Rozdíly
Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.
| Obě strany předchozí revize Předchozí verze Následující verze | Předchozí verze Následující verze Obě strany příští revize | ||
|
historie_csr_rs [2019/03/13 10:44] Miroslav Martinek [Z knihy Rovering – účel a metody roverství] |
historie_csr_rs [2019/03/13 10:55] Miroslav Martinek |
||
|---|---|---|---|
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| ==== Z knihy Rovering – účel a metody roverství ==== | ==== Z knihy Rovering – účel a metody roverství ==== | ||
| - | [[https://wiki.rovernet.cz/doku.php/kniha_ve_fulltext#doslov_prekladatele|Doslov v knize Rovering – účel a metody roverství]] v překladu od [[Jana Nováka]] 1926, popisuje nejej oficiality počátku roveringu v Anglii, ale především u nás v tehdejším ČSR. Odkazuje na další články z počátku zavádění roveringu v tehdejším časopisu Vůdce a podobně. Je to opravdu širší kontext doby a současně žité zkušenosti v Aglii a několika málo letech u nás. | + | [[https://wiki.rovernet.cz/doku.php/kniha_ve_fulltext#doslov_prekladatele|Doslov v knize Rovering – účel a metody roverství]] v překladu od [[Jana Nováka]] 1926, popisuje nejej oficiality počátku roveringu v Anglii, ale především u nás v tehdejším ČSR. Odkazuje na další články z počátku zavádění roveringu v tehdejším [[https://www.skautskyinstitut.cz/e-knihovna/?search=v%C5%AFdce#list-start|časopisu Vůdce]] a podobně. Je to opravdu širší kontext doby a současně žité zkušenosti v Aglii a několika málo letech u nás. |
| ^ Název: | **Rovering – účel a metody roverství** | | ^ Název: | **Rovering – účel a metody roverství** | | ||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
| - | ===== Doslov překladatele ===== | + | === Doslov překladatele === |
| Moji čtenáři mi prominou, když ke stránkám autora přidám i já několik slov. Mám k tomu své důvody, neboť jsou mnozí, kteří nepochopili ani ideu ani její provádění. Když jsem v květnu r. 1922 o tomto předmětě psal do „Vůdce“, výslovně jsem prohlásil: „Nechceme ihned a za každou cenu zaváděti tuto novotu. Možno, že i přikročíme k nějakému pokusu a zkušeností takto získaných použijeme k realisaci nebo zamítnutí této myšlenky.“ Byl to tedy článek jen informační a dobře jsem věděl, proč radím k opatrnosti. Vždyť i v Anglii byla tato věc ve stadiu pokusů a značně se od původních směrnic uchýlila. Byli-li někde nedočkaví a z chtivosti po novotě a originalitě zavedli si rovery bez pevného programu a bez důkladné znalosti podstaty a základů celého hnutí, jen dobrou myšlenku poškodili. Neprospěli ani hochům - ti prostě nevěděli, proč jsou teď rovery a ne skauty - ani hnutí našemu, neboť konati experimenty lidem, kteří k tomu nemají zkušeností a průpravy, se nedoporučuje. A tak co v Anglii se pracovalo, u nás doma se zhusta jen tápalo. Náčelnictvo bedlivě sledovalo, jak se idei roverské daří v Anglii a několik pokusů konaných zejména v Praze, dávalo tušit, že v roverství skryta je ohromná mohutnost výchovná, schopná zmocniti se mládeže v nejnebezpečnějším věku pohlavního dospívání. Správné odstupňování výchovných kategorií: dítě-vlče, hoch-skaut a mladík-rover, dalo výchově ve skautingu definitivní cíl a přesně stanovilo způsob práce, která je u každé skupiny jiného druhu a podstaty. V roce 1923 mohl jsem už se svolením Náčelnictva uveřejniti článek „Roverství“, kde byl tento směr postaven na pevný základ, stanoveny řády a pravidla, určen roverský průkaz, dány předpisy krojové a mohlo se pracovati na konkrétním podkladě. A hle! Ti, kteří se k roverství zprvu nejvíce hrnuli, ztratili pojednou chuť. Čím to asi? Poznali, že roverství není jen stužka s nápisem „Rover“, ani že to nejsou písmena R S na klobouku, dokonce ne pak roverská hůl s vidlicí na konci, ale že je to práce a práce a zase práce a tuhá, vytrvalá, žádné hračky, sport a výlety. I nastala u nás v roverství stagnace. Bratrům zpravodajům pohříchu namnoze ušlo, co positivních výchovných hodnot obsaženo je v roverství a proto tento směr nijak nepropagovali a nechávali vůdcům na vůli, chtějí-li rovery zavést či nikoli. Zejména pak se přehlíželo, že v roverství musí býti vyjádřen ne věkový, ale mravní ekvivalent a že tedy nemůže roverem být každý. A tak nám narostli tak zv. „rovéři“, hoši ve snad zlí, ale myšlence roverské na hony vzdálení. Často vůdce, když už si se svými dospělými hochy nevěděl rady, buď že nemohl nebo nechtěl se jim věnovati, povýšil tuto společnost na roverský kmen, kdež se navzájem požírali. Skautské hnutí v každém tom případě utrpělo škodu. Ani krásná kniha Baden-Powellova neměla toho účinku, který jsme si od ní slibovali. Zase jen proto, že se malověrní lekli odpovědnosti, kterou s sebou přináší vedení roverského kmene. S radostí bral jsem proto do ruky knížku Nevillovu, která přináší mnoho ulehčení do naší práce. Mluví velmi určitě a přesně, ale radí dobře a ukazuje cestu schůdnou každému skautskému pracovníku dobré vůle. I Nevill chce mnoho, rozvrhuje však práci hospodárně a může za ním jíti bez obav každý, aniž by před cílem ztroskotal. V knize „Na pouti za úspěchem“ promluvil idealista teoretik, v knížce této mluví idealista praktik. Když jsem knížku přečetl, rozhodl jsem se hned, že ji přeložím a seznámím naše pracovníky s jejím obsahem. Toto rozhodnutí bych rád několika slovy ospravedlnil. Často se nám už vytklo, že nejsme dost původní, že ve skautingu většinou přebíráme z ciziny, dávajíce málo ze svého. Tak bude jistě i v tomto případě. Mohu námitku odmítnouti několikerým způsobem. Nejsme to jen my, kteří berou z ciziny. Co v oboru výchovy vyšlo u nás ryze původního, kde je ten náš moderní Komenský? Odkud přišla na příklad celá pedopsychologie, co vše nám dal Claparéde, Hall, Wundt, odkud k nám přišly testy, abych se věci jen dotknul. Není možno, aby každý dal původ dobrému směru výchovnému a by se objevil každý týden nový. Skauting je květ cizích luhů, ale nevyšla-li kniha „Die deutsche Turnkunst“ už v roce 1816? Bude z toho někdo moudrý vyvozovati důsledky vzhledem k instituci u nás dnes nejnárodnější? Ne nádoba, ale obsah, ne forma, ale duch. Tento obsah, tento duch tolika našim kritikům unikají. Veletoč udělá Němec, Francouz, Ital jako Čech. Podobně také postaví stan každý hoch - příslušník různých národů. Na tom však nezáleží, ale záleží na tom, jak v takovém stanu, jak v tělocvičně se bude žít, o čem se tam bude mluvit, jaké zásady do duší vštěpovat. To však nutno prožít, nutno se v ducha hnutí ponořit - a pak teprve mluvit. Přeložil-li jsem tuto knížku, učinil jsem tak zejména proto, že je výsledkem bohatých zkušeností - měliť v roce 1924 v Anglii 12 429 roverů - a tu se již shledá hezká hromádka poznatků. A zase nemá to býti nic, než kadlub, do nějž jadrný kov je třeba teprv z mladých duší vytavit a zpracovat žhoucí, než jej nevítané vlivy schladí. Mohl bych svůj čin odůvodniti i psychologicky. U nás tak okatě dáváme na jevo, že „nemo prophetus in patria“. Vzpomeňte jen na hnutí „rekreační“ z prvních dob naší samostatnosti! Proto dělá-li něco tak a tak Angličan Nevill, je to v očích nemyslících lidí už samo sebou dobré. Ale tohoto důvodu se zříkám. Ještě slovo, proč jsem ponechal slovo „rovering„. Ujalo se slovo „skauting“ a je přesným vyjádřením a uznaným označením určitého systému výchovného. I tam, kde pro toto hnutí užilí mateřské řeči (Eclaireur, Padviner, Esploradore, Cserkész, Harcerz), hovoří-li se o systému, užívají slova „skauting“. Tak je u nás i se slovem „junák“ a po mém soudu význam „junáctví“ nepoví nikdy tolik jako „skauting“. Kdyby mělo být po mém, vyhradil bych slovo „junák“ právě pro rovery a zůstal při stupnicí vlče, skaut, junák. Nejsem přítelem cizích slov, ale protože se „rovering“ tak těžko překládá a že přes to tolik povídá, ponechal jsem tento cizí název. Ostatně pole je tu stále otevřené a přijde-li někdo s výstižným a pěkným slovem, i tím prokáže hnutí našemu skautskou dobrou službu. | Moji čtenáři mi prominou, když ke stránkám autora přidám i já několik slov. Mám k tomu své důvody, neboť jsou mnozí, kteří nepochopili ani ideu ani její provádění. Když jsem v květnu r. 1922 o tomto předmětě psal do „Vůdce“, výslovně jsem prohlásil: „Nechceme ihned a za každou cenu zaváděti tuto novotu. Možno, že i přikročíme k nějakému pokusu a zkušeností takto získaných použijeme k realisaci nebo zamítnutí této myšlenky.“ Byl to tedy článek jen informační a dobře jsem věděl, proč radím k opatrnosti. Vždyť i v Anglii byla tato věc ve stadiu pokusů a značně se od původních směrnic uchýlila. Byli-li někde nedočkaví a z chtivosti po novotě a originalitě zavedli si rovery bez pevného programu a bez důkladné znalosti podstaty a základů celého hnutí, jen dobrou myšlenku poškodili. Neprospěli ani hochům - ti prostě nevěděli, proč jsou teď rovery a ne skauty - ani hnutí našemu, neboť konati experimenty lidem, kteří k tomu nemají zkušeností a průpravy, se nedoporučuje. A tak co v Anglii se pracovalo, u nás doma se zhusta jen tápalo. Náčelnictvo bedlivě sledovalo, jak se idei roverské daří v Anglii a několik pokusů konaných zejména v Praze, dávalo tušit, že v roverství skryta je ohromná mohutnost výchovná, schopná zmocniti se mládeže v nejnebezpečnějším věku pohlavního dospívání. Správné odstupňování výchovných kategorií: dítě-vlče, hoch-skaut a mladík-rover, dalo výchově ve skautingu definitivní cíl a přesně stanovilo způsob práce, která je u každé skupiny jiného druhu a podstaty. V roce 1923 mohl jsem už se svolením Náčelnictva uveřejniti článek „Roverství“, kde byl tento směr postaven na pevný základ, stanoveny řády a pravidla, určen roverský průkaz, dány předpisy krojové a mohlo se pracovati na konkrétním podkladě. A hle! Ti, kteří se k roverství zprvu nejvíce hrnuli, ztratili pojednou chuť. Čím to asi? Poznali, že roverství není jen stužka s nápisem „Rover“, ani že to nejsou písmena R S na klobouku, dokonce ne pak roverská hůl s vidlicí na konci, ale že je to práce a práce a zase práce a tuhá, vytrvalá, žádné hračky, sport a výlety. I nastala u nás v roverství stagnace. Bratrům zpravodajům pohříchu namnoze ušlo, co positivních výchovných hodnot obsaženo je v roverství a proto tento směr nijak nepropagovali a nechávali vůdcům na vůli, chtějí-li rovery zavést či nikoli. Zejména pak se přehlíželo, že v roverství musí býti vyjádřen ne věkový, ale mravní ekvivalent a že tedy nemůže roverem být každý. A tak nám narostli tak zv. „rovéři“, hoši ve snad zlí, ale myšlence roverské na hony vzdálení. Často vůdce, když už si se svými dospělými hochy nevěděl rady, buď že nemohl nebo nechtěl se jim věnovati, povýšil tuto společnost na roverský kmen, kdež se navzájem požírali. Skautské hnutí v každém tom případě utrpělo škodu. Ani krásná kniha Baden-Powellova neměla toho účinku, který jsme si od ní slibovali. Zase jen proto, že se malověrní lekli odpovědnosti, kterou s sebou přináší vedení roverského kmene. S radostí bral jsem proto do ruky knížku Nevillovu, která přináší mnoho ulehčení do naší práce. Mluví velmi určitě a přesně, ale radí dobře a ukazuje cestu schůdnou každému skautskému pracovníku dobré vůle. I Nevill chce mnoho, rozvrhuje však práci hospodárně a může za ním jíti bez obav každý, aniž by před cílem ztroskotal. V knize „Na pouti za úspěchem“ promluvil idealista teoretik, v knížce této mluví idealista praktik. Když jsem knížku přečetl, rozhodl jsem se hned, že ji přeložím a seznámím naše pracovníky s jejím obsahem. Toto rozhodnutí bych rád několika slovy ospravedlnil. Často se nám už vytklo, že nejsme dost původní, že ve skautingu většinou přebíráme z ciziny, dávajíce málo ze svého. Tak bude jistě i v tomto případě. Mohu námitku odmítnouti několikerým způsobem. Nejsme to jen my, kteří berou z ciziny. Co v oboru výchovy vyšlo u nás ryze původního, kde je ten náš moderní Komenský? Odkud přišla na příklad celá pedopsychologie, co vše nám dal Claparéde, Hall, Wundt, odkud k nám přišly testy, abych se věci jen dotknul. Není možno, aby každý dal původ dobrému směru výchovnému a by se objevil každý týden nový. Skauting je květ cizích luhů, ale nevyšla-li kniha „Die deutsche Turnkunst“ už v roce 1816? Bude z toho někdo moudrý vyvozovati důsledky vzhledem k instituci u nás dnes nejnárodnější? Ne nádoba, ale obsah, ne forma, ale duch. Tento obsah, tento duch tolika našim kritikům unikají. Veletoč udělá Němec, Francouz, Ital jako Čech. Podobně také postaví stan každý hoch - příslušník různých národů. Na tom však nezáleží, ale záleží na tom, jak v takovém stanu, jak v tělocvičně se bude žít, o čem se tam bude mluvit, jaké zásady do duší vštěpovat. To však nutno prožít, nutno se v ducha hnutí ponořit - a pak teprve mluvit. Přeložil-li jsem tuto knížku, učinil jsem tak zejména proto, že je výsledkem bohatých zkušeností - měliť v roce 1924 v Anglii 12 429 roverů - a tu se již shledá hezká hromádka poznatků. A zase nemá to býti nic, než kadlub, do nějž jadrný kov je třeba teprv z mladých duší vytavit a zpracovat žhoucí, než jej nevítané vlivy schladí. Mohl bych svůj čin odůvodniti i psychologicky. U nás tak okatě dáváme na jevo, že „nemo prophetus in patria“. Vzpomeňte jen na hnutí „rekreační“ z prvních dob naší samostatnosti! Proto dělá-li něco tak a tak Angličan Nevill, je to v očích nemyslících lidí už samo sebou dobré. Ale tohoto důvodu se zříkám. Ještě slovo, proč jsem ponechal slovo „rovering„. Ujalo se slovo „skauting“ a je přesným vyjádřením a uznaným označením určitého systému výchovného. I tam, kde pro toto hnutí užilí mateřské řeči (Eclaireur, Padviner, Esploradore, Cserkész, Harcerz), hovoří-li se o systému, užívají slova „skauting“. Tak je u nás i se slovem „junák“ a po mém soudu význam „junáctví“ nepoví nikdy tolik jako „skauting“. Kdyby mělo být po mém, vyhradil bych slovo „junák“ právě pro rovery a zůstal při stupnicí vlče, skaut, junák. Nejsem přítelem cizích slov, ale protože se „rovering“ tak těžko překládá a že přes to tolik povídá, ponechal jsem tento cizí název. Ostatně pole je tu stále otevřené a přijde-li někdo s výstižným a pěkným slovem, i tím prokáže hnutí našemu skautskou dobrou službu. | ||
Poslední úprava: 2019/03/13 11:28
Kromě míst, kde je explicitně uvedeno jinak, je obsah této wiki licencován pod následující licencí: Junák - český skaut, z. s. | projekt STRATEGIE 2022 CC Attribution-Share Alike 4.0 International