Metoda, co dělá rovering skautingem

IndexČlánky → Metoda, co dělá rovering skautingem

Slib a zákon

Skautské hodnoty nesmí být v roverském věku zredukovány jen na heslo „Sloužím“ pojaté jako manuální pomoc druhým – jakousi dobrovolnou brigádu. Roverské heslo by se mělo stát brýlemi, skrze které se díváme na skautský zákon a slib, který je už dobře známý ze skautského věku. Při diskuzi nad osobností rovera jsme se s dalšími vedoucími shodli, že skautské hodnoty by měly být v tomto věku „zvnitřněny“. Mysleli jsme tím, že nemají být brány jako seznam úkolů, ale že by si každý měl pokusit sám pro sebe zdůvodnit, proč jednotlivé body slibu i zákona přijímá. Tento proces často zahrnuje i stádium, ve kterém rover některou hodnotu odmítne nebo zpochybní. Neodsuzujte ho, ale nabízejte mu druhý pohled, nejlépe ten, který vychází z vaší vlastní zkušenosti. Otevírejte ve společenstvích diskuze na téma „proč dodržuji skautský zákon a jak se to projevuje“. Zařaďte občas aktivitu, která bude cíleně reflektovat naplňování služby, slibu a zákona v každodenním životě. Pracujte s příběhy, které jste si oblíbili. Může jít o knihy, které čtete, či filmy, které jste v poslední době viděli. Zkuste do tradic svého kmene přidat rituál obnovení skautského slibu. Slib a zákon se tak stanou vodítky k vlastní sebevýchově i vzájemnému obohacení.

Učení se zkušeností a praktických činností

To, že praktická činnost by měla tvořit gró roverského programu, asi není třeba zdůrazňovat. Jen je potřeba dávat pozor, aby stále zahrnovala proces učení a nestalo se, že kmen bude jen bezplatnou pracovní silou. Roveři musí mít možnost nést rizika, přebírat zodpovědnost, ale zároveň i dělat chyby. Proč by mladší roveři nemohli sami zorganizovat sbírku nebo postavit táborovou kuchyň? K podpoře těchto prvků můžete v programu využít metody zážitkové pedagogiky.

V nových stanovách Junáka je poukázáno, že mravním cílem „učení se zkušeností“ je „aby člověk dobro činil, nejen nebyl špatný“. V tomto bodu skautské metody se nejedná jen o praktickou činnost, ale také o zkušenost s dobrem. Nejde jen o to, jak se k sobě chovají členové kmene navzájem, ale také o to, jaké chování pozorují mezi lidmi ve středisku, v oddílových radách, v týmech kurzů či táborů, a jaký postoj mají lidé ve středisku k jejich společenství i k nim samotným. Nespravedlnost a podceňování se nevyplácí.

Družina

Patřit k nějakému menšímu konkrétnímu společenství ke skautingu neodmyslitelně patří. Více o tom, proč je pro rovera dobré, aby nebyl sám, si můžete přečíst v tomto čísle na stranách 14 a 15. Ani oddíly a střediska by neměly přehlížet roverskou potřebu sdružovat se, naopak by se měli snažit roverům poskytnout podporu, čas i prostor, kterého musí být minimálně tolik, aby ve svém společenství mohli aktivně a do hloubky rozvíjet všechny prvky skautské metody. Oddílová rada pravděpodobně nebude dostatečnou příležitostí. V roverském společenství se mohou setkávat vedoucí oddílů, pořadatelé akcí i dříči při stavbě táborů. Čím více je společenství různorodé, tím více je možné pracovat s tématem hodnoty každého člověka a rovnosti, která však zároveň nepředpokládá uniformitu lidí. Přestože převážná většina roverských společenství je koedukovaných, i v nich je dobré nechat prostor k posilování bratrského/sesterského prostředí v rámci mužského/ženského kruhu.

Program osobního růstu

Využijte elánu, který roverský věk přináší. Osobní růst není většinou třeba podněcovat jako spíše směřovat. Pokud je někdo v osobním růstu pasivní, zkuste raději hledat důvody, proč tomu tak je, než jej nutit, aby se zapojil podle vašich představ. Člověk ve věku dospívání a mladší dospělosti definuje svou identitu a hledá budoucí kariéru, je proto ochotný na sobě pracovat a zkoušet nové věci. Ve společenství si navíc roveři mohou vzájemně nastavovat zrcadlo, jak se jim osobní růst daří.

Pokuste se v oblasti osobního růstu společně vykolíkovat hřiště a nastavit si základní pravidla. Můžete k tomu použít oficiální Roverský program s každoročním počítáním projektů a výzev a účastí na akcích a kurzech. Další možností je používat roverskou stezku. Její jednotlivé úkoly si můžete vymyslet nebo převzít již zpracované indikátory kompetencí, ze kterých vychází i stezky mladších členů. Přestože máte vytyčený základní směr, nechte si v osobním růstu dostatek prostoru na výběr, intuici a vlastní zájem. Pracujte také s tématy, které právě jako roveři řešíte. Může to být rozhodování kam na výšku, zhoršení prospěchu ve škole, hledání brigády atp. Spojíte tak osobní růst, službu sobě i učení se zkušeností.

Dospělí průvodci

Není dobré nechávat rovery na holičkách samotné. Najděte společně formu podpory staršími, ke které budete mít důvěru a respekt. Je-li vůdce kmene starší než ostatní členové, měl by být dospělým průvodcem právě on. Pokud roveři zároveň rádcují, mohou být „pod křídli“ svého oddílového vůdce. Starší roveři, zvláště ti, kteří jsou vůdci oddílů, by měli mít oporu ve vedoucím střediska a výchovných zpravodajích. Inspirativní můžou být také více či méně pravidelná setkání s bývalými vedoucími.

Alespoň trochu spolupracujte s rodiči! Ač se to zvláště v mladším roverském věku nemusí zdát, i oni jsou veledůležitými dospělými průvodci. Když se stanete dospělým průvodcem, nezapomínejte, že ve stanovách je váš úkol popsán velmi návodně: průvodci ukazují cestu, pomáhají, podporují, povzbuzují a nechávají přebírat zodpovědnost.

Příroda

Příroda je pro rovera ohromnou výzvou a lákadlem. Vždyť kolik roverských expedic směřuje do opuštěných hor a lesů. Ve skautské metodě má příroda trojí roli. Zaprvé je to ideální výchovné prostředí. Samozřejmě ne všechen program je možné realizovat v lese nebo na louce, ale mnoho programu, který si necháváme do klubovny, by určitě do lesa vzít šlo. Rovery už také tolik neomezují delší přesuny nebo horší počasí. Při přípravě programu je proto dobré se ptát: Je možné tuto aktivitu dělat venku? Pokud ano, tak ji tam i opravdu udělejte. A když už vyrazíte na víkendovku, neschovávejte se v chatě, třeba si raději ani žádnou chatu nezamlouvejte. Přizpůsobte tomu své vybavení a buďte ohleduplní k těm, kteří dobré vybavení a teplý spacák nemají.

Příroda má pro skauty být také předmětem zájmu, péče a ochrany. Využijte, že roveři už mají mnoho dílčích poznatků ze školy, a doplňte je o praktickou zkušenost a celostní pohled, který odkryje skutečné vazby mezi přírodou a naším jednáním. Pro rovery je lákavé zjišťovat, co můžou na louce i v lese uvařit a sníst. A nemusí se jednat jen o bylinky a brouky. Vyzkoušíte-li si zabít králíka či kuře, budete vidět maso v regálech supermarketů jinýma očima. Součástí zájmu a péče o přírodu je i zájem a péče o vlastní tělo. Roveři rádi ověřují své fyzické možnosti. A proč by rangers nemohly otevřít debatu o těhotenství? I to přece k poznávání přírody patří.

V neposlední řadě je příroda zdroj citového a duchovního rozvoje. Podpořte tento prvek zcela jednoduše – nepospíchejte, zastavte se a kochejte se. Zbavte se zbytečných bariér mezi vámi a přírodou – nezavírejte se do chat (a to ani večer), choďte bosky, pijte obyčejnou vodu. Zvláště holky, všímejte si krásy v přírodě a pojmenovávejte ji. Diskutujte o tom, jak příroda formuje vaše duchovní přesvědčení. Je pro vás příroda důkazem Boží existence nebo naopak? Zkuste z hlediska vaší zkušenosti s přírodou vyložit to, co je pro vás Nejvyšší Pravda a Láska.

Symbolický rámec

A na závěr nezapomeňte svá poselství zabalit do krásného a trochu posvátného hávu. Základním symbolickým rámcem je pro rovery cesta, putování, hledání, příležitost a výzva. To je rozhodně dobrý materiál, až se zdá, že roverský symbolický rámec je v rámci skautské výchovy ten nejjednodušší. Vždyť každý druhý příběh se odehrává na cestách a kolik cestovatelů by se mohlo stát pro dospívající dobrým vzorem.

Vytvořte si vlastní symboly (třeba znak kmene či společnou píseň) a rituály (vstup do kmene, zahájení výpravy…), kterým budete rozumět a které vás osloví. Využijte přírodu jako symboliku a jako prostor k rituálům vašeho společenství. Kromě témat, příběhů, vzorů a vlastní symboliky využijte i obecné roverské symboly – červenou šňůrku, roverskou hůl, znak a patrona roverů svatého Pavla z Tarsu. Nejen že tyto symboly podpoří pocit sounáležitosti, ale také nesou krásné skryté významy a příběhy, stačí je jen znovu objevit.

Využijte obecné roverské symboly – červenou šňůrku, roverskou hůl, znak a patrona roverů svatého Pavla z Tarsu. Nesou krásné skryté významy a příběhy, stačí je jen znovu objevit.

Karasová Jana 1:00 21.11.2015