Tento text je úvahou o současnému stavu a výhledech českého roveringu, tak jak byl v uplynulém roce diskutován instruktory KIF (kruh instruktorů FONS, roverských kurzů). Má sloužit jako výchozí bod pro diskuzi tohoto tématu mezi skautskými vzdělavateli na letošní (2014) ÚLŠ. Cílem diskuze je otevřít prostor pro rovering jakožto rovnocennou a v jistém ohledu klíčovou výchovnou kategorii Junáka. Rovering jako výchovná kategorie
80% cíleně rozvíjíme alespoň v jednom z roverských věků 50% cíleně rozvíjíme v obou roverských kategoriích pouze 10% v roverském věku nerozvíjíme (již dříve nabyté) 12% cíleně rozvíjíme pouze v roverském věku 27% rozvíjíme v roverském věku více než ve skautském věku
Rovering je čtvrtou výchovnou kategorií Junáka, navazuje na skautskou výchovu ve věku benjamínků, vlčat a světlušek, skautů a skautek. Zároveň je poslední výchovnou kategorií, v pozdějším věku již hnutí nemá přímé výchovné ambice. Kompetence, které tvoří základ současného vzdělávacího systému, se tedy uzavírají se starším roverským věkem, který završuje celé skautské výchovné snažení. Z pohledu rozvojových kompetencí je roverská kategorie klíčová. Zahrnuje nejdelší období našeho působení (více než 10 let) a pokrývá velkou část výchovné agendy hnutí[1]. Podle papírových předpokladů 80% kompetencí cíleně rozvíjíme v roverském věku (celou polovinu dokonce v obou kategoriích mladších a starších roverů), pouze 10% kompetencí považujeme za již dříve zvládnuté. Přibližně každá čtvrtá kompetence má v tomto věku větší prostor než v kategoriích předchozích.[2] Některá témata jsou výsadou právě až roverského věku, cele například téma aktivního občanství. Vedle těchto „výlučných“ oblastí je ale rovering především věkem, kdy dochází k rozvinutí, pevnějšímu uchopení a zvnitřnění dříve nabytého, ať už jde o duchovní život, mezinárodní rozměr skautingu, či hlubší prožitek vztahu s bližními a přírodou. Teprve v roverské kategorii završujeme řadu výchovných témat a přejímáme plnou zodpovědnost za svůj další rozvoj.
Realita mezi českými rovery a rangers však významu této kategorie příliš neodpovídá. V současnosti je u nás registrováno cca 10 tisíc členů v roverském věku, přičemž při zachování současných trendů by mohla tato kategorie během následujících let významně posilovat (silné ročníky z let po roce 2007 dorostou do mladšího roverského věku). Relativně silná základna se ovšem příliš neprojevuje v roverském programu. Na řadě míst nefungují roverské kmeny (v roce 2014 bylo registrováno 189 roverských kmenů, řada z nich pravděpodobně pouze formálně, oproti tomu cca 500 středisek), základní jednotky tak často fungují bez roverských oddílů. Neformální společenství, která je na některých místech nahrazují, fungují ad hoc, přičemž jejich program často nenaplňuje ambici rovnocenné výchovné kategorie Junáka. To platí i pro mnohé roverské kmeny. Není to ovšem pouze problém programové bezradnosti (pramenící například z chybějící metodiky), dle naší zkušenosti chybí na místní úrovni často elementární shoda na roli roveringu jakožto rovnocenné výchovné kategorie Junáka. Roveři jsou často vnímání jako svébytná skupina, která se o sebe již „postará sama“. V takovém případě se ovšem skautské středisko vzdává dalšího výchovného působení a zužuje skautskou metodu o významný prvek – podporu dospělých. Převzetí odpovědnosti za vlastní rozvoj je ovšem až výsledkem roverské výchovy, bez podpory staršího průvodce je pro řadu roverských skupin obtížné k tomuto cíly dojít. Reálnou alternativu vlastního roverského programu pro velkou část roverů a rangers představuje pomoc u oddílu. Asi 80% roverů uvádí, že pomáhá s vedením mladších, obdobně pouze 22% oddílů funguje bez zapojení roverů. Pomoc u oddílu je jistě z pohledu střediska vítaná a představuje významnou přísadu roverské kuchyně, pokud se však stává jedinou činností (jako je tomu často u 18tiletých vůdců či jejich zástupců), nutně na to musí doplatit jejich všestranný rozvoj. Chybějící shoda na smyslu a významu roverské kategorie, bezradnost v oblasti roverského programu a vyplnění roverského věku prací pro oddíl má tři závažné důsledky: a) u řady členů se hnutí vzdává ambice na pokračování a završení skautské výchovy, chybí klíčový prvek převzetí odpovědnosti za všestranný seberozvoj; b) díky chybějícím impulsům k dalšími rozvoji dochází k rychlému vyhoření činovníků v roverském věku; c) „život u oddílů“ není pro každého, pro řadu roverů a rangers může být takové zaměření činnosti důvodem pro brzký odchod z hnutí.
Jako instruktoři KIF se tématu dlouhodobě věnujeme na roverských kurzech, přičemž lze identifikovat 3 základní typy kurzů: Kurzy pro začínající rovery, které ukazují v čem roverský program spočívá, inspirují k roverské činnosti a v omezené míře předávají také metodiku (Svatoplukovy pruty a Fonticulus), kurzy převážně metodické, určené pro vůdce a tahouny roverských společenství (VLK Rovel a Roverská lesní škola) a kurzy pro starší rovery zaměřené na sebepoznání a seberozvoj (FONS, FONS Slovensko a Safír). Účastníci tak na kurzech mohou načerpat metodiku a inspiraci pro činnost svého společenství, či rozvíjet konkrétní témata roverského programu. Co ale předat nedokážeme je vzkaz o roveringu – vnímání této kategorie jako rovnocenné všem předchozím, klíčové pro završení skautské výchovy a převzetí zodpovědnosti za svůj další rozvoj. Důvod je prostý, účastníci roverských kurzů jsou často k roveringu již motivovaní, o jeho významu přesvědčení, neboť právě proto jedou na roverský kurz. Žádoucí adresáti „vzkazu o roveringu“ se nacházejí někde jinde.
Pokud přijmeme argument o významu roverského programu pro naše výchovné snažení, je nutné vnímat současný stav jako značně daleký ideálu a položit si otázku jakou cestou je možné jej postupně změnit. Zde vnímáme klíčovou roli vzdělávacích akcí Junáka, zejména vůdcovských a čekatelských kurzů. Proč právě zde? Ten kdo především potřebuje rozumět roli roveringu a roverům je současný vůdce. A to hned ze tří důvodů:
Vedle toho, vůdcovské a čekatelské kurzy jsou ideální platformou pro takový posun, neboť nabízí možnost dlouhodobého systémového působení. A to například i v izolovaných střediscích, která zůstávají mimo dosah jiných vzdělávacích akcí, metodických materiálů a dalších nástrojů. Jak si takové působení představujeme? Především je zapotřebí zopakovat, že tento text je zamýšlen jako startovní čára pro budoucí diskuzi, neděláme si nárok na správnost našich závěrů. Překládáme problém, který považujeme za podstatný a navrhujeme jedno z možných řešení. Na poli skautských vzdělavatelů proto, že tuto platformu považujeme za nejlepší možnou. Nabubřele soudíme, že máme díky našim zkušenostem vhled do problematiky roveringu, vy jste však odborníky na výchovu skautských vůdců. Naše dosavadní nápady se pohybovali od nabídky odvést program o roveringu na vůdcovských kurzech, přes vytvoření vzorových programů pro snadné uvedení, po možné rozpracování kompetencí vůdcovské zkoušky specificky pro roverský věk (motivace v roverském věku, plánování roverské činnosti, apod.), doufáme však, že ke konkrétní podobě nástrojů, reálně využitelných pro kurzy, dokážeme dojít společně.
Navzdory deklarovaném významu roverského věku, množství témat, která máme ambici v tomto věku otevřít a relativně silné členské základně není roverská kategorie v hnutí vnímána jako rovnocenná. Náhradou za vlastní roverský program je ve velké části středisek náplní roverské činnosti „pouze“ pomoc u oddílů mladších členů. Podstatnými důsledky tohoto stavu je „neuzavřenost“ skautské výchovy, riziko brzkého vyhoření mladých činovníků již v roverském věku a také odchod některých členů z hnutí. Předkládáme tento problém plénu skautských vzdělavatelů, neboť se domníváme, že vůdcovské a čekatelské kurzy jsou nejlepším možným místem pro postupnou změnu tohoto vnímání a stavu. Ve vzájemné diskuzi bychom se rádi podíleli na vzniku konkrétních nástrojů, které by umožnily na těchto kurzech umožnily otevřít téma roveringu jako rovnocenné a v jistém smyslu klíčové výchovné kategorie.
RO podporuje myšlenky, vzkazy a záměr instruktorů roveských kurzů. Možná právě proto se ti dostává do rukou tento dokument, což je mimo jiné výsledkem spolupráce a vzájemné podpory roverských kurzů a Roverského odboru Junáka. Pokud by jsi chtěl/a přinést k tomuto tématu nějakou svoji myšlenku, vzkaz, nebo dále diskutovat, pak nám napiš do Roverského odboru. ro@skaut.cz
[1] Informace uvedené v textu čerpají z přehledu kompetencí Junáka, Výzkumu mezi rovery z Obroku 2007, Sond do skautského světa 2012-14 a analýz registrace 2011-13. Nezanedbatelným zdrojem poznatků jsou také zkušenosti instruktorů KIF z uplynulých ročníků roverských kurzů, stejně jako každodenní realita v našich domovských střediscích. [2] Jednotlivké kompetence samozřejmě namají srovnatelnou váhu, jistý obrázek o podílu roverské výchovné kategorii však tato čísla poskytují (při detailnějším pohledu bychom “roverské” kompetence neoznačili jako marginální)