Petr Jeschke - Derviš, Ilustrovali Rex a Bonbón

Miloši, zvaný skautským jménem Dědek, děkuji tobě za první přivedení k začátku velké stezky skautingu, po které jsem došel až na úpatí hory. Zde jsem pronesl své životní krédo před sborem skautských instruktorů ILS. Poděkování vlastnímu bratrovi „STÁLE CHCI JÍT VPŘED NA HORU VYSOKOU A POMÁHAT JINÝM NA TÉTO CESTĚ, JAK DOVEDU NEJLÉPE

Vědom si toho, že nikdo nemá patent na rozum, zabývám se otázkou roveringu čistě z hlediska mé osobní praxe, která začala při druhé obnově Junáka v roce 1968 - byl jsem tenkrát novopečený osmadvacetiletý vůdce. Svou praxi jsem potom nadále rozvíjel po všechna léta totality, kdy junácký oddíl pracoval pod hlavičkou TOM ČSTV a při něm působil celých dvacet let jako odnož i můj roverský kmen. Náš kmen si dovedl zachovat a uhájit svoje roverské iniciály RS - po všechna ta léta od roku 70 do roku 89 a jeho zlomového měsíce listopadu znamenala ovšem oficiálně počáteční písmena kmene „Rozumných starců„. Jako vlče odchované při roverském oddílu mého vlastního bratra v roce 1947 jsem dostal základ náhledu na všestrannou vyspělost starších bratrů roverů, ve kterém jsem se i později utvrzoval. Bylo to v letech 1950-1968, po poválečném zákazu Junáka, kdy se mnozí členové roverského oddílu dále společně scházeli - a já s nimi. Tato činnost tak přešla až do oldskautského věku. V letech skautské nesvobody jsme působili ve vlastní chatové osadě a věnovali se o dovolených trampingovému motocyklo-pěšoputování. Osobnost mého prvního vůdce z roverského oddílu mě utvrdila v tom, že ve vedení roverského kmene má být dospělý vůdce, který udává směr činnosti kmene a rozvíjí jeho program a tradice. Toto dobré pravidlo jsem si přenesl i do začátků svého vůdcovství a působení při založení vlastního RS kmene. Dodržování této zásady se mi vyplatilo a zastávám ji i dnes, přestože RS kmen již přímo osobně nevedu.

Z kroniky kmene Rozumných Starců … Při dnešním roverském sezení, za svitu svíčky, se projednával zákon našeho sdružení a řada jiných tajemných věcí. Po této poradě se objevil Derviš s Tasíkem. Měli jsme rozhodnout, jestli má být Tasík přijat do RS. Hlasovalo se. Všichni napsali na lísteček slovem ano, nebo ne. Tom vybral lístečky a přečetl je. Na všech bylo napsáno ano, až na jednoho nepovedence, kterej napsal jo. Takže byl Tasík přijat, pak si odříkal slib roverů, podepsal se slavnostně do kroniky a bylo to. Při dnešním sezení jsme také projednávali zajímavosti šifer - luštění dopadlo bledě. 15. 1.1970 … Cesta našich roverů na roverský oheň do Údolí hejkalů 1970. Ve 20.44 hodin + 15 min. zpoždění jsme s jinými oddíly a kmeny RS vyjeli z nádraží v Braníku. Ve Vraném n. Vltavou jsme přestupovali na Dobříš. Naší konečnou a výchozí stanicí byla zastávka v Mokrých Vratech. Zde jsme dostali instrukce (bylo 22.45 hodin) a mapu. Naše další noční cesia vedla po silnici přes Starou Huť do Dobříše, kam jsme došli asi ve dvanáct v noci. V Dobříši jsme chvíli bloudili, než jsme našli tu pravou cestu, která vedla okolo pily. Dál jsme šli cestou lemovanou chatami až k lesu. Ponořili jsme se do lesa a začali bloudit po cestách, pak jsme sešli z cesty, neboť jsme se domnívali, že světlo, které jsme viděli, je oheň, který označuje tábořiště. Bylo to však stavení „Obora“. Nevěděli jsme jak dál, protože u stavení byla křižovatka několika cest. Najednou jsme zahlédli světlici. Dali jsme se přibližně směrem, odkud byla vystřelena. Po 10 minutách jsme se vrátili zpátky na křižovatku, protože cesta vedla úplně jinam. Rozhodli jsme se pro cestu přímo do kopce. Šli jsme po ní asi půl hodiny, ale nikde nic. Byly asi tři hodiny v noci, když jsme zastavili a rozhodli se, že „ráno bývá moudřejší večera' postavili přístřešky a zalehli. Na druhý den po snídaní a sbalení věcí jsme při dalším postupu narazili na lesní dělníky, kteří nám poradili, kudy se dostaneme k „Sanktusu„. Asi za hodinu jsme se dostali na cestu, kde bylo označení se směrem k tábořišti roverů. Asi v půl dvanácté jsme tam došli. Uvařili jsme oběd. Ve 13 hodin byl sraz všech zúčastněných RS. Ukazovaly se různé dovednosti: stavba teepee, lasování, uzlování a jiné. Asi v pět hodin to skončilo. Večer v 19.30 hodin byl zahájen „Roverský poradní oheň“, který skončil ve 23 hodin. Na druhý den v 10 hodin mělo být společné rozloučení, ale to se pro déšť nekonalo. Při skládání věcí lilo jako z konve. Ve 13 hodin jsme promočení chytili vlak z Dobříše do Prahy.

Seznámen s problematikou a cílem roveringu jsem začínal vlastně s jediným členem roverského věku. Přiznám se, že s nadšeným členem, kterého nebylo potřeba pro roverskou myšlenku ani moc „zapalovat„. Posléze dorůstali z mladšího oddílu další, které jsme my dva podrobovali zatěžkávacím zkouškám, nedávali jim nic zadarmo a také nic ze Služby neodpustili. Příprava „nováčků - čekatelů“ na Službu byla soustředěná a nekompromisní. „Chcete k nám přistoupit - musíte si to zasloužit, musíte se snažit, musíte nás o tom přesvědčit a hlavně sami musíte chtít být rovery, a to dobrými rovery!„ Výběr členů byl hned od začátku - vyplácel se, nešlo nám jen o partu starších odchovanců oddílu, která se má scházet. Zde připomínám druhou svoji zásadu, která zní, že každý nemůže být roverem, prostě na to nemá, nedokáže to. „Dosáhnout této mety, nosit roverskou šňůru - to už něco znamená, člověče,“ říkali jsme roverským nováčkům, zatím ještě čekatelům do kmene. Roverská šňůra provázela naše rovery po celých dvacet let totality a doplňovala tomáckou zelenou košili těch, kteří se stali rovery a plnili soustavně heslo Služby. Svoji roverskou šňůru si museli obhájit; to už je však jiná kapitola, ke které se ještě vrátím.

V podstatě je možno říci, že existuje sedm programových cest roverského kmene, se kterými jsem se setkal (připomínám, že Služba je u všech sedmi cest stejnou páteří programu).

1. roverský kmen s klasickými družinami
2. roverský kmen s indiánským zaměřením
3. roverský kmen jako oddílová družina rádců
4. roverský kmen vnitřně rozdělený na menší skupiny s vlastními programy (dle zaměření a zájmu členů)
5. roverský kmen s jednotícím zájmovým (sportovním, turistickým, hudebním, divadelním, technickým a jiným) zaměřením
6. roverský kmen instruktorský, průvodcovský, složený z (dvoj-, trojčlenných) hlídek a samostatných členů
7. roverský kmen prozatím „uzavřený„ s přerušenou činností (nebo ještě nevybudovaný, neobnovený) pro nedostatek členů, kdy forma roverské práce a Služby probíhá zásluhou roverů - samotářů (budoucího zárodku obnoveného nebo nově založeného RS kmene).

Z kroniky kmene Rozumných Starců Roveři, jsem rád, že mate svoji kroniku. Díky Vám za Vaši pomoc při oddílu skautů na 20. oddílovce. Věřím, že jste si vědomi své zodpovědnosti mateřskému oddílu. Plňte dále své heslo, které zní vždy a všude stejně „Sloužím“, a to znamená službu. Derviš, 14. 5. 1970

Ráno v půl osmé jsme odfrčeli vlakem do Čelákovic na brigádu do lesní školky. \ Pleli jsme doubky. Před večerem jsme odjeli několik stanic dál a šli jsme pěšky až j k „Dlouhému jezeru„, kde jsme do západu slunce čekali na Torna. Rozdělali jsme oheň a zahájili Roverské sezení. Debatovali jsme až do půlnoci. Po ukončení ohně jsme se odebrali do svých primitivně zbudovaných loží, z nich nejvíce udivovalo Andyho lože. Časně zrána udivily Trpaslíka a Bonbóna pozoruhodné události. Například jak se dostal Bonbónkův kroj do koruny sosny, nebo kam se poděla Trpaslíkova celta ? Snídaně zmizela v žaludcích celé tlupy, uklidilo se po sobě. Zahráli jsme si hru CHETEKA neboli HONAKO. Tato jména vznikla až při cestě vlakem zpět. Tato hra je založena na systému, že se jedním dlouhým klackem bouchá (napaluje) do jednoho malého zabodnutého klacku v zemi: Malý klacek (kolík) se snaží hráč dostat do soupeřovy branky. Sobota 15. 5.1970

… Naše 82. roverské Sezení22.10. 1971 se konalo mimo naši starou klubovnu, kterou jsme měli v přilehlé místnosti agitaěního střediska, protože nás z agitač- ního střediska komunisti nemilosrdně vyhodili a zapečetili nám dveře klubovny. Díky hodným lidem a pomoci rodičů jsme se mohli přesunout do prázdné sklepní místnosti na přilehlém sídlišti. V tomto novém „Orlím hnízdě“ se probíralo mnoho otázek kolem vyhození z klubovny. Zůstalo tam několik našich věcí, které musíme dostat. Probírali jsme způsoby, jak je dostat ven, byly tam věci našich mladších bratrů ze skautského oddílu (nyní již turistického oddílu orientačního běhu, normalizace po zadušení Junáka již běžela v té době naplno).

Těchto sedm variant se týká organizace práce s rovery dle stávajících podmínek oddílu, střediska, obvodu-okresu apod. Při tomto rozboru a „škatulkování„ organizace roverské činnosti má vůdce možnost pomoci novým zajímajícím se členům vstoupit na roverskou cestu Služby a z povzdálí je usměrňovat a ukazovat jim úskalí této cesty, stejně tak jim ale také předvádět krásu pocitu dobře odvedené práce a činu pro druhé.

Myslím si, že teorie roverství jako „celoživotního programu pro každého“ je zprvu silným soustem pro šestnáctiletého skauta (tím silnějším soustem pro neskauta) seznamujícího se poprvé s roveringem. Proto je nutné, aby činnost roverského kmene pro začínající skauty a neskauty byla zaštítěna starším vůdcem (v podobě některé zvolené varianty navržené organizace činnosti kmene 1-7). Jen snad silný vlk samotář - jedinec, který si usmyslí řídit se roverskými zásadami, které si sám přikáže za svůj životní styl, může kráčet (a to i mimo skautskou organizaci) po cestě roveringu, jak je citováno kupříkladu podle bratra Vosátky-Grizzlyho či jiných autorů, u kterých rovering nemá věkové hranice a vnášejí jej i do oldskautského věku.

V případě našeho kmene RS jsem během let působení vyzkoušel z nutnosti (jak se měnila členská základna) varianty organizace 4, 3, 7,5. Krásné myšlenky roveringu se zanícený člověk těžko zbavuje, na věk nehledí. Tací lidé však zcela naplní své poslání, když jsou sami roverskými vůdci, přímo vedou a jsou záštitou mladším - ne jenom teoretici vzdálení od současné mládeže. Obdobou této úvahy je například případ podřízení se setonovské Lesní moudrosti. Existují volní neorganizovaní vyznavači Lesní moudrosti, kteří ji přijali jako životní cestu, a na druhé straně oddíly a organizace, které ji učí jako ucelený Setonův program pro mládež vstupující na tuto Cestu poznání dle „Svitku březové kůry„ z Knihy lesní moudrosti.

Jedna věc je být sám osobně z vlastního přesvědčení a lásky k myšlence vyznavačem víry, její teorie i praxe (toto pravidlo platí u vyznávání každé víry), je však jiné tuto víru, její teorii a praxi naučit chápat a přesvědčit o ní mládež pubertálního roztěkaného nebo naopak v mnoha případech uzavřeného netečného věku. Udělat rovera jen předáním roverské šňůry, protože je mu již třeba 16 let, je proto holým nesmyslem a nepochopením celé myšlenky „pasování do rytířské Služby“ od základu. Jaká je tedy po těchto úvahách metoda zakládání roverského kmene? Především silná motivace.

Na počátku byla touha vůdce mít alespoň jednoho dobrého rovera  

Navzdory všem teoriím a výkladům o roveringu se přikláním ke své teorii a praxi pěstování skautského roveringu - výběrově povzneseného, hrdého na svůj stav, zčásti tajného pro nezvané a přístupného pro silné, kteří dokáží plnit Službu bez výhrad, umí se naučit šlechetnosti, rytířskosti a vydrží být co nejdéle spolehlivou záštitou - vzorem pro naši skautskou činnost.

Návod pro vůdce kmene RS před založením kmene:

• upoutání pozornosti pro myšlenku roveringu
• stanovení náplně programu roverů a RS kmene
• rozvíjení programu ve Službě, praxi i zábavě
• utvoření kmenového ducha, tradic, tajemností, řádů, ceremoniálů, privilegií, zábav a zkoušek
• stanovení a nastavení kmenové laťky úrovně rovera
• společná kontrola činnosti dodržování slíbeného a pravidelná roční obhajoba roverské šňůry

Program roverů musí být oddělený od programu skautů. * společné schůzky roverů nesmí být zásadně totéž jako družinové schůzky ve skáu ském oddílu. I zde však doporučuji nezavádět koedukaci * způsob vedení roverských schůzek musí mít jiný řád a doporučuji je dělat v pozdější dobu, než je zavedeno u schůzek skautů (kupříkladu zahajovat od 19.30 do 20 hodin)… Mnohdy v tuto dobu roverské schůzky nahrazují jinou RS akci, viz město, kultura, tajemnosti, procházka apod. * na schůzky RS nemají přístup mladší skauti (jen na ojedinělé, když je vyhlášena akce „roveři společně se skauty z oddílu„) * rover má na rozdíl od skautů jiný způsob táboření na výpravách i na táboře.

Doporučuji tento odstup ve středisku dodržovat. Občasná společná oficiální akce roverů a rangers není na škodu, musí však být připravena předem a program musí být dohodnutý vedením obou kmenů. Důležitou otázkou motivace však zůstává rozehrání partie.

je úkolem vůdce kmene. Činí tak podle zaměření jednotlivých členů kmene. V každé době se však tato partie rozehrává jinak. Kupříkladu v době tzv. normalizace byla právě nesvoboda silným stmelovacím prvkem pro „tajnou“ rover- skou činnost a to bylo pro nás velkým zdrojem energie. V letech po obnově Junáka po roce 1989 nastala úplně jiná situace. Vše skautské je povoleno, je to dostupné a navíc volná mládež se „trhá od řetězu„. Skautská mládež přestává mít výdrž, životnost člena v oddílu se zkracuje. Pevný řád skautského oddílu je pro některé členy moc přísný, pošilhávají po větší volnosti. Těžko se opouštějí některé „nevhodné“ oddílové zvyklosti z doby „temna„, kdy si oddíl žil uzavřeně, jako ve skořápce.

Jsem toho názoru, že vůdce musí v každé době motivovat členy svého kmene. Platí to dvojnásob o roverském vůdci. Je nutno se vrátit k pramenům roveringu Baden-Powella, přetransponovat je do dnešní doby a přizpůsobit zálibám mladých lidí, které jsou vhodné pro skauting a rovering. Navrhuji zde způsob jedné ucelené motivace, která se od roku 1970 dále vytvářela a doplňovala, až nakonec po roce 1989 přijala i prvky nové skautské epochy.

Z kroniky kmene Rozumných Starců …Na našem roverském Sezení 12.11.1971, kdy je plná kmenová účast 9 členů, zjišťujeme, že mezi námi platí: „Čím starší, tím dětinštější“. K vysvětlení je třeba podotknout, že když se sejde naše společnost tzv. „starých roverských pák„, vůbec nevadí, když do svého programu zařadíme své oblíbené hry, které jsme hrávali v mateřském oddíle skautů za svého působení, baví nás to stále stejně. a jedeme na sraz RS kmenů pod Lipnici. Z našeho kmene Rozumných Starců nás odjíždí 8 členů a jeden host, budoucí nový člen kmene. Jedeme přes Čerčany, Ledečko, Z ruč n. Sázavou až do Mezko- vic, kde vystupujeme. Přecházíme přes řeku po lanovém mostě, jdeme po stezkách, kterými nás vedl Tom k Lipnici. Mnohokráte se na této cestě odpočívalo, neboť tři členové měli na zádech „stěhováky“. Ve 14 hodin jsme dorazili na pěkné místo k rybníčku, odkud bylo vidět na hrad Lipnici. Dva hlídali a zbytek šel na tyče nutné pro stavbu teepee. Vše bylo uděláno až za šera. Večer se konalo naše „Velké RS Sezení„, konané vždy jednou za čtvrt roku. Zde Frigo složil roverský slib a stal se řádným členem našeho kmene. Dva spali pod přístřeškem a zbytek v tee-pee. Ráno bylo pro různé členy různé, někdo vylezl ze spacáku a zase rychle zalezl, Bonbón si neodpustil, přestože byla všude jinovatka, jógu… před „týpíčkem“ na louce. Po snídani jsme se šli podívat do starého lomu, který dříve patřil Junáku, ale nyní jej zabralo SSM i s klubovnami v přilehlém objektu. Odpoledne se šlo k památníku J. Wolkra (mimo Padáčka a Trpaslíka, kteří šli později a pro nedostatek světla k němu nedošli). Večer se pořádal táborový oheň všech zúčastněných kmenů RS na srazovém místě. Zpěv a debaty o budoucnosti RS kmenů, nerozborné přátelství víry stejně smýšlejících lidí bylo náplní společného sezení. V neděli se odjíždělo ze Světlé nad Sázavou domů. V Kutné Hoře se vlak mírně našlapal a z Kolína, po přestupu, jsme jeli el. jednotkou už bez mačkanice až do Prahy. 29.-31.10.1970

1. Na počátku byla touha vůdce mít aspoň jednoho dobrého rovera - spřízněnou duši, se kterým by bylo možno rozprávět o skautingu, učit ho roversky myslet a jednat a společně s ním a přes něj působit na oddíl skautů a jeho starší členy.
2. V základním skautském oddílu jsme si vytipovali starší členy, byli mezi nimi i někteří rádcové. Svolali jsme je (ulehčením bylo, že vůdce roverů zároveň vedl skautský oddíl) na zvláštní setkání (pozor, už ne na schůzku, ale tzv. Sezení!) a nabídli jim další pravidelné scházení se. Zatím jsme přednesli částečný program příštích Sezení, na kterém se budou všichni podílet. Zabralo to, bylo to něco jiného, byla to schůzka starších. Připomínka: Svolání na schůzku Sezení bylo úmyslně utajeno pro ostatní členy ve skautském oddílu. Zárodek budoucího kmene byl, zbývalo jej vypěstovat do zdárné roverské podoby.
3. Dále se již vycházelo ze základů roveringu, o kterých se často na Sezeních se členy rozprávělo a v různých situacích bylo připomínáno. Vůdci musí jít o prožitek dobře nastoupené cesty starších skautů. Jde zde především o ztotožnění se s roverstvím ve smyslu pěstování roverského charakteru a vystupování, méně s programem a jeho vlastním prováděním.
4. Potom následuje nastavení látky vyžadované kvality kmene. Vůdce sám nejlépe posoudí, podle zájmu členů a jejich schopností, za jakou výši látky se postavit.

Dále si připomeneme pár základních věcí pro příští práci se členy, které jste dali dohromady a kteří jsou zatím jen pouhými čekateli před vstupem do kmene RS.

Z kroniky kmene Rozumných Starců … Výprava RS společná s výpravou mateřského oddílu (skautů). Je 19.-21. 11. 1971. Z nádraží v Bechyni, kam se vlak z Tábora dokodrcal ve 21 hodin 24 minut, jsme šli noční tmou asi 3 km ke mlýnu, který patří Satanovým rodičům. Procházeli jsme zasněženou pustinou. Ve mlýně jsme před spaním ještě debatovali a dvě hodiny po půlnoci usínáme. Ráno po snídani následuje průzkum zdejší mlýnice, která je Zachovalá v původním stavu, celá ze dřeva a zjišťujeme, že je i funkční. Jdeme na průzkum ke starým mohylám, hledáme je, leč marně. Něco podezřelého jsme v místech, kde měly být, jen čert ví, jestli to byla mohyla, našli. Při zpáteční cestě do mlýna jsme se na silnici pokoušeli o pochodování. Hlavním programem celé akce je studium mlýnice a její podrobné zakreslení. Vše se děje na hrubo, v klubovně se pak vyrobí řádný plánek a nákres funkčnosti zařízení, donutí nás to i ke studiu provozu j mlýna. Večer se hrály společenské hry společně s oddílem, kde naši roveři byli iniciátory zábavy. Příští den v neděli odjíždíme opět vláčkem z Bechyně do Tábora a dále do Prahy. … 25. 11. 1971 se scházíme společně s jinými rovery a přímý účastník nám vypráví o svých zážitcích na 13. světovém Jamboree v Japonsku. … Na naše 87. roverské Sezení 10. 12. 1971 jsme si pozvali návštěvu a jedna paní profesorka nám přednášela o filosofii (v rámci dvouletého plánu výuky RS). … Jak probíhala naše zimní roverská Sezení kmene Rozumných Starců v roce 1971 pečlivě zaznamenali střídající se členové kmene do kmenové kroniky číslo jedna. Je vše dokresleno a dopsáno. V kmenových debatách v „Orlím hnízdě„ se nyní dohadujeme o regulích pro členy RS kmene. Je také nakreslen plánek mlýnice z výpravy a prostudována je i funkčnost starého mlynářského provozu. Na vánočním odpoledni jsme společně s mateřským oddílem (skautů), ze kterého jsme vzešli. Přestože nyní musíme nosit jen povolené zelené košile (jsme oficiálně oddíl turistů), nosíme na krku oddílové modré šátky lemované žlutě, sepjaté turbánky a červenou roverskou šňůru se skautskou píštaloujako dříve. Hrajeme hru „Boj o zlaté ostrovy“, princip vymyslel J. Foglar, ale náš Doccjej vylepšil a zanesl do kmene, budiž mu čest a sláva za to!

K cíli roverství je nutno směřovat s nadšením. Roverský vůdce je ten, který své nadšení přenáší na ostatní. Jak se potom dílo dál daří, roverský vůdce poznenáhlu ustupuje do pozadí a stává se jedním z ostatních; stejně jako druzí plní navržený program a Službu. Ke Službě ale v každé příhodné chvíli své členstvo povzbuzuje.

Tuto promluvu „do duší„ k čekatelům vstupu do kmene je dobré uskutečnit u ohně, u zapálené svíce nebo na odlehlém místě, kde je klid. Jde o to, abychom přítomné oslovili a seznámili je s „překážkami“, které je budou čekat po rover- ském slibu. Doporučuji tyto: a) Rover se musí podřídit řádu roveringu, to znamená oprostí se od čekání na „donucovací prostředky„, oprostí se od čekání na pochvaly a odměny.

b) Rover musí nastoupit cestu vyššího poslání, cestu víry v toto poslání, to také znamená cestu odříkání, cestu nezištné služby druhým.

c) Rover musí být silný - jít po cestě roverství dokáže jen plněním osobních roverských příkazů, které si potichu ve svém nitru sám stanoví.

d) Skauting budoucímu roverovi ve skautském oddílu ukázal vyšlapanou stezku, nyní ho bude čekat cesta zarostlá, plná překážek. Po zdolání jedné překážky se objeví další. Překážky se samozřejmě dají obejít, tuto alternativu však rover nepoužívá.

e) V případě selhání nebo „ztráty dechu“ se z kmene RS odchází. Pro tento případ jsou na roverské cestě křižovatky, kde se rover může rozmyslet, jak dál. (1)

f) Výpravy a akce - to nebude tramping čundrácké party, to budou roverské „expedice„ pomoci, poznání a Služby, kde skautský kroj bude i nadále hrát svoji roli.

g) Rover nepodléhá sektářské módnosti jak v oblékání, tak i ve vylepšování svého zevnějšku (viz náušnice v uchu, nose, předlouhé vlasy, holá lebka apod.). (2)

h) Přestože budoucí rover skautský slib má (ti, kteří skautský slib nemají, si jej musí předem splnit dle platných podmínek Junáka), bude se připravovat na splnění roverského kmenového slibu.

ch) Až dáme dohromady kmen, stanovíme zákon a zásady kmene, kterých se roveři budou držet. Oni sami začnou tvořit tradici kmene a nedají mu zahynout - k tomu budou potřebovat další zájemce o roverskou činnost.

Nelze zapomenout, že právě vědomí možnosti volby buď jít cestou roveringu (postup do kmene RS), nebo jít cestou staršího skauta a zůstat u oddílu, je motivačním prvkem jak pro roverského vůdce k výběrovému získávání členů, tak pro rozhodnutí staršího skauta samotného. Dále je možné organizační přeřazení staršího skauta do výchovné jednotky „kmene roverů a starších skautů“.

(1) U nás je touto křižovatkou „obhajoba roverské šňůry„, nejlépe po roce činnosti.(2) Vůdce, vědom si pubertálního věku členů, nesmí hned od začátku dovolit žádné výstřednosti a musí stanovit pevné zásady civilního oblékání, vystupování a slušného vzhledu členů (postup do kmene RS), nebo jít cestou staršího skauta a zůstat u oddílu, je motivačním prvkem jak pro roverského vůdce k výběrovému získávání členů, tak pro rozhodnutí staršího skauta samotného (1). Dále je možné organizační přeřazení staršího skauta do výchovné jednotky „kmene roverů a starších skautů“(2).

Upomínkový list na akci našho kmen

Zde vycházíme z dostupných materiálů a zkušeností starých roverských vůdců, ze zkušeností těch, kteří prvotní myšlenku roverství prakticky uplatňovali a v různé době ji rozvíjeli s dodržováním základních idejí zakladatelů.

Náš náčelník zakladatel prof. A. B. Svojsík vycházel z myšlenek zakladatele roverství, světového náčelníka sira R. Baden-Powella a z přímého kontaktu s ním. V příručce „Organizace„ (vydané A. B. Svojsíkem 1930) je jasně popsané skautské odvětví „roveři“. Dokumentuji tuto stať a předkládám ji v plném znění, viz příloha. Ve stati „Roveři - Organizace, A. B. S.„ jsem vyzdvihl podtržením věci, které nutí k zamyšlení, protože jejich nedodržování v dnešní době sráží hodnotu a pojetí skautingu. Ostatní organizační věci a zkoušky RS z roku 1930 jdou jistě uzpůsobit pro dnešní dobu v nadstavbě k ostatním skautským zkouškám. Záměrně vynechávám pohled na dnešní mentalitu mládeže, kterou se mnozí zaštiťují a snaží se jí přizpůsobit předkládaným programem na úkor organizace RS, která byla A. B. Svojsíkem roku 1930 jasně vypracována i s krojovým předpisem.

Je nám známo, že rovering u nás hledal své cesty a trpěl přerušováním činnosti Junáka obdobně jako celá organizace. Rozvíjel se však i v dobách přerušení tajně dále, což je pro roverské hnutí velký klad, ovšem jeho rozvoj byl na různých místech rozdílný, po mnoha různých programových kolejích - podle toho, jak byl starý vůdce nebo nový nadšený vedoucí obeznámen s dostupnou literaturou. Organizační struktura A. B. Svojsíka pro rovery nám ukazuje systém roverského řádu, který lze pro dnešní dobu uzpůsobit, nemusí se tápat ve vymýšlení supernových cest a deformovat tak celé prvotní pojetí roveringu A. B. Svojsíka.

(1)Tato možnost volby není oficiálně ustanovena; proč by v našem hnutí nemohl vedle sebe stát starší skaut a skaut „speciálního“ zaměření - rover? (2)Nouze nás donutila v roce 1994 tento kombinovaný kmen založit z důvodu malého počtu roverů z minulého kmene a podchycení většího počtu starších skautů, kteří už nechtěli pracovat při skautském oddílu, ale chtěli mít dál svoji činnost a být v Junáku registrováni. Podmínkou však je, že se v této třetí variantě musí s každou skupinou (roveři, starší skauti) ve kmeni pracovat zvlášť, aby se dosáhlo žádaného výsledku.

Z kroniky kmene Rozumných Starců Po tradičním zahájení probíhá od 19.30 hodin v klubovně 89. Sezení našich roverů, první v novém roce 1972. Máme nového hosta Trilobita. Program je řízený a promíchaný, každý se zapojuje. Něco srandy, něco vážnosti, hra „Boj o zlaté ostrovy„, kreslíme levou a pravou stěnu klubovny, poznáváme jehličnaté stromy podle šišek, poznáváme souhvězdí (bohužel velkou hvězdnou mapu nám odcizili při zapečetění staré klubovny v minulém roce), převádíme do morseovky úryvek Kiplingovy básně. …95. roverské Sezení 18. 2. 1972. Na tomto sezení se stal div divoucí. Sešli se všichni roveři + Derviš (sotva jsme se vešli do klubovny). Tohoto hojného počtu roverů využili Tom a Derviš k připomenutí několika bodů „Regulí“ RS kmene (stanoveny 1. 12. 1971), které někteří členové nedodržují (např. docházka, příspěvky atd.). … Zápis z výpravy RS na Barrandov. Pod vedením Torna, zkušeného ve hledání jemu známých lomů, jsme po celý den hledali lom s trilobity, který je zaručeně blízko. K večeru jsme k němu opravdu dorazili a našli pár kusů. P. S.: Někteří se už nehýbali! …17. den letního tábora, jinak 24. den měsíce bouří 1972. Budíček je prodloužen na osmou hodinu. Roveři odcházejí na akci Fantom. Z tábora odcházíme k Albeři, odtud autobusem do Slavonic. Odpoledne dále po červené značce až ke zříceninám hradu Landštejn. Po prohlídce hradu postupujeme dále směrem ke Klášteru. V lese uléháme ke spánku způsobem „SPJADO„ (Spi jak dovedeš). … Z táborových moudrostí našeho roverstva (z jedné výpravy) - Docc: „Támhle jsou nějaký střechy.“ Lišák: „To jsou asi opuštěná stavení.„ Sirka: „Od kdy mají opuštěná stavení střechy!“ (A z tábora) - Lišák k Tomovi: „Latrína se letos musí udělat k sezení.„ Sirka: (probudil se): „Sezení“ se musí udělat, ještě než odjedu!,, …Je první Sezení RS v září po táboře 1972. Zahájení tradičně v 19.30 hodin, přítomno 7 roverů a vůdce. Probírají se organizační záležitosti, objednávají se fotografie z tábora, připravuje se další dlouhodobější program kmene: a) mapování Prahy, b) stavění chatrčí, potom následuje volná diskuse.

Každý vedoucí (vůdce) RS kmene by měl být seznámen s „Organizací„ RS vydanou A. B. Svojsíkem, aby se mohl zamyslet nad podstatou, řádem a původní organizací rovem. Tým těch, kteří dostanou právo připravit řády zkoušek a kostry programových postupů pro „Cesty“ a výcvik RS, musí vše připravit souhrnně ke schválení, což je nutno vydat tiskem podobně jako byla vydána „Organizace„ A. B. S. roku 1930. Zmiňovaná příručka přitom může být vzorem, co se jednoduchosti a názornosti týče.

Doporučuji zajistit následující postup:

1. Vydat rozhodnutí, kdo může jmenovat rovera v naší organizaci.
2. Vydat rozhodnutí, jaké má rover postavení v naší organizaci.
3. Vydat rozhodnutí, jaké má ranger postavení v naší organizaci.
4. Vydat rozhodnutí o postavení RS kmenů (a roverů-samotářů) v naší organizaci.
5. Vydat rozhodnutí o kvalifikačním týmu, který bude mít jedině právo vychovávat a jmenovat roverské vůdce.
6. Vydat rozhodnutí o výcvikové náplni RS stezky (Cesty) rovem a samostatně i pro rangers.
7. Vydat rozhodnutí o roverských hodnostních označeních a event. privilegiích roverů (rangers).

Z vlastní historie RS a dostupné skautské literatury víme, že:

• od rovera se požaduje, aby měl skautskou praxi již v krvi (nebo ji rychle dodatečně doplnil a zvládnul),
• rover se nemá bavit jen pro sebe, má sloužit převážně druhým a má pomáhat s výchovou vlčat a skautů,
• rover se má připravovat na dospělost s výhledem výchovné a činovnické práce,
• rover má hájit svoji „stavovskou čest“ vystupováním dle mravní krásy a rytířského kodexu napodobením příkazu B-P stanoveného pro rovery,
• rover nemá zapomínat na svůj řádný osobní život, lásku k rodičům, na přípravu na zaměstnání, studia, manželství a budoucí rodinný život.

Nikterak lehké úkoly, z nichž poslední je pro člověka tím nejdůležitějším. Z těchto podmínek musí vycházet roverskému vůdci zaměření činnosti RS kmene v realitě současné doby a daného členského složení kmene.

O roverech se zmiňuje Baden-Powell. V jeho době bylo již dostatek skautů a velké věkové rozpětí členstva. V tu dobu mladší chlapci připravovaní pro skauting mají název vlčata, od 12 let mají název skauti a věkovou skupinu od 19 do 21 let (někde se uvádí od 17let) nazývá třetí založenou věkovou skupinou - roveři (poutníci, skauti na putování, poutníci na cestě za lepším lidstvím). Roverské hnutí bylo od začátku hnutím starších skautů, od prvopočátku mělo být zdrojem výchovných pracovníků věnujících se dále činnosti ve skautském hnutí. Když dorostli další členové do roverského věku a hnutí se rozrostlo, svolal B-P v roce 1931 velké rokování - „moot„ (obdoba Jamboree, jen však pro rovery), do města Kanderstegu ve Švýcarsku, kde skauti získali skautskou chatu. Zde B-P vyslechl zkušenosti s roverstvím ze všech zemí, kde bylo zavedeno. Před poslední válkou byl druhý moot v Monzie ve Skotsku, další byl v roce 1949 v Norsku. Tyto „Mooty“ se konají i v dnešní době. Skautské roverské hnutí ve světě dnes zabírá široké pole působnosti Služby, jak se opět dočteme ve skautském tisku, od charitativních a misijních akcí v zahraničí až po účast roverů na záchranářských a výzkumně-ekologických akcích. Rovering, jako předzvěst dospělosti, už není jenom pojetí „skautské hry na život„ jako u skautů, je to skutečná poutnická cesta životem dospívání a cesta za úspěchem v dospělosti. Jak velkou váhu dával zakladatel B-P roverům, zní z jeho myšlenek a slov provolání k roverům:

„Roveři, budoucnost skautingu svěřuji do vašich rukou. Chlapci k vám vzhlížejí s očekáváním. Mají poznat, že skautingje velká výchovná hra. Svět zmítaný neklidem čeká na vaši pomoc a vaši obětavost s vyhlídkou na světový mír a přátelství…“ „… Míra každého úspěchu každého národa, státu spočívá na kvalitě výchovy jeho mládeže.„*

Slova B-P a dalších jeho následovníků k roverům jsou pobídkou pro starší skauty ke Službě s velkým „S“, k přímé službě bez vytáček, bez ulehčování a zakrývání něčím jiným. V roverském hnutí je záruka (musí být záruka i dnes!), že když ne hned, tak v co nejkratším čase mohou jeho členové doplnit řady čekatelů, vůdců a činovníků naší skautské organizace. Cesta k roverské dokonalosti vede dnes převážně jedním oficiálně skautským tiskem udávaným, doporučovaným a propagovaným směrem, označovaným jako R a R. Možných směrů je však více a rovněž i způsobů, jak naplnit činnost RS. Cesta k pramenům l^S může být snad různá, v dobrém myšlení všech schopných vůdců zajímajících se o rovering. Je zde však nutná připomínka, že chceme-li mít postaveny a vybudovány příkladné roverské kmeny (oddíly), a zdůrazňuji kmeny RS Junáka, vycházejme z dosažených organizačních výsledků staré organizace RS. Organizace RS od A. B. Svojsíka nám bude jako odrazový můstek plně nápomocna. V tomto směru máme sedm let od obnovy zpoždění.

* A jak je vidět, toto platí aktuálně i dnes a zůstává platným i pro nadcházející 21. století.

Z kroniky kmene Rozumných Starců Plán a zároveň zábava je na cestě. Naše roverstvo zmapuje všechny nezaznamenané průchody z ulice do ulice na Starém Městě a zaznamená je do speciálního kmenového plánku. Na svých výpravách se zaměříme na vyhledání vhodného místa pro vystavění roverských chatrěí pro základní campové použití, samozřejmě s pitnou vodou v dosahu, včetně palivového dřeva. Nejprve se musíme zkontaktovat s hodným hajným. … Dne 6. 1.1973 byl u našeho vůdce schválen text přísahy Kontura kmene: Je to další historická událost pro náš kmen RS (Rozumných Starců). Za schválení všech členů jsme dali dohromady společné dílo, které náš kmen obohacuje. Cítíme všichni mezi sebou sílu přísahy představeného kmene, který bude vždy volenou osobou z nás na vymezené období. … Oznámení: 1) Bratru Lišákovi byl poslán výstražný dopis, kterým prozatím ztrácí řádné členství ve kmeni RS, až do vyjasnění své docliázky 2) Bratr Goliáš byl pokárán spolu s bratrem Sirkou na Velkém Podzimním sezení 72 za svoji špatnou docházku a činnost ve kmeni RS. … Členové kmene RS zakládají, po předchozím vyzkoušení v Měsíčním údolí za Poříčím nad Sázavou, tradiční zálesáckou vrhaěskou soutěž, při které je potřeba sekera a nůž. Vznikají výsledky a je stanoven vítěz 1. období soutěže, která se bude konat 2x ročně, na jaře a na podzim. (Píše se podzim 1972.) Pozn.: tato soutěž se stala tradiční a provozuje se v mateřském oddíle, kam byla rovery zavedena, podnes…

Cíl vůdce (zakladatele) kmene RS závisí na jeho schopnostech a osobním plánu, jaký kmen chce vytvořit. Bude to vůdce, kdo se bude později potýkat s vlastními chybnými přístupy, nepromyšlenými uváženími a rozhodnutími. Stojíme zde jako vůdci vždy na jednom stupínku rozhodnutí, ale vždy ve dvou základních časových rovinách.

• a) kmen RS zakládáme ze zájemců (nováčků-čekatelů)
• b) zaběhnutý kmen RS doplňujeme členy z řad zájemců (nováčků-čekatelů)

V prvém případě si vůdce stanoví sám (spolu s prvním roverem-samotářem) podmínky přijetí do zakládajícího kmene RS.

V druhém případě jsou podmínky přijetí zdokonaleny radou kmene. V obou případech „přijímací podmínky„ (a případně zkoušky) mohou sestávat ze základních neměnných částí a částí dodatkových, které je možno měnit v různých obdobích a při různém složení členů a náladách kmene RS.

Uvádím na základě vyzkoušeného postupu. Cílem je to, aby si každý zájemce (čekatel-nováček) o vstup do kmene RS tento vstup „vybojoval“, to znamená - osvědčil se. Toto období je rozděleno na dvě základní výběrové fáze, I. a II.

I. Pro členství ve kmeni RS se uvažuje jen o vybraném členu ze základního skautského oddílu, který dosáhl minimálně:

• a) 15 let
• b) I. stupně skautské stezky
• c) jedné odborné zkoušky (odborky)

II. Splnění zkoušky je uznáno v počátcích kmene vůdcem, později také kmenovou radou. Těmto fázím musí předcházet zájem čekatele (který je patřičně podpořen vůdcem) o roverskou činnost. Patří sem i informace o roverské činnosti, získané čekatelem ze skautského tisku.

Následují ukázky vyzkoušených přijímacích zkoušek (výběrová fáze II) pro budoucí rovery (příklady jsou uváděny tak, jak se obměňovaly a šly postupně za sebou ve kmeni RS).

„TÁBOROVÉ ROVERSKÉ CESTY„ Těmito úkoly, které se plnily na letních táborech, jsme začínali v počátcích zakládání kmene RS. Zkoušku plnili už ti, kteří byli rovery, v pozdější době byla upravena pro zájemce (čekatele - nováčky) o rovering.

Členové byli jako jednotlivci (i dvojice) vysíláni z mateřského tábora na zhruba určené několikadenní cesty s přibližně určenými cíli. Výstroj byla běžná (polní kroj), proviant z tábora na cestu minimální (jen na jeden den), čas příchodu byl určen. Cestou plnili zadané úkoly:

• 1. Zmapovat případné tábory v určené oblasti.
• 2. Navštívit tajně v noci cizí tábor (zanechat vzkaz).
• 3. Za bílého dne navštívit tábor své noční návštěvy. Zajistit si v tomto táboře stravu odpracováním. Nakreslit si zajímavé táborové nápady, stavby apod.
• 4. Na delší cestě si vydělat peníze (pracovat za stravu, nocleh apod.) - vydělat symbolickou částku.
• 5. Cestou udělat dobrý skutek - příklady: opravit pobořenou lávku, mostek, plot, vyčistit studánku, prokopat odpad vody, vyčistit okolí cesty, neuklizené tábořiště či okolí od odpadků, vyčistit úsek potoka, opravit povalený ukazatel, křížek, svátý obrázek, ve vesnici naštípat nezištně dříví, složit uhlí do sklepa (kolny), vypomoci při česání ovoce, při žních u soukromníka apod.
• 6. Navštívit zajímavosti a pozoruhodnosti dané oblasti.

Na táboře o všem z poznámek vypracovat zprávu s přiloženou mapkou a plánky „roverské cesty“ (doloženou razítky, lístky, vstupenkami apod).

„PĚTIPRSTI„ je jedním z námětu zkoušky roverských čekatelů, praktikované na předroverských cestách starších chlapců, kteří měli zájem stát se rovery RS kmene SOV Praha („Rozumných Starců“).

Rover poutník V roce 1975 jsem byl pozván na setkání několika vůdců roverských kmenů a přátel, kteří na základě společných ideálů pracovali s mládeží. Tématem večera bylo vyprávění účastníka světového XIV. Jamboree „Nordjamb 75„ u norského Lillehammeru v Norsku. Heslem bylo „FIVE FINGERS ONE HAND“ - „Pět prstů je jedna ruka„. Zahajovací nástup byl podle tohoto hesla utvořen v podobě levé ruky, obepínané kruhem, jenž ukončoval uzel přátelství.

Že byla tato schůzka (psal se rok 1975!) pro nás další vzpruhou, nemusím ani připomínat.

Roverské kmeny žily a kráčely dál svojí cestou, kterou si jejich vůdcové a členové slíbili tenkrát na 1. roverském ohni - srazu na Brdech v roce 1970. Samozřejmě, přijímací zkouška čekatele před vstupem do roverského kmene může být jakákoli, taková, jakou zvolí vedení kmene se svým vůdcem. I stupeň obtížnosti přijímací zkoušky může být různý, záleží na výšce laťky, kterou si kmen stanoví pro nováčky - čekatele. Nastavením výšky laťky kmen určí také svoji úroveň kvality, neboť jeho členové musejí být ještě výše nad úrovní, nastavenou pro nové zájemce.

Vyjděme tedy ze zásady, že zájemce si musí nějakým způsobem členství v RS kmeni zasloužit - dosáhnout jej (o přiznání rozhoduje jen roverský kmen sám). A nyní ta souvislost se XIV. světovým jamboree. Zaujala mě na něm ta položená levá ruka v kruhu a heslo „Pět prstů je jedna ruka“. Promýšlel jsem úkoly pro čekatele - zájemce do RS kmene. Potřebovali jsme posílit náš kmen roverů, v němž byla vždy záruka pro další činnost základního „sovího„ oddílu. Na mapu Čech rozloženou před sebou jsem na místě Prahy položil levou ruku s roztaženými prsty a představoval si naše hlavní město jako srdce Čech. Malík (v protažení) směřuje na horu Milešovku v Českém středohoří. Prsteník směřuje na horu Ještěd u Liberce. Prostředník na Sněžku v Krkonoších. Ukazovák směřuje na Kunětickou horu u Pardubic. Palec, to je směr Blaníku u Vlašimi.

Kmenová zkouška pro zájemce o členství ve kmeni RS dostala tehdy do znaku srdce a na něm položenou levou ruku s rozevřenými prsty, vše umístěno v provazovém kruhu ukončeném uzlem přátelství.

V úvodu pravidel našeho „Pětiprstí“ je napsáno: .„Rozhodl jsi se jít složitější stezkou, která jde souběžně s tou, po které jsi doposavad šel. Máš chuť, touhu, přesvědčení o dobru svého konání a čeka- telskou odvahu? Tak tedy vztáhni levou ruku po úkolech a zkouškách, které ti stojí v cestě k dosažení možnosti vstupu do kmene RS.„

Zkouška čekatele do kmene RS byla rozdělena na tři základní části:

I. RUKA - zkouška samostatné zdatnosti - Pětiprstí. Zdolání pěti úkolů jako 5 prstů na levé ruce - 5 vrchů (hor) Čech. Cesty jsou podmíněny plněním deseti úkolů. Určené cíle cest: Blaník, Ještěd, Sněžka, Milešovka, Kunětická hora. Pořadí cest si každý zvolí sám.

II. SRDCE - zkouška Velkého činu. Splnění samostatného úkolu pro posílení ušlechtilosti napomáhající k vnitřnímu dozrání. Úkol takový, aby jej bylo možno vzít za vzor pro členy v oddílu. Příklad: Nezištná pomoc cizím lidem, společnosti, invalidům, chorým starým lidem, osamělým, raněným, malým dětem, zvířatům, přírodě.

III. DUCH - zkouška znalostí z vlastního pátrání po vědomostech. Připravit si hodnotnou přednášku na samostatně prostudované téma. Udělat rozbor oddílového ducha až k oddílovým začátkům. Načerpat vědomosti a víru oddílových „předků“ a bývalých členů.