Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- dopisy_roverum [2017/08/01 08:31]
Miroslav Martinek
+++ dopisy_roverum [2017/08/01 08:36] (aktuální)
Miroslav Martinek
@@ Řádek 239: / Řádek 239: @@
+Někde jsem četl pěkný slovní výraz "mluvící nika".
+Ruce bývalých řemeslníků byli mluvící ruka. Vždyť každý mistr, který měl rád svou práci, dával do každého výrobku, zhotoveného jeho rukama, kus sebe, mluví to z jeho díla.
+To nebyla anonymní pásová, strojová výroba. To byl kus člověka, co přešlo do dHa.
+Podívejte se, třeba na klenbu kostela, mezikruží gotických oken, vykládaný barokový nábytek, výšivka na blaťácké pleně. Všude je cítit "člověčina", kousek toho, kdo to tesal, řezal, vyšíval.
+Dnešní doba se odcizujc, zbavuje všech osobností a vnucuje anonymitu. Člověk mizí, ustupuje kamsi do pozadí a to není dobré. Dříve se říkalo, že řemeslo má zlaté dno.
+Dnes mnoho řemesel zašlo pro neuváženou feminizaci a "péči", aby nějaký mistr někoho ne vykořisťoval. Některá řemesla vyžadovala lásku a vytrvalost než se zvládly všechny finesy.
+Jednou jsem pozoroval starého kováře, odborníka na brnění, jak vykovával starou helmici. Seděl jsem hodiny nedaleko kovadliny a sledoval celý výrobní postup s tou nespočetnou řadou rozmanitých kladiv a kladívek, které používal.
+Při toulkách Šumavou jsem s mojí skupinou došel z večera na Kašperský hrad. Seděli jsme čtyři hodiny a dívali se, jak dva osmdesátiletí stařečkové, mistři tesaři, opracovávali kmeny na trámy pro další patro v druhé věži. V první již byla obnovena všechna patra včetně schodišť, podlah, zábradlí bez jediného železného šroubu či hřebíku. Jen "fasovánf1 a dřevěné kolíky. Při tom tesařská širočina v ruce řemeslníka změnila drsný trám v hlaďoučké dřevo bez třísky. Kastelánka mi říkala, že se všichni modlí, aby dědové vydrželi, než práci dokončí, není v kraji jiný, kdo to umí.
+Kováři, truhláři, tesaři a další vytvářeli díla, která přetrvala staletí a přitom neztratila jejich "tvář"a "mluvící ruku". Netroufám si říci, kdo z vás by se vydal na stezku poutníka, řemeslníka, umělce, abych nebyl pro mladé směšný.
+Ale zamyslete se trochu nad tím.
+Při "gruntování" se občas něco najde. Mně se podařilo najít starou krabici, kde byly uloženy zápisníky. Bylo jich čtyncetpět Každý zápisník, jeden rok života.
+Do zápisníku jsem si poznamenával co mám udělat, co se událo zajímavého. Kdy jsem viděl prvního motýla, kdy mi syn řekl prvně táto, kdy jsem byl tam a tam. Krátce taková zkratka jednoho roku života. I seznam členů oddílu, co vše je nutno připravit na tábor, se vešlo do takovéhoto zápisníku. Vešlo se to do kapsy kabátu. Dnes se nabízí složité managementské zápisníky často doplňovány i počítačem. Majitel takového zápisníku se moří hodiny než vyplní všechny okýnka a pak se stane, že se zamotá do sítě příkazů co kterou minutu udělat a život uteče pro samé časové limity. Člověk se stane otrokem příkazů a přestává být člověk. Management anglicky znamená ovládání, vedení, ale francouzi mají slovo podobně znějícím ménagerie, což je zvěřinec. Mně připadá při prohlížení těch moderních zápisníků, že se člověk dostává do zvěřince příkaz, tak, že mu nezbyde čas na život. Co ví počítač o tom, že nade mnou plují zajímavě tvarované mraky, rozkvetla se mi povoňka na záhoně a ropucha mi lezla mezi kameny na skalce. Co počítač ví o žabím koncertě, zpěvu kosa za časného rána a chvalozpěvu na slunce zpívané skřivánkém vznášejícím se nad polem.
+Lidé si naříkají, že si nic nepomatují. Není divu zaprodali se moderním metodám, které spoutávají člověka jen pro to, aby plnil co zakódoval dojim vynalezené techniky.
+Technika je zajímavý vynález člověka. Měla mu sloužit, ale dnes člověk je nucen se ji podřizovat. Stal se z homo sapiens homo faber.
+Mám dál svůj usmolený zápisníček, ale mám v něm všechno co je můj život. Včera jsem si psal, že jsem našel žábu v rybníčku. Viděl hlemýždě se pomalu sunout po mechovém polštářku mezi rojovnfky.
+Jsem starý kacíř a mám raději pohled na namodralé Novohradské hory, naslouchat večernímu žaímu koncertu, povídat pohádku vnoučkovi než celý management, který se dnes tak nesmyslně a tupě propaguje. Naši předkové měli jen prostý "selský rozum", ale vybudovali Škodovku v Plzni, Tatru v Kopřivnici, Baťovy závody ve Zlíně. Uměli myslet, měli paměť a uvážlivý lidský rozum. A to potřebujeme dnes opět a stokrát více než tomu bylo třeba dříve.
+Lidé jsou všelijak zvědav\ a jeden takový se mne zeptal s kolika zajímavými lidmi jsem se setkal.
+Myslím, že jich bylo hodně.
+O mém setkání s A. B. S voj šikem, s Jaroslavem Novákem Braťkou jsem psal obšírně jinde.
+Ale nesměl bych zapomenout na básníka Josefa Šimánka, ideologa skautingu. Jeho knihy Skauting a Old skauting by řekly mnoho i dnešním moderním čtenářům. Frank Elstner, svérázný muž a jeho kniha "O uzlech", na volných listech. Vynikající příručka.
+Braťkova kniha "Skautská srdce" mne přivedla v roce 1920 do řad jeho oddílu slavné pětky. Člověk nemůže zapomenout na rázovitého mlynáře Kulíka, dárce Měsíčního údolí českému skautingu. Nebo starý Chod Jestřáb, jinak Karel Kulhánek a župan západočeské župy. Velena Fanderlíka, který se nečekaně objevil na LŠ či táboře s batohem na zádech. Poseděl, popovídal, ale vše viděl a opět nenápadně odešel. O vtipném Hubertu Martinu řediteli mezinárodní skautské kanceláře jsem psal ve svém spisku o A. B. Svojsíkovi. Jeho nástupce Wilson, zvaný Belge již byl docela jiný typ člověka. A co teprve A.V. Frič, svérázná osobnost. Světový odborník na kaktusy a etnograf jihoamerických Indiánů. Když se dal do vyprávění, to by člověk naslouchal celý den. Vraz byl uzavřenější osobnost a méně sdílný, ale také vynikající vypravěč. To je pouze hrst vzpomínek, z nichž každá by byla povídka sama pro sebe.
+Každý člověk ve svém životě potkává řadu lidí, kteří svým slovem, myšlenkami dovedou zasáhnout do našeho života.
+Naučte si dělat poznámky z hovorů, které jste s takovou osobou vedli, poznamenejte si jeho názor, myšlenku, snad ji nepochopíte, když vám ji řekl, ale až po letech vám dojde její plný význam a hloubka.
+Někdy stačí několik slov, aby ve vás vzbudily celou vzpomínku jak to tehdá bylo, kdo všechno byl přítomen, co se mluvilo. A film nevědomky zachycen v mozku se počíná rozvíjet k vašemu překvapení i radosti, že to nezapadlo kamsi do neznáma.
+Lidské stezky se křižují a není dobře na ně zcela zapomínat.
+Psal jsem jednou písemnou práci na téma kultura národa, její důkazy.
+Nevím co mne napadlo, že jsem se rozepsal o hřbitovech a hrobech osob, které se označují jako "buditelé národa".
+Napsal jsem, že jsem byl velmi překvapen, když jsem navštívil jeden známý hřbitov nedaleko Lublaně, kde odpočívala rada národních slovanských buditelů, ale jejich hroby byly v zoufalém stavu, zarostlé kopřivami, křovím, někdy skoro zmizelé.
+Byl z toho náramný kravál. Náš třídní, takto i klerikální poslanec, mi hrozil trojkou z mravů a nevím co ještě.
+Zastal se mne však ředitel gymnázia i inspektor a věc se urovnala, jen ředitel mi poradil, abych byl opatrný co řeknu i když mám pravdu.
+A tak mne napadá, že dnes by se také našlo asi mnoho hrobů významných lidí, třeba jen místního krajového významu, které jsou opuštěné zanedbané, nebylo by špatné se o ně postarat. To značí nejdříve vůbec zjistit, kde ten hrob je , kdo to byl, co vše udělal a pak hrob upravit co možná do patřičné podoby.
+Napsat si všechny zjištěné údaje a udělat mapku umístění hrobů na tom, kterém hřbitově.
+Bylo by to zajímavé putování do neznámého kraje.
+Při putování krajem se narazí i na opuštěné židovské hřbitovy. Jednou jsme narazili na židovský hřbitov u Nové Včelnice, tehdá se ještě jméno val obec Novy Etynk.
+Byly tu staré kameny mizející v křoví a býlí. Vysekali a vyčistili jsme prostor mezi kameny. Hřbitov dostal docela jinou tvář a jakoby promluvil. Při odchodu jsme položili na každý pomnník kamínek.
+Neuměli jsme číst hebrejské nápisy, ale měli jsme pocit, že nám děkují za lidský přístup k památníkům minulých časů a lidských osudů.
+Putování je zajímavá, příjemná a zdravá činnost.
+Ne polykat kilometry a honit se krajem jako splašený jezdec.
+Jan Neruda ve svém fejetonu "My jsme cestovali přece jen pěkněji" z roku 1888 píše: "My cestovali, abych tak řekl "hloub". Dojmy nemíjeli tak rychle, a to je dobře, zvláště pro mladou duši. Kde se člověku líbilo, tam se pozdržel, natáhl a díval. Obraz kraje, ať lidí měl času dost ponořit až na dno duše..."
+Ano, toulat se, to je putování. Třeba hodinu sedět a dívat do kraje, poslouchat jak bublá potok, šumí les, vlní se pole, ze kterého se zvedají bílá mračna pilu, když, jak se říká, obilí "vymetá".
+Ono nerudovské "A vy bratři kamarádi, můj pingl mi pakujte..."
+má v sobě své kouzlo i pražské češtiny.
+Ono nestačí se jen dívat z pohledu člověka "z výšky", ale také "ze žabí perspektivy". Toto se dělá takto. Lehněte si na zem, přiložte tvář k zemi a dívejte se třeba na písčitou stezku. Kamínky se promění v balvany, trsy trav v mohutné agave, stébla sítin v bambusový háj a objevují s další překvapení z "minisvěta".
+Jindy mezi skalami stačí položit tvář na stěnu balvanu a pozorovat jak se plocha změní v podivnou krajinu s pyramidami krystalů, podivných útvarů a mizí velké skály a objevují se malé skalní útvary fantastických tvarů. Nebo takový starý kořen. Co vše na něm roste, leze, bydlí a žije. Či padlý kmen, stačí opatrně nadzvednout kousek odchlíplé kůry a objeví se svět minihoubiček nej fantastičtějších tvarů, různá běhající žoužel. Všude kolem nás je plno "minisvěta", který je neodmyslitelný doplněk okolního světa, ve kterém se pohybujeme.
+Člověk se již pomaličku odnaučil dívat, slyšet, čichat, vnímat - to ho počítače neučí a nemohou nabídnout. To dokáže jen ten nedostižný počítač, jímž je lidský mozek - doslova zázrak přírody, jak ve svém složení tak, i funkci.
+Putujte po velkém i malém světě a oba obrazy sestavujte dohromady, abyste dostali obraz celé přírody, ke které je nutno ještě počítat obraz nebeské klenby a světla hvězd, kam však lidské smysly bez techniky nedosáhnou a nemohou ani pracovat. Tam není život, jako tu na Modré planetě.
+Nedaleko Jabkenic je paseka a na ni roste dub. Skoro pohádkový mohutný strom rozložitých větví a mohutné koruny. Obvod obejmou tri lidé. Roste sám jen s družinou zbrojnošů ve smrkových dlouhých pláštích až na zem.
+Ono se řekne strom. Nékdo při tomto šlové má představu o kolíka a tolika kubických metrech dříví.
+Ale strom nutí k zamyšlení z mnoha důvodů.
+Jednou jsem četl skautský zákon ve srovnání s vlastnostmi stromu a bezvadné to souhlasilo. Pokuste se o to sami. Vezméte bod po bodu skautské desatero a přirovnejte vlastnosti stromu.
+Ale strom je ještě velký soubor malých, maličkých životních prostředí. Kdybyste si dali práci a začali od nej vyšší větvičky, pak zjistíte stovky životních prostředíček v listech, pupenech, lýku, dřevu, borce, skulinách až kořenech. Stovky a stovky pro roztoče, různé blanokřídlé, motýly, brouky, pavouky, houby, ptáky, menší i větší savce, dokonce i obojživelníky a hady. Každému poskytne strom pohostinsky potřebné přístřeší či dokonce jediné vyhovující životní prostředí.
+Je tedy možno strom nazvat svétadíl.
+Človék sice vydal a vydává řadu vyhlášek a zákonů na ochranu toho či onoho živočicha, rostliny, ale stačí porazit velký strom a všechny paragrafy předpisující a zakazující se stanou zbytečnými.
+Mimo to strom je neobyčejný živoucí organismus. Sice rostlina svého druhu, ale živoucí podléhající zákonům života.
+Lidé, kteří se dovedou ke stromům přiblížit jak umí jen oni a navážou s nimi rozmluvu. Stromy jim pak předávají svoji sílu, projeví svůj citový život, zejména hrůzu a strach. Béžte nékdy z rána do lesa a vnímejte náladu lesního prostředí a pak tam béžte, když se objeví dřevorubci a zařve první pásová pila. Jak se nálada změní. Jaké napétí, hrůza a strach je vyzařována stromy v očekávání, kdy první padne. Strom doprovází človéka od chvíle, kdysi postavil první chatrč. Ješté dnes jsou tiší svědci zašlého vztahu člověka ke stromům, staré lípy na návsi nebo dvoře usedlostí, někdy i na bývalé mezi, uprostřed zemědělské celiny. Není jiného tvora, který dovede být i k člověku laskavý a dovede mu vrátit sílu a důvěru do života, i když sám má ten život velmi tvrdý činností člověka a jeho techniky.
+Při jednom rozhovoru o přírodě jsem přirovnal ekosystém k velkému gobelínu s krásným výjevem, třeba z řeckého bájesloví.
+Každý takový násténný koberec má jako základ osnovu a útek. Na této základní konstrukci koberce se vážou uzlíky buď tureckým nebo perským uzlem v nej rozmanitějších barvách. Váz ač zná přesně velikost plochy a její umístění na plose vyvažovaného obrazu gobelínu. Když se běžný návštěvník některého hradu nebo zámku zadívá na visící gobelín, zpozoruje jen barevné plochy vytvářející jednotlivé části obrazu. Nikoho vsak nenapadne kolik je vlastně těch uzlíků na určité plose. Jcu tehdá, když se poruší souvislá vrstva uzlíků určité barvy, objeví se osnova, pak se říká, že gobelín je poškozen. Ale to bývá často již velmi poškozen i útek nebo dokonce osnova a těch poškozených ploch je stale více a více.
+Tak je tomu v přírodě s takovými gobelíny, jako je ekosystém rybníka, lesa. louky. On takový koberec rybníka by nutně potřeboval vyjádřit vše, co v rybníce žije, tvoří faunu a flóru, obdobně u jiných ekosystémů. Byly by to pro diváka velmi zajímavé pohledy do neznámého nitra rybniční vody, houští lesa a džungle trav.
+Gobelín přírodního prostředí je třeba střežit jako ten, který visí v kterémkoli zámku. Je to kulturní památka, často jedinečná, jako třeba rašeliniště, mokřiny, či zajímavé skalní útvary. Máme výraz pro kulturní památku. Kdysi cestovatel Humboldt razil pojem přírodní památka a tento pojem se často užíval v počátcích ochrany přírody. To ještě neexistovala ekologie, jako samostatný vědní obor. Před tím lidé vnímali přírodu řekl bych "zeširoka", ne jen z úzce kořismického pohledu jak je tomu dnes.
+Člověk vpadl do přírody jako horda divochů posedlých vše ničit, upravovat podle sebe, aniž by sebeméně respektoval miliony let staré, vyzkoušené a probíhající děje podle zákonů kosmu.
+Dnes se stále více a více mluví o katastrofické situaci v přírodě, ale přesto se klidně ničí dál a dál, aniž by se poznaly všechny mezivztahy, návaznosti, jaké mají třeba ony barevné uzlíky na gobelínu pro vytvoření určité barevné plochy či části obrazu. Je potěšující a zajímavé, že největší obránci přírody jsou v cizině mladí lidé, sdruženi v dobrovolná společenství. A dosáhli třeba záchrany severských lesů určených k zištnému vytěžení. Vtiskli do podvědomí milionů lidí .Den země a pracují dál na úkor "moudrých starců", sedících na plných tresorech zlata a nenasytně vztahujících ruce po dalších ziscích na úkor přírody, životního prostředí člověka.
+Mladí si uvědomují, že mají právo na svůj život, na život jejich dětí a že je to na nich, zda si uhájí přírodu v takovém stavu, aby se dala opravit, jako porouchaný gobelín a byl tak opět k užitku.
+Skauting byl první organizace na světě, která do své filosofie vložila péči o přírodu. Pěkně to formuloval A.B.Svojsík v šestém bodě skautského desatera: Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. A to formuloval před osmdesáti lety, kdy ae o ekologických katastrofách vůbec nikomu nesnilo.
+Skauti mají tedy právo a povinnost hovořit do ochrany přírody a toto právo i povinnost by si měl vzít každý oddíl za svity hlavní program. Vychovat mladou generaci, která
+Seton má jedno mistrovství zvané 11 Přítel malých bratříčků" a označuje ho v řeči Indiánů Zuni-Watutka.
+Myslíte, že malí bratříčkové nejsou? Jen se podívejte kolem sebe. Takový motýl. Let, jako by neůčelné plácání křídel, letí jako motání opilce a přece tento něžný tvoreček po nasátí několika kapek rostlinné šťávy je schopen za noc přeletět Středozemní moře, překonat alpské velikány a doletět až do našich krajin, jiní až do Švédská.
+Či takový bzučivý čmelák. Podle leteckých odborníků by neměl létat a on letí a docela rychle.
+Nebo echo lokátory netopýra a některých nočních můr.
+Dalo by se dlouze vyprávět to, co učí bionika, speciální vědný obor zabývající se luštěním chodu rozmanitých "patentů přírody" a jejich přenesení do lidské techniky, zatím bohužel převážně válečné.
+Až půjdete na vycházku, zastavte se u tiché zátočiny s mělkou vyhřátou vodou, lehněte na břeh a pozorujte, co vše se rojí ve vodě. Nebo pozorujte práci mravenců, či chování některých mandelinek, které jsou schopny v "chemické obraně" vylučovat žíravou tekutinu, jako je kyselina sírová, ale vylučuje jen ta mandelinka, která je nebezpečnému zdroji nejblíže. Ostatní vyčkávají.
+Sledujte, co se děje na květech okoličnatých rostlin, kde bývají celá shromaždiště hmyzu.
+Je potřeba mít oči "na stopkách" a neobyčejnou trpělivost. Pak se uloví často jak se říká "sólokapr" a bude to zážitek, na který celý život nezapomenete. Oni malí bratříčkové jsou i rejsci, bělozubky, hraboši, my šice a podobní skřítkové, kteří jsou sice velmi opatrní, ale když to umíte, prozradí vám mnoho ze svého, pro běžného člověka skrytého, života.
+Zápisník a tužka by neměly nikdy scházet při tomto pozorování. Cvaknutí fotoaparátu dovede vyplašit malého bratříčka a zmařit vám výsledek dlouhodobé pozorovací trpělivosti,
+Naučte se rychle kreslit základní čáry, postoje, tvary, žádné stínování. Na to není čas. Několik tahů tužkou a výjev má být na papíře. Doma si je řacfte do souborů podobných záznamů, kterým říkám "holubník", jenž je dělený podle určitého klíče, botanického, či zoologického a po čase teprve ohodnotíte zachycený obrázek a nečekaně se vám vybaví vše, co jste tehdá viděli a slyšeli.
+A někdy je to neobyčejné překvapení pro vás i toho, komu to vyprávíte, nebo píšete.
+Přicházeli jsme k bráně hradu, na které byly zasazeny kamenné bloky se znaky majitelů.
+Tu je dobré mít znalosti z heraldiky. Prastaré vědy týkající se popisování a čtení znaků užívaných šlechtici. Původně znak byl rozpoznávací znamení v boji. Později se stal i symbolem státu, označením měst i řemeslnických cechů. Vedle světské heraldiky je i heraldika církevní.
+Kdo se vyzná v této vědě, muže vysvětlit, co značí třeba berla otočená svým závitem ven mimo znak a meč podložený pod znak řádu nebo osoby, jehož znak je střídán se znakem řádu. Krátce velmistr má právo právního řízení mimo prostor kláštera a dokonce měl hrdelní právo, to znamenalo odsuzovat k smrti.
+Jindy srovnáním znaků stejných figur, ale rozmanitých barev sestavíte složení celého složitého a rozvětveného rodu, například pánů z Růže - Rožemberků. Jindy jsou na štítech ještě přídatné figury určující pořadí sourozenců, nemanželský původ a jiné pozoruhodnosti. Přídatné složky pod štítem a kolem štítu pak vypovídají o hodnosti, kterou majitel požíval v královské družině čive státní službě. Takže znalost heraldiky je velmi cenou pomůckou pro kulturně poznávací činnost. Neměli byste opomíjet před putováním se předem trochu zabývat znaky rodů, kteří v putované oblasti měly pozemky, a na stavbách se pak jejich znaky objevují. Krátce neberte heraldiku jako věc mrtvé historie.
+Je stále živá a dnes si mnoho nových států "vymýšlí" znaky často neodpovídající přesným předpisům heraldickým ohledně barevných ploch, figur a podobně.
+Jiný takový neméně zajímavý obor je vexilologie, či-li nauka o praporech. Jsou dva základní pojmy : prapor pevně zachycen na ratišti a vlajka upevněná na laně a vytahována na stožár.
+Vlajka je symbol státu, prapor určité jednotky, vojenské nebo spolkové. Budete-li putovat do ciziny, zejména když hodláte navštívit třeba námořní přístav, naučte se aspoň vlajky evropských států. Evropské vlajky jsou všechny přesně podle vexilologických požadavků a nedochází u nich k prohřeškům vůči daným přesným předpisům na rozdělení plochy, umístění figur a volbu barev. Vlajka je u nás již zapomenutý pojem symbolu státu. V cizině je státní	vlajka ve velké úctě a není to
+"fangličkářství", jak u nás rádi tvrdí ti, kteří o nauce o vlajkách nemají ani zdání. Vzdávat náležitou úctu a poctu státní vlajce je tam věcí samozřejmou a každý si dává pozor, aby se proti těmto zvyklostem neprohřešil.
+Ve skautských táborech se také vytahuje, vyvěšuje státní vlajka. Pokud mi je známo, je vypracován přesný postup při přinesení, uvázání, vztyčení vlajky a podobně při jejím spouštění. Je ještě řada předpisů vyžadující znalost u poutníků s lodmi po vodních cestách, aby je přesně dbali a tím se vyvarovali označení za "nevychovance a barbary".
+Také zde máme ještě co napravovat.
+Dostal jsem kritiku, že v mých dopisech příliš používám slov "musíš, úkol". Tato slova dnešní mládeži prý nevyhovují. Budiž, "musíš" není české, je z německého "mussen", tak by se dalo nahradit "je třeba, je nutno", ale někdy to nejde takto opisovat. Jsou záležitosti v životě, kdy jde o čas a pak je třeba udělat věc ihned a neočekávat až někdo uzná, že by bylo potřeba, že by bylo nutno.
+"Musíš" je vlastně v prvé řadě povel pro každého sebe sama. Sám ho dává ten, kdo chce něčeho dosáhnout, něčemu se naučit a ví, že když si neřekne "musíš to udělat", že pro své pohodlí to neudělá. Ono slovo "musíš!!!" má trochu kouzla v sobě, které popožene i liknavce.
+Rover vytváří sebe službou k sobě samému. V plnění této služby musí splnit řadu požadavků, které si klade sám na sebe, proto se neježte, když čtete toto slovo. Bez slov "musíme, musíš", by se spousta věcí nevyrobila, nevymyslela. Slovo "musíš, musíme" je povel, povel v nouzi, krajní mezi něco udělat, vykonat.
+Když někdo tvrdí, že nemá rád slovo "musí, úkol", pak nemůže plnit vše to, co by měl rover splnit při vytváření své osobnosti, při získávání znalostí.
+Kdo odmítá slovo "musíš a máš za úkol", není schopen sám někoho něčemu učit, jelikož není schopen něco udělat proti své původní vůli, pohodlí, nemoudrému odmítání.
+Kdo chce vést, musí se přinutit a vést nejdříve dobře sebe sama. Nemůže někdo odmítat úkol a přitom ho, jako vedoucí, dávat jinému.
+"Musíš" je koření, které činí život chutný a přijatelný po všech stránkách, kam jde jeho dosah.
+Kdo z vás se zamyslil nad tím, co vlastně je, kam patří? Co je to, když se řekne, jsem Čech?
+Dnes si málokdo uvědomuje, že je součástí lidské společnosti hovořící stejným jazykem a mající vědecké označení Češi.
+Jeden pán si stěžuje, že čeština je jazyk těžký a snad ani do evropských jazyků nepatří, ale Pavel Eisner ve své jedinečné knize Chrám i tvrz začíná chvalozpěvem tolik podobným Šalamounově Písni písní slovy:
+Bole veliký, Bole mocný, jenl jsi stvořil češtinu, dej a učiň,
+aby byla jako holubička v rozsedlinách skalních ... a učiň ji vyvolenou mezi dcerami Slova a tvrdou ji učiň a svátou, aby byla, jakol se d( latini:
+TEMPLŮM IN FÓRUM ARCIS neboli hlaholem naším CHRÁM I TVRZ na věky věkův, Amen.
+Ano, čeština není lehký jazyk pro cizince, ak má neobyčejnou osobitou krásu a neobyčejně bohatý slovník.
+Řeč je mohutné pojítko mezi lidmi, bez řeči by nebylo spoje a vzájemných vztahů.
+My dnes tápeme a hledáme, jak se postavit do světa. Je tu řada ohnutých hřbetů, kteří jsou dnes rádoby Češi, včera byli rádoby Rusové, lépe řečeno Sověti, a dle potřeby by svůj hřbet ohnuli před každým, kdo se podívá trochu pánovitěji. Ale jsou i tací, kteří znají dějiny svého národa, ví jakou pozici měl český národ v celoevropském politickém dění, co vše, ač počtem malý, dal evropské kultuře. Žel máme dvě nepěkné vlastnosti: závist a nedůslednost. To jsou dvě páčidla, která v rukou jedinců i skupin přivodily všechny ony tragické a smutné chvíle našich dějin.
+Myslím, že být Čechem, není nic malého, ponižujícího.
+Byli jsme zakládajícím členem světového skautského hnutí a nemusíme se tudíž poníženě doprošovat Ženevy, zda smíme to, či ono. Badcn-Powell schválil plně Svojsíkův počin vytvořit český, svérázný a osobitý skauting. Nemusíme dnes nic tupě napodobovat Je nutno pokračovat po Svojsíkově cestě.
+Vzhlížíme k Američanům, kteří se rádi tváří jako vševědoucí, ale ve skutečnosti jsou podpíráni berličkami osobních psychologů a vědomosti jsou ohraničeny na zisk dolarů.
+Nekriticky se klaníme všemu, co přichází zvenčí, ač máme doma hodnoty, které by ostatní svět bral. Nejen kulturní, třeba hudební, ale také přírodní, spoustu hradů, zámků, krás přírodních, kterých si nedovedeme vážit, které nedovedeme ocenit a vhodně je využít.
+Ve státním znaku je jdoucí lev s pazoury připravenými k úderu.
+Tedy lev hrdý, bojovný, připravený n a vše.
+Nebuťme kocouři lezoucí po čtyřech se staženým ocasem, ale jako ti lvi. Ten znak není jen tak pro pěkný vzhled. Lev je symbol slunce, jako vládnoucí hvězdy.
+Lví povahu ukázal Český národ při mobilizaci v roce 1938, kdy žasnul celý svět nad tím, co dokázal malý národ uprostřed Evropy.
+Ten znak by měl mít každý ve své mysli a denně si uvědomovat, že naše cesta je jdoucího nikoliv plazícího se lva.
+Na záložce knihy "Vzpomínky" od vědce Wichterleho, je trefný text napsaný lékařem a básníkem Holubem:
+"Tato kniha dává přesnou a úsečnou odpověď na otázku, co by se dalo v této zemi vykonat, kdyby se neotvíralo novým ideologickým náladám, neřku-li mýtům, zejména pak novým hospodářským kariéristům,"
+Ano, kdyby - ono to kdyby má několik tváří, které se zakrývají hlavně černým mrakem závisti nad schopností druhého.
+Stačí se začíst do vzpomínek, dopisů těch osob, které něco vykonaly, co bylo nejen prospěšno vlastnímu národu, ale i celému lidstvu.
+Je až zarážející, jak ti, kteří se označují za vlastence, "ty pravé a jedině oprávněné", kritizují každou činnost jiného.
+Dříve to byli takzvaní "hurávlastenci", kteří buď žvanili v zaplivaných hospodách, nebo "kecali" v začouzených kavárnách o tom, co je vlastenecká činnost.
+Dnes jsou tací falešní moralisté skryti porůznu, ale jejich hlas se ozývá ve stejné tónině. "My jsme ti praT \ jen to co jsme dělali, bylo správné", i když ve skutečnosti až na to žvanění nedělali nic. Každého, kdo se pokusil riskovat a skoro partyzánským způsobem pracoval s naší mládeží, je hoden, aby se na něho vytáhl lustrační zákon a označil za dobrovolného spolupracovníka státní bezpečnosti. Je trapno, číst všechny ty výpady, urážky, obvinění vyslovované v různých časopisech, ze kterých by naopak měla znít snaha po prospěšné práci pro celek.
+Každý člověk může jednou ve svém životě udělat chybu, buď ze špatného odhadu situace, pod nátlakem a hrozbou, z nešikovnosti. Má-li však morální sílu přiznat se, že chybil a nyní se snaží dobrou prací prospívat celku, pak si nezaslouží nenávisti a výtek.
+Slovo skaut má řadu pojmů * od stopaře po rozvědčika, zvěda. Ke každé z této činnosti je třeba odvahu, bystrost a důvtip, jinak to končí tragicky. Tak mnozí riskovali svoji činnost s mládeží, jako partyzánskou činnost pod rozmanitou rouškou a dnes je jim tato odvážná a záslužná činnost vytýkána, jako kolaborace s nepřítelem. Inu, každý cikán hádá podle své planety. Těm, co tak rádi a vášnivě odsuzují, bych připomněl:"Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem a Odpusť nám raše viny, jako my odpouštíme viníkům našim". Jsou to dvě moudré a hluboké lidské myšlenky, které by ve svém životě neměli zapomenout všichni roveři, když jsou postaveni do funkce soudce náhodného, či ustanoveného. Protože dělat ze sebe mučedníka, abych mohl obviňovat jiné, je ubohost a morální slabost.

Roverská wiki

Nástroje pro stránku

Nástroje pro tento web

Uživatelské nástroje

Rozdíly