Index → Články → Duševní zdravověda jako součást každého oddílu

Duševní zdravověda. Co si pod tím představit? Skauty určitě hned napadne první pomoc. Ošetřování odřených kolen, vyndavání klíšťat, resuscitace, bolavé břicho. Kdo z vás však ve svém oddíle dbá na duševní hygienu? Nepochybuji o tom, že během tábora a výprav hlídáte, aby si děti čistily zuby, myly se a občas se i převlíkly ze zabahněných maskáčů. Taktéž jim určitě během bodování přepečlivě prohledáváte jejich stany a úzkostlivě kontrolujete mikrosmítka v ešusu. To všechno je soubor věcí, kterými střežíme fyzickou stránku člověka. Ve svých oddílech bychom však neměli zapomínat také na péči o tu nehmotnou stránku, duši. Letní tábor může být skvělá příležitost, kdy s duševní zdravovědou v oddíle začít.

Většina z nás možná nepociťuje potřebu se o svou duši starat. Bývá to způsobeno tím, že nevidíte důvod, proč o své duševní zdraví dbát (není problém, není co řešit). Nebo jednoduše nevíte jak. Přitom je možné zařadit péči o duševní zdraví mezi návyky každodenního života stejně jako například péči o zuby či jiné činnosti. Pokud se lidé péči o duši naučí už v raném věku, je možné benefitů této prevence využívat i v dospělosti. Tam můžeme jejich dopad pozorovat jak v osobním, studijním tak i pracovním životě. Potenciálně nám totiž správná péče o psychiku může ušetřit spoustu nespokojenosti, stresu, bolesti i peněz. Je však důležité dbát i na informace o duševních onemocněních. Existují duševní onemocnění (např. deprese či schizofrenie), která jsou minimálně částečně zapříčiněna genetickými predispozicemi. Tyto predispozice, spolu s různými vnějšími stresory, nedostatečnou prevencí a péčí o duševní zdraví, mohou zapříčinit nástup psychického onemocnění. Proto nelze ani důslednou duševní hygienou některým onemocněním zcela zamezit. Nicméně můžeme zlepšit jejich průběh a zvládání.

Z výzkumu WHO (World Health Organisation - Světová zdravotnická organizace) vyplynula data ohledně věků, kdy se projevují první příznaky duševních onemocnění. Je to od 10 do 25 let. Sem také spadají družiny vlčat, světlušek i starších skautů a skautek. Vedoucí je dítěti učitelem a zároveň kamarádem - a to zvláště v případě roverů a rangers, kteří mají ke své družině věkově blízko. Může se stát, že právě za ním dítě přijde s tím, že ho něco trápí a neví si rady. Na takové situace je samozřejmě důležité být jako vedoucí připraven. Duševní zdravověda se ale nezabývá jenom první pomocí, ale především prevencí.

V našem oddíle jsme s duševní zdravovědou začaly loňské léto, kdy jsme se se skautkami bavily o tom, co si vybaví pod pojmy duševní zdraví a jak o něj pečovat. Během rádcovského kurzu jsme se s budoucími rádci bavili o práci s emocemi. Jak jsou důležité a co se jim s jednotlivými emocemi asociuje. Není radno je podceňovat, potlačovat u sebe či u svěřených dětí a hlavně se v nich naučit orientovat. K tomu je výborná metodika s názvem Social and emotional learning (Sociálně emoční učení), která bohužel není v ČR zatím moc známá. Se spolkem Nevypousť duši se chceme zasadit o její rozšíření mezi děti právě pomocí našich workshopů.

Tato metoda učí děti od raného věku práci s emocemi a jejich zvládání, aby jim co nejlépe sloužily a pomáhaly zlepšovat například schopnosti učení, prožívání a budování vztahů. To jsou jedny z mnoha činností, které ve svém životě potřebujeme všichni. Nyní žijeme v dynamické době, kdy nám k výkonu povolání nestačí pouze tzv. hard skills. Sem patří dovednosti, které je snadné se naučit a mají modelové řešení - cizí jazyky, řízení auta, technické dovednosti. Je též potřeba si osvojit i “soft skills”. Nejsou žádnou novinkou, dříve ale nebyly tolik potřebné. Jedná se o komunikační schopnosti, individuální i týmové dovednosti, odolnosti vůči stresu, tolerantnost a třeba i uznávání morálních a etických hodnot. Jsou dány temperamentem a působením naší rodiny. Získáváme je při týmových projektech, hrách či i ve specializovaných kurzech. Člověk, který si tyto schopnosti osvojí, má velkou šanci uspět na pracovním trhu. Metoda Social and emotional learning přispívá k rozvíjení a kontrole těchto “měkkých dovedností”.

Na schůzkách jsme se dostaly i k tématu psychohygieny, čili každodenní péči o duševní zdraví. Spousta lidí si pod tímto výrazem představí složité meditační techniky, sezení s terapeuty a další. Osvědčilo se nám, že nejlepší metodou, jak toto téma uvést, je zeptat se dětí, co jim pomáhá “nevypustit duši”. Nechat je se zamyslet, jaká činnost jim pomůže si ulevit od stresu, který jim způsobují různé povinnosti. Co rády dělají a co jim přináší radost. A najednou se děti rozpovídají. Jízda na kole, procházky, hraní se psem, hudba, meditace, jóga, seriály, četba, rodina. A flipcharty se začnou plnit. Možností, jak nevypustit duši, je nepřeberné množství a každý nějakou zná. Na závěr je dobré si s dětmi sednout nad jejich návrhy, zakroužkovat a posléze třeba na post-it “lepíky” vypsat nejčastější aktivity. K tomu si pak vzít našich sedm zásad správné psychohygieny a ukázat jim, že už pro své duševní zdraví něco dělají a mohou se inspirovat i dalšími zásadami.

S našimi skautkami jsme se rozhodly, že si na táboře zkusíme i meditačně-relaxační techniku Mindfulness. Jedná se o starou Buddhistickou techniku, kdy záměrně přesuneme pozornost z minulosti a budoucnosti na “tady a teď” - do přítomnosti.

Ze zkušenosti víme, že tábor je vhodné místo pro vyzkoušení věcí, ze kterých se stane malý rituál a konkrétně Mindfulness se nám povedlo u holek dostat i do jejich života mimo tábor a moc si to pochvalují. Metod jak dělat Mindfulness je na internetu nepřeberné množství a není možné obsáhnout tuto metodu pouze v jednom odstavci. Pokud se chcete této relaxační metodě dozvědět více či se jí věnovat naplno a zařadit pak do svého každodenního provozu, je určitě dobré si nechat techniky vysvětlit od odborníka na semináři. Ten zájemcům podá kvalifikovaný výklad.

Sedněte si si s dětmi do kruhu a zkuste po dnu nabitém fyzickou aktivitou a spoustou podnětů prostě jen tak vypnout. Soustředit se na zvuky v přírodě a užít si ticha. Zkuste si s nimi poté popovídat o tom, jak se mají a nespokojit se s odpovědí „dobře“. Povídejte si o tom, co se jim v uplynulém dnu povedlo a nepovedlo. Jak se při tom cítily a co by dělaly ve chvíli, kdy by jim psychicky nebylo dobře. Ví vaši svěřenci, na koho nebo kam se můžou obrátit? Vědí, že je občas dobré (a hlavně možné) ošetřit nejen puchýře na patách, ale i smutnou náladu? Zkuste si s nimi při povídání o ošetřování říznutí a úvazu trojcípého šátku popovídat i o tom, že existuje Linka bezpečí a že s permanentně pokleslou a smutnou náladou a stresy ve škole se dá něco dělat. A že není plnohodnotného zdraví bez zdraví duše.

Nezisková organizace Nevypusť duši vznikla v roce 2015. Naším cílem je informovat českou veřejnost nejen pomocí workshopů a přednášek, ale i osvětou na sociálních sítích. Zde šíříme fakta, boříme mýty a zlepšujeme prevenci. Pořádáme informační workshopy pro středoškoláky v Česku i na Slovensku, točíme rozhovory na Youtube, spolupracujeme s Národním ústavem duševního zdraví a s organizacemi jako je třeba Green Doors, Práh či Anabell.

Web: www.nevypustdusi.cz Fb: Nevypusť duši

Autor fotografie: Karel Volf - Indoš

— Kateřina Kociánová - Koko Roverský kmen ročník 20/ č. 100 https://casopisy.skaut.cz/kmen/848