====== Podpora roveringu ====== //Zamyšlení Jana Poláška - Oldy, dlouholetého vůdce oddílu, nad rovery a roveringem.// Základem fungování roverské družiny/kmene je parta mladých lidí. To je fakt, který nelze opomenout a z kterého je nutno vycházet při úvahách o vzniku roverské družiny. Partou se myslí skupina lidí, kteří si rozumí a jsou si vzájemně kamarády, což může být skupina od tří do cca deseti lidí. **Proč se v mnoha střediscích nedaří rovery ve středisku udržet (nebo se nedaří roverskou družinu založit)?** Družiny skautů a skautek (tedy budoucí roveři a rangers) jsou velmi často uměle vytvořené skupiny - rodiče přihlásí své dítě do organizace, aniž by tam mělo kamarády, nebo tam má jednoho či dva kamarády. V mladším věku (10-12 let) dítěti stačí, když má v družině jednoho či dva kamarády, nebo že jej ostatní alespoň přijímají mezi sebe. Ve starším věku (cca od 13 let) začíná u dospívajících stoupat potřeba být součástí přirozené party (všichni ve skupině jsou mými dobrými kamarády), což skautská družina ve většině případech nesplňuje (to jsme pozorovali v průběhu mnoha let na mnoha družinách v oddíle). Jen ve velmi málo družinách se ze všech členů vytvořila dobrá parta, jejíž členové zůstali velmi dobrými kamarády i v roverském věku. U dospívajícího (ve věku 14-15 let) se vyhraňují názory i zájmy (většina členů jeho dosavadní družiny má už jiné názory a zájmy, a tedy si s nimi již nerozumí). Dospívající tedy hledá jiné dospívající, s nimiž by si dobře rozuměl a vytvořil přirozenou partu. Hodně tomu napomáhá změna školy a tedy noví lidé kolem něj. Dochází tak k přirozenému rozpadu původní družiny - ta se často rozdělí na dvojice, trojice a jednotlivce. Jednotlivci odcházejí z organizace jako první, protože je v ní už nikdo nedrží. Zůstane-li v organizaci dvojice kamarádů a jeden z nich už nemá skrz přestup na jinou školu na skautování čas, odchází z organizace i jeho kamarád. Spouští se tak často lavinový efekt. **Náprava** Částečně lze tento proces zpomalit kvalitní výchovnou činností družiny, kdy se rádce zaměřuje na tvorbu přátelských vztahů mezi členy družiny a vytváření party. Zcela jistě se toto nepodaří na 100 %, lze se tomu ale více či méně přiblížit. Nároky dospívajících na kamarády jsou vysoké a pro udržení dospívajícího u skautu je tedy nutné nabídnout mu dostatek příležitostí seznámit se s novými lidmi, se kterými by si mohl rozumět a navázat hlubší přátelství a vytvořit tak přirozenou partu. Dá se to přirovnat k pořekadlu: „Peníze dělají peníze“. Je tím myšleno, že čím více peněz dobře investujeme, tím více jich vyděláme. Když nemáme peníze, nebudeme mít ani žádný zisk. Obdobně je to s kamarády. Čím více lidí poznáme, tím poznáme více lidí, se kterými bychom si mohli rozumět. Je tedy větší šance, že vytvoříme přirozenou partu. Když nikoho neznáme, žádní kamarádi nebudou. Je to fakt, který pozorujeme v roverských kmenech po mnoho let. Kolik nových členů kmene zapadlo mezi stávající členy? Minimálně, hodně jich z kmene brzy odchází. Na druhou stranu máme zkušenost z organizování rádcovských kurzů, kde se potkávají dospívající, kteří se doposud neznali, a postupně se vzájemně poznávají. Už jen toto vzájemné poznávání je silnou motivací se těchto akcí dále účastnit a vytvářejí se skupinky lidí, kteří si rozumějí a po ukončení kurzu se jejich účastníci sami dožadují nějakého pokračování (např. uspořádání 5. víkendovky...). Přesně takto vznikly některé kmeny. Vezmeme-li jeden konkrétní případ, můžeme to popsat takhle: První rok se členové navzájem poznávali a chtěli spolu trávit čas. Proto byla účast na roverských akcích vysoká. Postupem času se začaly vytvářet partičky (roverské družiny), které si dělaly vlastní akce. Účast na kmenových akcích postupně klesala a aktivita roverských družin stoupala. Vliv kmene na roverské družiny slábl. Některé roverské družiny se nakonec přestaly hlásit ke skautingu, nicméně se jejich členové scházeli dál. Nováčci vstupující v dalších letech do kmene již do zavedených roverských družin nazapadli z důvodů výše uvedených, a z kmene odešli. Z těchto zkušeností vyplývá, že pro udržení dospívajících v Junáku je nutné jim nabídnout nové tváře, (především z řad vrstevníků). To lze uskutečnit jen na úrovni většího střediska (ale ani to nemusí stačit) nebo na úrovni okresu. Jen výjimečně je možné dospívající roverskou družinu vybudovat ve smyslu: Když v kmeni nemám kamarády, doplním si roverskou družinu z kamarádů neskautů ze školy. Oddílu, který se separuje, bude většina dospívajících členů vždy odcházet. Z tohoto úhlu pohledu jsou na tom nejhůř vesnické oddíly, které mají nižší počet členů a ještě různých věkových kategorií. V takovém společenství bude dospívající jen velmi těžko hledat přirozenou partu, po které touží. Často je slýchávat názor, že vedení střediska je proti roverům, a to z důvodu obavy, že když budou mít roverský kmen, budou si jezdit na vlastní akce za zábavou a nebude mít kdo rádcovat a chodit po brigádách. Zkušenosti ale ukazují, že lze sloučit práci pro oddíl a středisko s roveringem. Záleží jen na představě, jakou máme o roveringu. Rovering je další výchovná kategorie (vlčata-skauti-roveři) a je chybou ošidit rádce v roverském věku o roverskou výchovu. Dospívající rádce není hotovou osobností a měl by být rozvíjen podobně jako vlčata, skauti a roveři. Rovery nelze brát jako levnou pracovní sílu, tím je spolehlivě odradíme. Spíše se je musíme snažit motivovat k rozumné pomoci středisku. To ovšem musí dělat rádce roverské družiny, kterého zase musí namotivovat někdo jiný. Nenamotivovaný dospívající (ať už je rover nebo rádce) na brigádu prostě nepřijde (vždycky si najde dost důvodů, proč nemůže). V dalších střediscích jsou na vedení střediska stížnosti, že roveringu sice nebrání, ale ani jej nijak nepodporuje. Nemyslím si, že by to bylo nechutí střediskové rady, ale spíše přemírou jiné práce pro středisko a také tím, že ani neví jak by mohla vznik kmene nebo jeho existenci podpořit. **Jaké jsou naše možnosti?** Jak už bylo napsáno, pro existenci roverských družin/kmenů je nutné, aby jejich členové tvořili dobré party. Také bylo popsáno, proč se nedaří takovou dobrou partu vytvořit a tedy se nedaří rozjet roverskou družinu/kmen. Ze zkušeností s rádcovskými kurzy vyplývá, že by bylo dobré zorganizovat několikavíkendový roverský kurz, a to nejlépe na úrovni okresu. Pomocí vhodných programů budou účastníci seznamováni a stmelováni tak, že v průběhu kurzu samovolně a neřízeně vytvoří několik part (pravděpodobně složených z lidí z různých oddílů či dokonce středisek). Na konci kurzu budou tyto party vyzvány k založení oficiálních roverských družin/kmenů. To, že jejich členové budou z různých oddílů a středisek, či dokonce měst a obcí není na škodu - praxe v oddílech ukazuje, že pro kamarády není vzdálenost do cca 30 km problém a hojně se navštěvují na svých soukromých akcích. Není tedy důvod si myslet, že taková roverská družina by nemohla dobře pracovat. Nelze ale takové roverské družiny ponechat svému osudu, ať si žijí svým roverským životem podle svého. Je velmi pravděpodobné, že by se taková parta scházela i nadále, nicméně by ji u organizace nic nedrželo a asi by od ní odešla, popřípadě by její „roverská“ činnost sklouzla ke společným návštěvám zábav a hospod. Bylo by tedy nutné s roverskými družinami nadále pracovat, např. rádci roverských družin by na společných radách organizovali okresní roverské akce, vymýšleli projekty, družiny se účastnily roverských klání, celostátních akcí. Dále by byl roverským družinám k dispozici roverský zpravodaj, který by jim pomáhal s různými problémy a metodicky je vedl. Bylo by tedy nutné vytvořit „Společenství roverských družin/kmenů“. Takto vzniklé roverské družiny/kmeny budou dost uzavřené vůči přijímání mladších nováčků. Je to přirozené - pustí mezi sebe jen dobré kamarády, i třeba neskauty. Postupně se budou jejich členové zapojovat do pracovního procesu, ženit, vdávat, někteří se odstěhují. Zkušenosti ale opět ukazují, že kamarádství z takových part zůstává a v rámci svých možností pomáhají středisku dál. Protože budou roverské družiny „stárnout“, je nutné „Společenství roverských družin/kmenů“ omlazovat, tedy pravidelně pořádání roverského kurzu opakovat a iniciovat vznik nových roverských družin.