systém je praktickou výchovou k demokracii. Samotná oddílová rada složená z rádců jednotlivých družin připomíná obecní zastupitelstvo vedené starostou (vedoucím oddílu), které se stará o blaho občanů (členů oddílu). Postupujeme-li dál po žebříčku funkcí v Junáku, zjišťujeme, že i výše to funguje hezky demokraticky – máme střediskové rady, okresní rady apod.
Cílem oddílové rady má být řízení oddílu – stanovování jeho cílů a „vizí“ pro následující období, vymýšlení plánu činnosti, řešení problémů, které se objevily v družinách. Rada je „mozek oddílu“, stará se o to, aby oddíl fungoval tak, jak má.
„Oddílová rada má 6–8 členů, tvoří ji rádcové družin, oddílový rádce a vůdce oddílů, schází se každé dva týdny,“ píše se v mnoha skautských příručkách. Že to takto u vás nefunguje? Nikdo není dokonalý a upřímně žádná družina ani oddílová rada nefunguje přesně tak, jak si ji autoři metodických materiálů vysnili. Nebojme se toho, že má naše oddílová rada více členů nebo že se schází méně často. Zamýšlejme se spíš nad tím, jestli vůbec funguje a zdali naplňuje svůj cíl. Dívejme se na ideální podobu oddílové rady (kterou volně v přírodě najdeme spíše vzácně, většinou je vypěstována uměle v laboratořích) očima naší oddílové reality.
Příručky uvádějí, že oddílová rada by měla mít minimálně šest, maximálně osm až dvanáct členů. Čím míň je v radě členů, tím je těžší rozložit úkoly, aby jednotlivci nebyli příliš přetížení, a čím víc je členů, tím je těžší udržet na radě klid a na něčem se opravdu shodnout. Na druhou stranu bychom ale měli pamatovat na to, že potřeby jednotlivých oddílů se liší. Pokud je vás v radě čtrnáct, daří se vám spolupracovat a práce vám jde hezky od ruky, není důvod na tom cokoliv měnit.
Členy oddílové rady jsou ze své funkce rádci jednotlivých družin, oddílový rádce a vůdce oddílu. Neznáte roli oddílového rádce? Ve zkratce je to starší, zkušenější rádce, který pomáhá vůdci oddílu s vedením oddílu a plánováním programu. Pracuje s „řadovými“ rádci, pomáhá jim řešit problémy v družinách, závažné věci však přenechává vůdci oddílu. Funguje vlastně jako taková spojka mezi rádci a vůdcem oddílu.
Pokud je třeba, může být oddílová rada doplněna i dalšími dospělými vedoucími, kteří s vedením oddílu pomáhají. Do činnosti rady mohou být zapojeni i podrádci družin, to je vhodné například v těch oddílech, ve kterých jsou družiny s velkým počtem dětí.
Typický model oddílové rady se většinou snadněji realizuje v oddílech skautů a skautek, které mají alespoň dvě samostatně fungující družiny. Ve smečkách a rojích nebo ve smíšených oddílech si její podobu musíme často přizpůsobit.
Oddílová rada by se měla scházet co nejčastěji, aby dokázala pružně reagovat na problémy v družinách a stíhat je dostatečně rychle řešit. Ideální perioda schůzek rady je jeden týden. Je pravda, že tohle se dá jen málokdy stíhat, a tak se držme toho, že interval mezi jednotlivými schůzemi by neměl být delší než měsíc. Při delších prodlevách by nám to už mohlo začít skřípat, drhnout a nakonec to (s pořádným rup, skříp a prásk) přestat fungovat.
Schůzi oddílové rady by měl vést právě oddílový rádce, vůdce oddílu jen v tom případě, že rada teprve v oddíle začíná a jaksi se „rozkoukává“ . Oddílový rádce je svým věkem blíže rádcům družin, navíc ho tato funkce připravuje na případnou úlohu vůdce oddílu. Předávání zodpovědnosti a postupné učení je určitě pro fungování oddílu mnohem lepší, než aby „vůdcování“ někomu zničehonic padlo do klína a on nevěděl, co s ním.
Co od schůze rady očekávat a co na ní nevynechat? Určitě je dobré kontrolovat, zda všichni rádci splnili úkoly z minulých rad, a pokud se jim to nepovedlo, pak zjistit proč a pomoci jim s nápravou. Je-li před oddílem nějaká větší akce, schůzka rady je ideálním místem, kde vyřešit program a rozdělení úkolů vedoucích. Objeví-li se ve vaší družině problém (šikana, dítě, které se nezapojuje do programu apod.), nebojte se ho v radě otevřít. Nejen že se o problému dozví oddílový vůdce, ale také se všichni mohou zapojit do vymýšlení ideálního řešení, protože, jak se říká, víc hlav víc ví. Schůze rady slouží i k vyměňování zkušeností mezi jednotlivými rádci, proto je dobré do „plánu jednání“ začlenit i bod, kdy jednotliví rádcové mluví o tom, co se jim na družinovkách povedlo, či naopak nepovedlo, a co by chtěli doporučit ostatním.
Jestliže je oddílová rada „mozkem“ oddílu, její členové jsou jako nervy přenášející její rozhodnutí do zbytku těla. Jestliže mozek nefunguje správně, nemůže správně fungovat ani zbytek těla. Pokud nám vypoví funkci jeden nerv, je pravděpodobné, že to poškodí tu část celku, o kterou se tenhle nervík „stará“ . Proto je důležité, aby všichni rádci na rady chodili – a rádi. Toho lze dosáhnout tím, že se celá rada stmelí, vznikne přátelská atmosféra a dobrý kolektiv. Oddílová rada by neměla být jen synonymem pro schůze, kolikrát zdlouhavé a nudné.
Do programu rady je vhodné začlenit různé hry a hříčky, teambuildingové aktivity atd. Vyrazte někdy s kolegy z rady na bowling nebo si udělejte víkendový „výjezd“. Když se rada naučí společně trávit čas a společně se bavit, její funkčnost se zlepší a i schůze budou najednou zábavnější. Zkrátka když občas pošlete „mozek oddílu“ na dovolenou a dovolíte mu trochu si odpočinout, až se vrátí, půjde mu myšlení určitě mnohem lépe.
Pocit z mého prvního zasedání oddílové rady nebyl vůbec mylný. Vedení družiny je někdy boj. Vyčerpává to. Unavuje to. Ale pokud funguje oddílová rada a generálové se schází na válečných poradách, rádce v tom boji nikdy není sám.
Co mít na programu schůze oddílové rady:
— Handlířová Anna Kmen č.89 http://casopisy.skaut.cz/kmen/688