Dospělostí skautské dobrodružství nekončí

IndexČlánky → Dospělostí skautské dobrodružství nekončí

Jet na mezinárodní skautskou akci jako účastník jsem ve čtyřiadvaceti stihll úplně na poslední chvíli. A jako snad každý účastník podobné parády nikdy nebudu litovat a okamžitě se přidávám k těm, co podobné akce hlasitě doporučují: Děcka, jeďte, je to super! Na Moot 2017 na Islandu nás z Česka vyrazilo asi padesát. Nejvíce času jsme spolu strávili nejspíš na přípravném víkendu. Pak jsme se ještě jednou viděli před zahajovacím ceremoniálem, když nám vedoucí kontingentu Ňuf rozdal vyfasované šátky, nášivky a moskytiéry*. (* Že byste jejich využití předpokládali v úplně jiných částech světa? Já taky. Tu svou jsem nakonec nepoužil, ale nejednou jsem po ní už už sahal. To když se mé osobní hejno islandských mušek vzdalo veškeré zbylé slušnosti a jalo se pořádat závod o to, která šťastná [hmyz] mi dříve poslouží jako velmi nečekaná sváča.) A to bylo na dlouho naposled.

Jak skauti obsadili Island

Samotnou akci jsme totiž trávili v desetičlených patrolách, které byly rozděleny s jasným záměrem absolutní mezinárodnosti. Ta naše? Australanka, Australan, dva Kanaďané, dva Britové, Kolumbijka, Peruánka, Panamka a Čech. V kmeni, který tvořily vždy čtyři patroly, k tomu pak přibyli ještě obyvatelé Hong Kongu, Nizozemska, Švýcarska, Maďarska, Portugalska, Švédska, Islandu, Německa, Kostariky nebo Japonska. Naštěstí jsme byli na skautské akci, nikoli na soustředění místní pobočky Řádu národa. Tím pádem jsme v tomhle multikulti mixu nebyli na nože, nýbrž jako doma – a stal se nám na deset dní rodinou. Společně jsme zjišťovali zajímavé věci o sobě navzájem i o našich rodných krajích, společně jsme si povídali, vařili a užívali si pestrý program.

V prvních pěti dnech jsme si byli se zbytkem českého kontingentu dokonce ještě vzdálenější než běžně. Byli jsme totiž rozděleni a rozvezeni na 11 různých expedičních center do nejrůznějších míst na Islandu. Od polárního kruhu přes horké prameny, ledovce a národní parky až po města a městečka. Znamenalo to mimo jiné přesun pěti tisíc lidí v jeden den. Při 330 000 obyvatelích Islandu to znamenalo – jak nám konec konců řekl sám Jón, šéf celého Mootu – vypůjčení všech autobusů největší dopravní společnosti na Islandu. Islandská organizace ale fungovala výborně, zvlášť když uvážíme, že Islanďané hostili skoro dvakrát tolik skautů a skautek, než kolik má členů jejich národní asociace, nebo že Moot byl v době konání desátým největším sídlem na Islandu.

Nuže, expediční centra

To naše nebylo na ledovci ani pod vodopádem, ale na planině u města Selfoss v jihozápadní části Islandu. Dejte dohromady planinu a islandský vítr, který umí být krutý v jakékoli roční době a ze kterékoli světové strany, a máte zaděláno na evakuaci, kterou jsme zažili po pár odfouknutých stanech předposlední den. Není snad ale třeba čtenáře přesvědčovat o tom, že přesunutím 500 lidí do jedné velké tělocvičny nenastal smutek a splín. Na připravený program, který zahrnoval výstupy na blízké kopce (zpravidla v minulosti vulkanicky činné), prohlídky lávových jeskyň, vyzkoušení kovařiny, službu místní komunitě a další, jsme vyráželi i ze svého náhradního útočiště.

Zpátky do společného tábora

Potom se znova rozhýbala široká kola desítek autobusů a všechny subcampy se přestěhovaly na louky a pole Úlfljótsvatnu, nejsevernějšího skautského centra na světě. Mnozí účastníci se pak uchýlili do společnosti svých kamarádů z národních organizací. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme se opravdu dobře sblížili v expedičním centru, nebo tím, že jsme na akci neměli žádné kamarády z domova; tak či tak náš kmen zůstal z velké části pohromadě i pro tuto část akce.

Po mezinárodním dnu, který se (prý jako obvykle) změnil v boj o ukořistění co nejvíce různých národních dobrot, jsme mohli vyrážet do pěti různých programových vesnic. Čtyři z nich byly pojmenovány po čtyřech mýtických ochráncích Islandu: Drakovi (kulturní program), Orlovi (vyrábění vlastní zmrzliny, ha!), Býkovi (nové nápady, jak dosáhnout udržitelnosti) a Obrovi (fyzické aktivity). Pátá se jmenoval Yggdrasil, a tak jako v severské mytologii strom stejného jména spojuje všechny světy, na Mootu to byl stan, který spojil všechna světová náboženství a vyznání na jednom všeobjímajícím místě.

K tomu přidejme koncerty, ceremoniály, večerní diskotéky jedoucí na 100 % i bez kapky alkoholu, nádherné jezero s loďkami a prostě Island all around us, nekončící setkání a hovory s lidmi z celého světa… Dlouhodobě se ukazuje, že nejlepší motivací k účasti na mezinárodní skautské akci je hovor s minulým účastníkem. Najděte si mě nebo kohokoli jiného… ale jen pokud jste předem smíření s tím, že pak už nebudete mít na výběr!

World Scout Moot

Mezinárodní skautská akce pro rovery, kromě světové edice se koná například celoamerický moot Účastníci jsou ve věku 18–25 let, starší mohou jet jako servistým (IST) nebo vedení kontingentu (CMT) Akce se skládá ze dvou částí – z expedice a společného tábora Koná se jednou za 4 roky, vždy uprostřed mezi světovými jamboree Letos to bylo od 24. 7. do 2. 8. na Islandu, příští se koná v roce 2021 v Irsku Letošní 15. světový moot byl s pěti tisíci návštěvníky z 90+ zemí doposud největší

Nejbližší mezinárodní akce

Roverway 2018 v Nizozemsku: fb.com/roverwayczechcontingent Středoevropské jamboree 2018 v Maďarsku: fb.com/CEJ2018cz Světové jamboree 2019 v USA: fb.com/WSJCzechContingent

Jakub Ambrozek – Mravenec Roverský kmen ročník 20/ č. 101 https://casopisy.skaut.cz/kmen/857