Jak se v Lomnici zrodil Dobrej nápad

IndexČlánky → Jak se v Lomnici zrodil Dobrej nápad

Jedenáct aktivních roverů na sedmdesátičlenné středisko je podle mého dobrý výkon. Věříme, že naše roverská parta „Dobrej nápad“ z jihočeského maloměstečka může být inspirací i pro ostatní rovery. Možná nejsme nejlepší ve vymýšlení jmen pro roverské společenství, v roverských aktivitách ale určitě nezaostáváme.

Jak jsme fungovali na táboře

Táborový den se chýlí ke konci. Právě se dočítají poslední věty pohádek a děti zalézají do spacáků. Roveři, kteří zároveň vedou oddíl mladších, tak mají chvilku na trochu roverského programu. Slézáme se v tee-pee, hrajeme přemýšlecí hru a následně roztáčíme naši ruletu plnou výzev. Lomnice nad Lužnicí – malé město, malé středisko, málo vedoucích, malý tábor a také maličký roverský kmen. Tedy spíš kmínek. Na táboře je nás kolem osmi. Z toho polovina se každý den plně ujme družiny, kterou vede. Ostatní zajišťují technický chod tábora – starají se o dřevo, dostatek pitné vody a zároveň pomáhají s programem. Pomáhají vedoucím s přípravou her, hrají dětem různé tematické scénky, vymýšlí a připravují společné programové bloky pro celý tábor. Není to jen tak, že si říkáme RK Dobrej nápad. Půlnoční koupání v řece. Pro dnešní den jsme vytočili právě tuhle výzvu. „Kdo jde do toho?“ Přestože je ukrutná zima, výzvu přijímáme. Až na Vodrazku. „Vstávám brzy ráno, abych stihla připravit hru pro světlušky.“ Jinak by do toho šla také. Je nám to líto, ale rozumíme tomu. Každý má právo rozhodnout se, zda se výzvy zúčastní, či nikoli. Po chvíli však Ptáček přichází s nápadem. Ranní přípravu hry pro světlušky zvládne on. Na rozdíl od Vodrazky nevede družinu, odpočinout si může potom. Skvělé – noční otužovací koupačky se tedy zúčastníme všichni! I přesto, že to není vždycky jednoduché, snažíme se alespoň na chvíli sejít se všichni. Zahrát si krátkou hru nebo si prostě jen pořádně popovídat u táborového oběda. I v průběhu roku je to podobné. Roveři se často podílejí na přípravě akcí pro všechny. Organizují dětský karneval, skautské závody nebo diskuzní večery ve stylu čajoven. Mimo to se snažíme pravidelně scházet každý poslední pátek v měsíci.

Maličké drobnosti

Další den tábora pak jíme oběd vlastnoručně vyrobenou lžící. Skvěle vyřezaná dřevěná lžíce je super, nicméně ti, již si ji kvůli programu pro děti nezvládli vyrobit, se teď baví mnohem víc. S klacíkem, co našli na poslední chvíli ve frontě na oběd, je prostě o zábavu postaráno. A tak se nakonec z nedostatku času stává výhoda a večer si po krátkém společném programu zase máme co vyprávět a čemu se smát. I když naše ruleta nemusí na první pohled vypadat jako něco velikého, všichni se bavíme. I tyhle maličké drobnosti dělají náš kmen skvělým. Naší myšlenkou je, že i ten, kdo tráví čas vedením družiny, potřebuje alespoň malou chvilku pro sebe, pro čas se svými vrstevníky. Nesmíme zapomínat na to, že abychom mohli předávat nadšení dál, musíme ho mít i my sami.

Začátky nikdy nejsou jednoduché

Co se týče pravidelných výprav, není to jednoduché. Není to často, kdy se nám podaří na celý víkend někam vyjet. Když už si ale čas najdeme, opravdu to stojí za to. Na podzim jsme například vyrazili do Moravského krasu. Byli jsme zasvěceni do tajů speleologie a navštívili taková místa, kam se jen tak někdo nedostane. Před pár týdny jsme si zase poprvé vyzkoušeli lezení na skále v Českém ráji. Zní to jako ideální kmen? Omyl. Je nás málo a o to těžší je naplánovat pořádnou výpravu, nebo dokonce expedici. Když je vás v kmeni třicet a deset lidí zrovna nemůže, není to problém. Když ale naplánujeme akci my a nakonec jedeme ve třech, rázem vyplývá otázka: je tohle vůbec ještě roverská akce, nebo jsme si prostě jen tak vyjeli my tři, skvělí kamarádi? Ve finále je to asi jedno. Ani s programem na schůzkách to mnohdy není zrovna jednoduché. Některé aktivity pro tak malý počet zkrátka nemají smysl.

Ne vždy náš kmen takhle fungoval. Trvalo dlouho, než jsme se dostali k tomu, jak náš kmen vypadá dnes. Veškeré pokusy vždy ztroskotaly s tím, že se každý věnoval primárně družině nebo organizaci střediskových akcí a na roverský kmen už zkrátka nezbýval čas. Přestože razíme heslo „každý je vedoucí“, na začátku byla – a stále je – role našeho jednoho vůdce důležitá. To je ten, který to celé začal. A ten, který nás motivuje, hlídá termíny a organizuje, když se k tomu nikdo jiný nemá.

Situaci pomohlo zřejmě také to, že mezi nás dorostli noví členové. Ne každý se podílí na vedení družin mladších, a proto může svůj čas do kmene investovat. Ať už tím, že připraví program pro ostatní, nebo jen svou aktivní účastí. Uvědomili jsme si, že vyhradit si čas pro sebe a svůj program vůbec není sobecké.

Pro fungování našeho kmene je také zásadní, že si to samé uvědomili i dospělí vedoucí. V současné době od nich dostáváme opravdu velkou podporu. Především v podobě toho, že nám věnují svůj čas a předávají vlastní skautské a roverské zkušenosti.

Na letošní Obrok jsme se sice nestihli přihlásit, ale třeba se potkáme někde jinde. Poznáte nás podle velké bílé vlajky s Obamou a jeho „Not bad“ výrazem. Neboli: Dobrej nápad!

Petra Viktorová – Bongo Roverský kmen ročník 20/ č. 100 https://casopisy.skaut.cz/kmen/848