====== Ověř si, co čteš. Nebuď loutka propagandy.====== //[[start|Index]] -> [[clanky|Články]] -> Ověř si, co čteš. Nebuď loutka propagandy.// //Víte, že podle aktuálního výzkumu čerpá čtyřicet procent lidí v Česku aktuální zpravodajství z Facebooku? Před deseti lety by nás asi nenapadlo, že to bude tak rychlé. V posledních letech jsme svědky toho, jaký umí být internet dobrý sluha, ale zároveň zlý pán. Když v devadesátých letech začal být dostupný běžné veřejnosti, společnost tehdy věřila, že došlo k novodobé informační revoluci. Internet byl chápán jako médium, které měl umožnit i tomu nejodřízlejšímu člověku na planetě, aby měl přístup k aktuálním informacím ze světa a zároveň se k nim mohl okamžitě a bez jakýchkoliv překážek vyjádřit. Revoluce demokracie. Zázrak a krásná představa. Skrývá to v sobě ale i řadu nevýhod. Základem práce každého novináře a nejdůležitějším etickým principem žurnalistiky jsou pravdivé a potvrzené zdroje informací, ze kterých daný novinář čerpá do svých zpráv. Ne vždy ale jde tento princip dohromady s internetem. Zatímco dříve byla novinařina vyhrazena profesionálům, kteří fungují po staletí podle určitých pravidel a etických zásad, dnes si stačí založit na webu stránku a začít publikovat články, aniž bych musel dokazovat, že to, co píši je pravda. Když jsem pak dostatečně šikovný a motivovaný, dokážu tyto informace velmi úspěšně šířit pomocí sociálních sítí a vydávat je za něco seriózního. Předpokládám, že nikdo z nás ale nechce číst něco, co je vymyšlené. Dá se proti tomu nějak bránit? Alespoň částečně určitě ano. Pojďme se na to podívat více podrobněji.// === 1. Mohu zjistit, kdo článek napsal a kdo dané médium vlastní? === Základem toho, zda mohu informace v článku považovat za věrohodné, je vědět, kdo vlastní médium, které článek publikovalo a kdo je jeho autorem. **1.1 Vlastník média** U internetových médií to většinou zjistíte v rubrice s názvem „o nás“ nebo v rubrice „redakce“. Dost často se tato informace dá také zjistit z obchodního rejstříku. Do vyhledávače si zadejte IČO (identifikační číslo osoby – má ho každá společnost nebo živnostník, pozn. red.) daného média a on vám najde, kdo ho vlastní. Pokud nějaké médium nechce zveřejnit, kdo ho vlastní, je třeba se mít na pozoru. Evidentně má totiž co skrývat. Orientujte se v tom, kdo vlastní česká média. Aktuální a podrobnou mapu vlastníků českých médií najdete zde: http://www.taxparency.eu/cz/structures/. Více přehlednou, ale ne tak podrobnou pak zde: https://www.mediaguru.cz/2016/03/infografika-aktualizovana-mapa-vlastniku-medii/ **1.2 Autor článku** U tištěných médií informace o složení redakce najdeme v povinně zveřejňované tiráži. Malém sloupečku nebo řádku na spodní straně některé strany média. V tiráži je většinou kromě sídla redakce uvedeno i jméno šéfredaktora a některých členů redakce. Taktéž zde většinou najdete pod jaké vydavatelství médium patří. U článku je pak vždy uveden jeho autor. Může to být několika způsoby. Jednak jeho vlastní jménem (na internetu se díky tomu můžete prokliknout i na další články, které píše nebo jeho profil), jednak pak novinářskou zkratkou, která většinou pochází z jeho jména. V případě, že se jedná o zprávu převzatou z České tiskové kanceláře, najdete na konci článku podpis ČTK. Třetím způsobem, jak může být článek podepsán je, že ho napsala „redakce“. Zde to nutně nemusí znamenat, že je obsah nedůvěryhodný. Pokud jsou ale tak podepsané všechny články a ještě navíc nevíme, kdo web vlastní, je opět třeba být opatrný. ===2. Jaké zdroje informací článek používá?=== V běžném novinářském článku musí jeho autor uvést, kde dané informace zjistil. Stejně tak, jako když třeba vy píšete nějaký referát do školy nebo seminárku. Jinak totiž můžeme dát čtenáři pocit, že jsme si informace vymysleli. Když tedy článek nečerpá z žádných zdrojů a jedná se jen o shluk domněnek a myšlenek, není možné ho považovat za důvěryhodný. Pokud se tedy například autor odkazuje na důvěryhodný zdroj, který nechce být jmenován nebo nějaký jiný web, který vypadá podezřele, neber ho vážně. **Co pro to dál můžeš dělat?** a) zjisti, jestli se o daném tématu píše i někde jinde a téma prostě hoď do Googlu. Píšou o daném tématu jen jiné další zvláštní weby nebo na sebe ve článcích navzájem odkazují? Nedokážeš se dohrabat k primárnímu zdroji, kterým by měla být fyzická osoba nebo společnost? Neber zprávu vážně. b) zjisti, zda lidé, co jsou v článku citovaní skutečně existují a zastávají danou funkci c) citují články nějaký zaručeně pravdivý výzkum? Zjisti, kdo je jeho autorem. d) cituje článek nějaké statistiky nebo fakta? Ověř je. Důvěryhodný článek bude odkazovat na konkrétní oficiální agenturu, která dané statistiky sbírá. ===3. Nejde už o dávno vyvrácenou informaci nebo hoax?=== Občas není třeba si přidělávat práci s ověřováním zdrojů. Spoustu energie už totiž na to vynaložil někdo jiný. V Česku i zahraničí existují databáze hoaxů a vymyšlených informací, které putují kdesi po internetu nebo lidem občas přistanou v emailové schránce. V první řadě proto vždy používej selský rozum. Pokud jsi o dané informaci nikdy neslyšel a působí poněkud podivně, ověř ho na jedné z databází. V Česku se ověřováním hoaxům rozsáhle věnují weby: www.hoax.cz a www.manipulatori.cz. Kromě uvedení hoaxu zde navíc najdete i důvod toho, proč není možné zprávu považovat za pravdivou a poctivou rekonstrukci jejího vzniku. Pokud narazíte na podezřelý článek napsaný v angličtině, hoďte si ho do vyhledávače na webu www.hoaxorfact.com, www.hoaxes.org, www.snopes.com nebo hoaxbuster.com ===4. Váží se videa či fotky uvedené v článku skutečně k dané události? === **4.1 Ověření videa** Někdy se stane, že videa uvedená u nepravdivých zpráv pochází z úplně jiné události, než na jakou autoři odkazují. Zjistit tuto skutečnost ale vůbec nemusí být lehké. Samozřejmě můžeš hledat třeba pomocí klíčových slov na Googlu, ale existují i nástroje, které jsou sofistikovanější. Organizace Amnesty international vyvinula vyhledávač, který je schopen vyhledat historii zveřejňování videa. Bohužel však funguje jen na videa z YouTube. Aplikaci najdeš zde: https://citizenevidence.amnestyusa.org/ **4.2 Ověření fotky** Podobně může být i nějaká fotka pořízena na úplně jiné události, než k jaké odkazuje článek. Jak to zjistit? Základem je zjistit, kdo je jejím autorem. Ze zákona musí každé médium totiž autorství fotky uvést. Pokud uvedené není, zpozorni a zkus zjistit, v jakém kontextu ji používají jiná média. To se dá zjistit velmi rychle například přes vyhledávání obrázků na Googlu. Do vyhledávacího pole stačí vložit adresu obrázku nebo si ho stáhnout ze zprávy a nahrát ho do vyhledávače jako soubor. {{ :google1.png?400 |}} {{ :google2.png?400 |}} Příklad: Na Facebooku se začátkem června 2015 objevila fotografie, na které údajně vidíme armádu uprchlíků v italském přístavu. {{ :lod1.jpg?400 |}} Když ale obrázek necháme vyhledat Googlem, zjistíme, že se jedná o fotku z Wikipedie, která zobrazuje italskou loď Vlora, která byla 7. srpna 1991 napadena dvacetitisícovým davem v Albánii. {{ :lod2.png?400 |}} ===Aktivity=== Rád bys naučil ověřovat média i ve své družince? Zde nabízíme několik aktivit, které by se ti ve spojitosti s tímto tématem mohly hodit. **Doporučená věková kategorie:** Skauti/Skautky, Roveři/Rangers **Délka:** 30 minut **Průběh:** 1. Nejdříve udělejte brainstorming na téma fake news. Zkus dětem položit otázku, co si myslí, že to znamená? 2. Rozděl družinu na dvojice a nech jim vylosovat, zda budou psát pravdivou nebo lživou zprávu a téma zprávy. 3. Cílem každé dvojice je zhostit se vylosovaného úkolu 4. Zprávy poté vyvěsí někam na nástěnku a všichni ostatní budou hádat, zda je o pravdivou zprávu nebo nepravdivou zprávu. Zreflektujte společně, proč je daná zprávy pravdivá nebo nepravdivá. 5. Proveď reflexi aktivity: zkuste si společně říct, zda se našel mezi vámi někdo, kdo věřil, že jde o pravdivou zprávu, i když byla nepravdivá. Co způsobilo, že se nechal nachytat? Zároveň spolu shrňte, jak zprávy správně ověřit. Inspiruj se textem výše. **Doporučená věková kategorie:** Skauti/skautky + **Doba trvání:** 90 minut **Průběh:** **Úvod:** Fotografický filtr (20 minut) Do aktivity uveďte účastníky a účastnice pomocí používání fotografických filtrů – nechte je ve dvojicích (nebo jiných skupinách, v nichž bude k dispozici alespoň jeden chytrý telefon) vyfotit určitou věc v místnosti, kde se nacházíte. Může se jednat o něco obyčejného (např. umyvadlo), nebo o připravenou instalaci (sekyra na stole, vykřičník přes nástěnku nebo otevřená a očividně vybrakovaná lékárnička uprostřed prázdného stolu). Před pořizováním fotek rozdejte lístky se zadáním, jak má výsledná fotografie působit (např. tragicky, radostně, vážně, zděšeně, klidně, děsivě apod.). Úkolem je poté nafotit scénu z vybraného úhlu a přidat fotce v mobilu takové filtry, které výsledek dokreslí. Výsledné fotografie si potom navzájem prezentujte. Můžete je komentovat ve smyslu: Jedna scéna, jedna místnost a tolik různých vyznění…Poté se ptejte: Kde se s podobnými úpravami reality můžeme setkat? Jak se projevují? Pokud taková odpověď nezazní, doplňte, že se tak děje běžně např. v televizi, v novinách či v projevech politiků. **Rámování (50 minut)** Následně vysvětlete další aktivitu. Spočívá v rámování konkrétní události skrze rámečky (ty mohou být znázorněny buď pouze slovně – tedy papírek s nápisem „rámec BLESK“, nebo fyzicky skrze papírové rámečky), z nichž každý nese nějaké poselství a omezení pro zpracování události (např. rozsah textu, slova, která je v něm nutno použít). Popis rámečků i jejich hierarchie najdete v příloze 1. Rámce jsou organizovány do skupin a úkolem účastníků a účastnic je vybrat z každé skupiny právě jeden rámec tak, aby text zůstal logický a konzistentní (není tedy možné vybrat si rasistický rámeček, pokud už si v předchozím kole vybrali rámeček organizace Hate Free). Rozdělte účastníky a účastnice do dvou a více skupin (podle jejich celkového počtu, v jedné skupině by měli být maximálně 4 lidé). Všem rozdejte stejnou zprávu z ČTK (vyberte z přílohy 2), případně si můžete vybrat zprávu vlastní, měla by být ale v co největší míře neutrální. V daném časovém limitu (30–45 minut podle schopností a zaujetí skupiny) pak mají účastníci a účastnice za úkol zprávu přepracovat podle vybraných rámců. Skupiny pracují samostatně tak, aby ostatní neviděli jejich výběr rámců. Po skončení práce na tvorbě textu si skupiny texty vymění a snaží se odhalit, které rámce daná skupina používala. **Reflexe (20 minut)** V prvním kroku jednotlivé skupiny představí svoji práci na textu – jakým způsobem uvažovali při vybírání rámců, a tím je odhalí. V druhé části reflexe společně prodiskutujte následující otázky: Jsou rámce přítomné v každém textu? Jak se dají takové rámce odhalit? Jsou nějaké, které sami používáme (na lidi i na události kolem nás)? Dají se takové rámce rozbít? A jak? Alternativně můžeme nechat každého nakreslit jeho vlastní rámec – popsat na papír, jaká slova a mentální prekoncepty (vstupní představy založené na osobních zkušenostech a názorech) používá při přemýšlení o lidech a událostech. Na závěr reflektujte celou aktivitu, ptejte se: Co jsme se prací s rámy a rámováním informací naučili? Co nám to přineslo? Aktivita byla převzata ze skautské metodiky Lidé v pohybu. Celé znění metodiky najdeš zde: lidevpohybu.eu Velmi zajímavé video o hoaxech nedávno publikoval Youtuber Kovy. Koukni na něj: http://bit.ly/kovy_hoaxy --- //[[|Klára Procházková – Rajče]] Roverský kmen ročník 20 / č. 101 // [[https://casopisy.skaut.cz/kmen/857]]