Roverská wiki

Kmeny musí hlavně fungovat, ne se registrovat, ale i to má výhody

IndexČlánky → Kmeny musí hlavně fungovat, ne se registrovat, ale i to má výhody

Roverský kmen. Hezký název. Slovíčko „oddíl“ proti němu působí obyčejně a nudně, přesto je ve skutečnosti v organizaci kmene a oddílu jen nemnoho rozdílů. Jak takový roverský kmen zaregistrovat a jaké podmínky k tomu musí splňovat? A je to vůbec k něčemu dobré? Pokud ano – tak k čemu?

Na konci srpna bylo v Junáku registrovaných sto osmdesát čtyři roverských kmenů. Ze statistik z registrace zveřejněných na RoverNetu vyplývá, že je to početně druhá nejslabší skupina, hned po klubech rodinného skautingu. Nutno ale přiznat, že s obrovským rozdílem, klubů rodinného skautingu je zatím jen necelých dvacet, nicméně klubů oldskautů existuje dokonce více než čtyři sta. To, co registrace neprozradí, je, kolik roverských kmenů funguje ve skutečnosti – bez zápisu ve SkautISu, a naopak kolik z těch, které jsou registrovány, existuje spíše jen na papíře.

Registrovat nebo neregistrovat?

Jakou roli tedy ve skutečnosti hraje to, zda takový kmen je, nebo není oficiálně registrovaný? Odpovídá čtveřice lidí – každý z jiného a zcela specifického pohledu.

„Hlavní je, aby skupinky roverů dělaly roverský program, aby měly chuť do společných zážitků a služby. Jestli při tom jsou registrovaní jako oddíl, jsou družina u jednoho oddílu, nebo jsou seskupením roverů napříč oddíly v rámci střediska, není důležité,“ říká náčelník Junáka Marek Baláš – Čiča. A ač registraci tedy nepovažuje za nutnou, připomíná: „Z pohledu, ke kterému nás vede registrace, je důležité, aby u nich byl kvalifikovaný oddílový vůdce, alespoň jako patron.“

„Registrovaný kmen je brán podobně jako oddíl a středisko s ním musí počítat. Je sice na domluvě, jak se k existenci jakéhokoliv kmene středisko postaví, ale existuje mnohem větší šance, že středisko vyčlení nějaké peníze pro registrovaný kmen, než pro kmen neregistrovaný. Zvláště bere-li středisko ohled víc na to, co je oficiální… Další výhoda je, že ve skautISu je napsán kontakt na kmen a pro vyšší jednotky jsou snáz dohledatelné osoby, které by mohly předat informace dalším roverům,“ poukazuje na další přínosy registrace člen roverského odboru Pavel Martinek – Šmudla. A s úsměvem dodává: „Ale hlavně, být registrovaný roverský kmen je cool.“

Nad otázkou registrace roverského kmene z pohledu střediska se zamýšlí Petr Mateleško – Lapka, vůdce střediska v Kyjově. Jednou z výhod registrace je podle něj to, že funkční registrovaný kmen automaticky dostává finanční podporu ze střediska, může využívat veškeré zázemí a materiál patřící středisku. „Na úrovni střediska se také lépe koordinují pořádané roverské akce vzhledem k akcím dětských oddílů či střediskovým výpravám. Vůdce roverského kmene je plnohodnotným členem střediskové rady,“ poznamenává s připomínkou, že roverský kmen má pak zákonitě i povinnosti vůči středisku.

Občas může mít středisko k registraci kmene i mnohem pragmatičtější důvody. „Někde je nutnost mít kmen zaregistrovaný, aby mělo středisko potřebný počet oddílů vzhledem k předpisům. Roveři a dospělí jsou pak zaregistrovaní v roverském kmeni, který ovšem reálně nefunguje,“ říká Lapka s varováním, že nejideálnější případ pochopitelně je, pokud je reálný a funkční roverský kmen zaregistrovaný ve středisku, které rovering podporuje.

Z pohledu běžného rovera na otázku, jaké vidí výhody v členství v registrovaném roverském kmeni, odpovídá Jméno Příjmení – Ben: „Myslím si, že je to jistý faktor, který může pozitivně ovlivnit činnost a funkčnost roverských kmenů. Ovšem na druhou stranu to, že je rover členem kmene, z něj automaticky nedělá aktivnějšího rovera. Je to o přístupu každého jedince, kolikrát může být takový roverský vlk samotář daleko aktivnější než banda roverů.“

Pokud však rover funguje pouze v nezaregistrovaném kmeni nebo jako samotář, a zároveň není registrovaný pod oddílem mladších členů, ztrácí veškeré výhody registrace v Junáku – od nabídek vzdělávacích kurzů až po benefity, jako je skautská telefonní síť. Pokud tedy rover nepracuje u oddílu, měl by být v registrovaném roverském kmeni už jenom proto, aby těchto výhod mohl využívat.

Ze všech názorů jasně vyplývá, že registrace kmene není nutná, jsou ale situace, kdy se zápis roverského kmene do SkautISu náramně hodí. „V roverském začátku jsou vypsané všechny možnosti roverských uskupení od rovera jako jednotlivce, přes roverskou družinu až po roverský kmen. To je jakési maximum a bylo by super dát světu vědět, že máme na to, být registrovaný kmen. Je to jakýsi ‚vrchol‘ a roveři by na to měli být pyšní,“ myslí si Šmudla.

Tajemná třetina roverů neroverů

Podle registrace je v Junáku něco přes devět tisíc skautů v roverském věku, ale jen šest tisíc z nich je vedeno jako rover/rangers. Divné? Vysvětlit to mohou další čísla, která jsou ve skautských statistikách k dispozici. Zatímco nováčků, kteří se v blízkých letech stanou rovery, přibývá naprosté minimum, mladších dětí nabíráme čím dál více a vzniká stále více nových družin, což znamená stále větší (s)potřebu rádců a vedoucích – kteří bývají v roverském věku. A ti, zvláště nejsou-li zároveň členy nějakého roverského společenství, pak nemusí mít potřebu se registrovat jako rover/rangers, přestože do této věkové kategorie spadají.

Jenže práce u oddílů je mnohdy vyčerpávající a roverský kmen, společenství přibližně stejně starých roverů a rangers, kteří se společně baví i učí nové věci, může fungovat jako ono pověstné stéblo, jehož by se měl „tonoucí vedoucí“ zachytit. Pokud v okolí nějaké to stéblo – nějaký kmen plave… A jde-li o stéblo dostatečně silné, může být podle Čiči záchranou nejen pro unaveného rádce: „Roverské kmeny respektive roverská společenství nebo party roverů vnímáme v Náčelnictvu jako velice důležité. Jsou nezbytnou součástí skautské výchovy, nezbytnou součástí organizace. S trochou nadsázky jsou zásobárnou mladých nadšených lidí, kteří pro své skautské i neskautské okolí dělají lepší svět.“

Warning

5 důvodů, proč nemusí být registrace roverského kmene špatný nápad

1) Kmen má jistotu kvalifikovaného vůdce. 2) Vyšší organizační jednotky mají k dispozici kontakt na kmen a mohou snáze předávat potřebné informace. 3) Člen kmene může využívat výhody členství v Junáku. 4) Registrace může mít pozitivní dopad na funkčnost a aktivitu kmene. 5) Kmen má předpisy danou jasnou pozici ve středisku – zástupce kmene je členem střediskové rady. Kmen může mít snazší přístup ke střediskovému majetku a finanční podpoře.

Registrujeme roverský kmen

Zjistili jste, že registrovaný kmen je pro vás to pravé? Jak tedy na to? Postup při zakládání roverského kmene je v podstatě stejný jako při zakládání oddílu. Nejprve je nutné vznik kmene dohodnout s vedením střediska, respektive střediskovou radou, a domluvit se na podrobnostech fungování v daném středisku. Vedení střediska bude chtít zcela jistě vědět, kdo by měl být vedoucím nového oddílu, pravděpodobně se bude zajímat (alespoň rámcově) o plánovanou činnost kmene. Důležité je také se střediskem dohodnout, jak to bude s členskými příspěvky, klubovnou apod.

Jakmile je tato domluva u konce a detaily se vyřeší k vzájemné spokojenosti obou stran, vedoucí střediska vždy nechá střediskovou radou schválit založení oddílu a jmenování dané osoby vůdcem kmene. Toto projednání a schválení kmene na střediskové radě je nutné. Aby mohl být roverský kmen zaregistrován, musí splňovat určité podmínky. Ty najdeme v Organizačním řádu Junáka a ve Směrnici k registraci, jde však především o to, aby měl kmen minimálně osm členů, přičemž může jít i o hostující členy – rovery, kteří pomáhají u svého domovského oddílu, ale zároveň fungují v roverském kmeni. Ti pak mohou být řádně registrováni u daného oddílu a v kmeni jen „hostovat.“ Vedoucí roverského kmene musí splňovat stejné podmínky jako vedoucí oddílu – to znamená, že musí mít složenou vůdcovskou zkoušku a být v kmeni řádně registrován. Na rozdíl od oddílů mladších členů nemusí být obsazena funkce zástupce vedoucího oddílu, pokud však funkci zástupce vedoucího kmen má, musí mít stejnou kvalifikaci jako samotný vedoucí, tedy vůdcovskou zkoušku.

Neexistují žádné pevné věkové hranice pro přijetí do roverského kmene, ale předpokládá se, že členové budou přibližně v roverském věku – to je cca 15 až 26 let. Individuálně tato hranice může být posunuta. „Některé kmeny například přijímají už čtrnáctileté, když se blíží jejich přechod ze základní na střední školu, jiné naopak vyžadují vždy chození na střední školu a neřeší přesně věkovou hranici. Naopak jsou i roverské kmeny, kde jsou občas i členové starší dvaceti šesti let, protože jsou třeba ještě na vysoké škole a stále se aktivně zapojují do roverského programu,“ říká Jerry, zpravodaj VRJ pro IS/ICT a organizaci.

Objevují se samozřejmě i případy, kdy kmen z nějakého důvodu některou z podmínek nesplňuje. Jak v této situaci postupovat, vysvětluje opět Jerry: „Pokud kmen nesplňuje některou z uvedených podmínek, musí danou věc vedoucí kmene řešit se střediskem. V prvním roce může středisková rada schválit výjimku a s ní kmen registrovat. Pokud by problém přetrvával i v dalších letech, musí středisko žádat o schválení takové výjimky nadřízenou jednotku – okres či kraj. Možnost udělení výjimky existuje hlavně z toho důvodu, aby se dalo zvládnout nějaké nečekané nepříznivé období, ale do budoucna je tu vidina zlepšení. Typické je to pro první rok existence kmene, kdy se činnost teprve rozjíždí a není třeba ještě dostatek členů, nebo si vedoucí teprve dodělává vůdcovskou zkoušku. Výjimka by neměla sloužit k udržování dlouhodobě nefunkčních roverských kmenů, které v nedostatečném počtu či s nekvalifikovaným vedením nebudou zvládat skutečně realizovat roverský program.“

Další důležitou položkou k řešení je majetek v oddíle, respektive kmeni. Veškerý majetek vždy patří středisku, protože jen středisko má právní osobnost a může tedy něco vlastnit a uzavírat právní vztahy, například smlouvy o pronájmu klubovny. Obvykle se tento „problém“ řeší tak, že majetek sice vlastní středisko, ale daný oddíl nebo roverský kmen ho má ve správě – to znamená, že se o něj stará, opravuje ho a podle toho, jak je domluvený se střediskem, třeba i další materiál pořizuje. Hospodaření oddílu je součástí hospodaření celého střediska, roverský kmen podobně jako oddíly může mít speciální oddílovou pokladnu, s níž hospodaří, ale podrobnosti budou záležet na zvyklostech a podmínkách daného střediska. Nejlepší cestou je vždy při zakládání nového oddílu majetkové záležitosti probrat s vedením střediska a zkrátka se domluvit na v dané situaci nejlepší řešení.

Ať už je váš kmen registrovaný, nebo neregistrovaný, neměli bychom, jak poznamenává Lapka, zapomínat, že: „Primární je vytvářet v roverských kmenech kvalitní společenství, věnovat se

Handlířová Anna Kmen č.86 http://casopisy.skaut.cz/kmen/662