Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- dopisy_roverum [2017/08/01 08:31]
Miroslav Martinek
+++ dopisy_roverum [2017/08/01 08:33]
Miroslav Martinek
@@ Řádek 239: / Řádek 239: @@
+Někde jsem četl pěkný slovní výraz "mluvící nika".
+Ruce bývalých řemeslníků byli mluvící ruka. Vždyť každý mistr, který měl rád svou práci, dával do každého výrobku, zhotoveného jeho rukama, kus sebe, mluví to z jeho díla.
+To nebyla anonymní pásová, strojová výroba. To byl kus člověka, co přešlo do dHa.
+Podívejte se, třeba na klenbu kostela, mezikruží gotických oken, vykládaný barokový nábytek, výšivka na blaťácké pleně. Všude je cítit "člověčina", kousek toho, kdo to tesal, řezal, vyšíval.
+Dnešní doba se odcizujc, zbavuje všech osobností a vnucuje anonymitu. Člověk mizí, ustupuje kamsi do pozadí a to není dobré. Dříve se říkalo, že řemeslo má zlaté dno.
+Dnes mnoho řemesel zašlo pro neuváženou feminizaci a "péči", aby nějaký mistr někoho ne vykořisťoval. Některá řemesla vyžadovala lásku a vytrvalost než se zvládly všechny finesy.
+Jednou jsem pozoroval starého kováře, odborníka na brnění, jak vykovával starou helmici. Seděl jsem hodiny nedaleko kovadliny a sledoval celý výrobní postup s tou nespočetnou řadou rozmanitých kladiv a kladívek, které používal.
+Při toulkách Šumavou jsem s mojí skupinou došel z večera na Kašperský hrad. Seděli jsme čtyři hodiny a dívali se, jak dva osmdesátiletí stařečkové, mistři tesaři, opracovávali kmeny na trámy pro další patro v druhé věži. V první již byla obnovena všechna patra včetně schodišť, podlah, zábradlí bez jediného železného šroubu či hřebíku. Jen "fasovánf1 a dřevěné kolíky. Při tom tesařská širočina v ruce řemeslníka změnila drsný trám v hlaďoučké dřevo bez třísky. Kastelánka mi říkala, že se všichni modlí, aby dědové vydrželi, než práci dokončí, není v kraji jiný, kdo to umí.
+Kováři, truhláři, tesaři a další vytvářeli díla, která přetrvala staletí a přitom neztratila jejich "tvář"a "mluvící ruku". Netroufám si říci, kdo z vás by se vydal na stezku poutníka, řemeslníka, umělce, abych nebyl pro mladé směšný.
+Ale zamyslete se trochu nad tím.
+Při "gruntování" se občas něco najde. Mně se podařilo najít starou krabici, kde byly uloženy zápisníky. Bylo jich čtyncetpět Každý zápisník, jeden rok života.
+Do zápisníku jsem si poznamenával co mám udělat, co se událo zajímavého. Kdy jsem viděl prvního motýla, kdy mi syn řekl prvně táto, kdy jsem byl tam a tam. Krátce taková zkratka jednoho roku života. I seznam členů oddílu, co vše je nutno připravit na tábor, se vešlo do takovéhoto zápisníku. Vešlo se to do kapsy kabátu. Dnes se nabízí složité managementské zápisníky často doplňovány i počítačem. Majitel takového zápisníku se moří hodiny než vyplní všechny okýnka a pak se stane, že se zamotá do sítě příkazů co kterou minutu udělat a život uteče pro samé časové limity. Člověk se stane otrokem příkazů a přestává být člověk. Management anglicky znamená ovládání, vedení, ale francouzi mají slovo podobně znějícím ménagerie, což je zvěřinec. Mně připadá při prohlížení těch moderních zápisníků, že se člověk dostává do zvěřince příkaz, tak, že mu nezbyde čas na život. Co ví počítač o tom, že nade mnou plují zajímavě tvarované mraky, rozkvetla se mi povoňka na záhoně a ropucha mi lezla mezi kameny na skalce. Co počítač ví o žabím koncertě, zpěvu kosa za časného rána a chvalozpěvu na slunce zpívané skřivánkém vznášejícím se nad polem.
+Lidé si naříkají, že si nic nepomatují. Není divu zaprodali se moderním metodám, které spoutávají člověka jen pro to, aby plnil co zakódoval dojim vynalezené techniky.
+Technika je zajímavý vynález člověka. Měla mu sloužit, ale dnes člověk je nucen se ji podřizovat. Stal se z homo sapiens homo faber.
+Mám dál svůj usmolený zápisníček, ale mám v něm všechno co je můj život. Včera jsem si psal, že jsem našel žábu v rybníčku. Viděl hlemýždě se pomalu sunout po mechovém polštářku mezi rojovnfky.
+Jsem starý kacíř a mám raději pohled na namodralé Novohradské hory, naslouchat večernímu žaímu koncertu, povídat pohádku vnoučkovi než celý management, který se dnes tak nesmyslně a tupě propaguje. Naši předkové měli jen prostý "selský rozum", ale vybudovali Škodovku v Plzni, Tatru v Kopřivnici, Baťovy závody ve Zlíně. Uměli myslet, měli paměť a uvážlivý lidský rozum. A to potřebujeme dnes opět a stokrát více než tomu bylo třeba dříve.
+Lidé jsou všelijak zvědav\ a jeden takový se mne zeptal s kolika zajímavými lidmi jsem se setkal.
+Myslím, že jich bylo hodně.
+O mém setkání s A. B. S voj šikem, s Jaroslavem Novákem Braťkou jsem psal obšírně jinde.
+Ale nesměl bych zapomenout na básníka Josefa Šimánka, ideologa skautingu. Jeho knihy Skauting a Old skauting by řekly mnoho i dnešním moderním čtenářům. Frank Elstner, svérázný muž a jeho kniha "O uzlech", na volných listech. Vynikající příručka.
+Braťkova kniha "Skautská srdce" mne přivedla v roce 1920 do řad jeho oddílu slavné pětky. Člověk nemůže zapomenout na rázovitého mlynáře Kulíka, dárce Měsíčního údolí českému skautingu. Nebo starý Chod Jestřáb, jinak Karel Kulhánek a župan západočeské župy. Velena Fanderlíka, který se nečekaně objevil na LŠ či táboře s batohem na zádech. Poseděl, popovídal, ale vše viděl a opět nenápadně odešel. O vtipném Hubertu Martinu řediteli mezinárodní skautské kanceláře jsem psal ve svém spisku o A. B. Svojsíkovi. Jeho nástupce Wilson, zvaný Belge již byl docela jiný typ člověka. A co teprve A.V. Frič, svérázná osobnost. Světový odborník na kaktusy a etnograf jihoamerických Indiánů. Když se dal do vyprávění, to by člověk naslouchal celý den. Vraz byl uzavřenější osobnost a méně sdílný, ale také vynikající vypravěč. To je pouze hrst vzpomínek, z nichž každá by byla povídka sama pro sebe.
+Každý člověk ve svém životě potkává řadu lidí, kteří svým slovem, myšlenkami dovedou zasáhnout do našeho života.
+Naučte si dělat poznámky z hovorů, které jste s takovou osobou vedli, poznamenejte si jeho názor, myšlenku, snad ji nepochopíte, když vám ji řekl, ale až po letech vám dojde její plný význam a hloubka.
+Někdy stačí několik slov, aby ve vás vzbudily celou vzpomínku jak to tehdá bylo, kdo všechno byl přítomen, co se mluvilo. A film nevědomky zachycen v mozku se počíná rozvíjet k vašemu překvapení i radosti, že to nezapadlo kamsi do neznáma.
+Lidské stezky se křižují a není dobře na ně zcela zapomínat.
+Psal jsem jednou písemnou práci na téma kultura národa, její důkazy.
+Nevím co mne napadlo, že jsem se rozepsal o hřbitovech a hrobech osob, které se označují jako "buditelé národa".
+Napsal jsem, že jsem byl velmi překvapen, když jsem navštívil jeden známý hřbitov nedaleko Lublaně, kde odpočívala rada národních slovanských buditelů, ale jejich hroby byly v zoufalém stavu, zarostlé kopřivami, křovím, někdy skoro zmizelé.
+Byl z toho náramný kravál. Náš třídní, takto i klerikální poslanec, mi hrozil trojkou z mravů a nevím co ještě.
+Zastal se mne však ředitel gymnázia i inspektor a věc se urovnala, jen ředitel mi poradil, abych byl opatrný co řeknu i když mám pravdu.
+A tak mne napadá, že dnes by se také našlo asi mnoho hrobů významných lidí, třeba jen místního krajového významu, které jsou opuštěné zanedbané, nebylo by špatné se o ně postarat. To značí nejdříve vůbec zjistit, kde ten hrob je , kdo to byl, co vše udělal a pak hrob upravit co možná do patřičné podoby.
+Napsat si všechny zjištěné údaje a udělat mapku umístění hrobů na tom, kterém hřbitově.
+Bylo by to zajímavé putování do neznámého kraje.
+Při putování krajem se narazí i na opuštěné židovské hřbitovy. Jednou jsme narazili na židovský hřbitov u Nové Včelnice, tehdá se ještě jméno val obec Novy Etynk.
+Byly tu staré kameny mizející v křoví a býlí. Vysekali a vyčistili jsme prostor mezi kameny. Hřbitov dostal docela jinou tvář a jakoby promluvil. Při odchodu jsme položili na každý pomnník kamínek.
+Neuměli jsme číst hebrejské nápisy, ale měli jsme pocit, že nám děkují za lidský přístup k památníkům minulých časů a lidských osudů.
+Putování je zajímavá, příjemná a zdravá činnost.
+Ne polykat kilometry a honit se krajem jako splašený jezdec.
+Jan Neruda ve svém fejetonu "My jsme cestovali přece jen pěkněji" z roku 1888 píše: "My cestovali, abych tak řekl "hloub". Dojmy nemíjeli tak rychle, a to je dobře, zvláště pro mladou duši. Kde se člověku líbilo, tam se pozdržel, natáhl a díval. Obraz kraje, ať lidí měl času dost ponořit až na dno duše..."
+Ano, toulat se, to je putování. Třeba hodinu sedět a dívat do kraje, poslouchat jak bublá potok, šumí les, vlní se pole, ze kterého se zvedají bílá mračna pilu, když, jak se říká, obilí "vymetá".
+Ono nerudovské "A vy bratři kamarádi, můj pingl mi pakujte..."
+má v sobě své kouzlo i pražské češtiny.
+Ono nestačí se jen dívat z pohledu člověka "z výšky", ale také "ze žabí perspektivy". Toto se dělá takto. Lehněte si na zem, přiložte tvář k zemi a dívejte se třeba na písčitou stezku. Kamínky se promění v balvany, trsy trav v mohutné agave, stébla sítin v bambusový háj a objevují s další překvapení z "minisvěta".
+Jindy mezi skalami stačí položit tvář na stěnu balvanu a pozorovat jak se plocha změní v podivnou krajinu s pyramidami krystalů, podivných útvarů a mizí velké skály a objevují se malé skalní útvary fantastických tvarů. Nebo takový starý kořen. Co vše na něm roste, leze, bydlí a žije. Či padlý kmen, stačí opatrně nadzvednout kousek odchlíplé kůry a objeví se svět minihoubiček nej fantastičtějších tvarů, různá běhající žoužel. Všude kolem nás je plno "minisvěta", který je neodmyslitelný doplněk okolního světa, ve kterém se pohybujeme.
+Člověk se již pomaličku odnaučil dívat, slyšet, čichat, vnímat - to ho počítače neučí a nemohou nabídnout. To dokáže jen ten nedostižný počítač, jímž je lidský mozek - doslova zázrak přírody, jak ve svém složení tak, i funkci.
+Putujte po velkém i malém světě a oba obrazy sestavujte dohromady, abyste dostali obraz celé přírody, ke které je nutno ještě počítat obraz nebeské klenby a světla hvězd, kam však lidské smysly bez techniky nedosáhnou a nemohou ani pracovat. Tam není život, jako tu na Modré planetě.

Roverská wiki

Nástroje pro stránku

Nástroje pro tento web

Uživatelské nástroje

Rozdíly