Co schází českému roveringu

Výstupy krátkého průzkumu mezi členy Junáka.

https://docs.google.com/document/d/1y3u0V_WvzswRBxbyWpUM3jThSvGYZyK-pNzOK7F3zjk/edit

pozitivní vzor - nějaký čestného rebela s tahem na branku za kterým je vidět výsledek chuť a síla hledat, promýšlet a realizovat vlastní myšlenky radovat se ze společného překonávání obtíží přesvědčení že je třeba aktivně vystupovat proti nacionalismu a populismu vědomí že je super si vzájemně pomáhat a navzájem se inspirovat ze svých životních příběhů HLASITÁ RADOST že současný český rovering žije a je otevřen světu

Českému roveringu chybí představa rovera v dnešním světě.

Víra v to, že má smysl věnovat svůj čas a energii na organizování programu pro nás- rovery

Společná identita a hlubší společenství. Roveři mi přijdou více atomizovaní do partiček, bez hlubších vazeb mimo svoji niku.

Pozitivní vzory a uvědomění si, že i teď je za co bojovat.

Roveři

Chybí společné palčivé téma - provaz, kterého se všichni chceme chytnout a táhnout za něj.

Ano chybí. Potřeba být roverem. Není potřeba o svůj rovering bojovat, někdo ho už vymyslel. Nenachází se pak čas ani energie jej provozovat - u oddílu je člověk užitečnější. Není to tak vždy a všude, ale hodně hodně často.

Za mne odborky. Nějaké se chystají, ale nevím kdy budou. Bylo by zajímavé odborky rozšířit i pro starší rovery, získání takové odborky by mohlo být třeba po absolvování kurzu jako lanáč ap.

Současnému českému roveringu z mé osobní zkušenosti chybí především širší členská základna, která by umožnila plné využití roverského programu. Současní roveři jsou z 90% asistenti vedoucích oddílu nebo úplní vedoucí a jen z 10% roveři.

Čas, energie, prostor. Pokud máme 22leté vedoucí středisek nebo dokonce okresů, 18leté vedoucí oddílů, 16leté rádce, kteří musí nachystat a zrealizovat táborový program pro skautský oddíl, 15leté rádkyně, které připravují nejen schůzky pro světlušky, ale také celotáborovou hru, tak už jim nezbude moc času a energie na rovering … a tím nemyslím „odpočinkový rovering“. Myslím si, že v mnohých střediscích, zvláště v malých městech, kde vedoucí v 19 letech utíkají na výšku, jsou věkové kategorie nastaveny benjamínek, vlče, skaut, vedoucí (benjamínka, světluška, skautka, vedoucí)… A rover(ka) v nich nemá mnoho prostoru, a pak ani nemůže vytvářet roverská společenství, protože ty bez času a energie (a vůle) jde utvořit jen velmi těžko…

Českému roveringu chybí: Vhodný a jasně chápaný přechod ze skautaského věku do roverského aktuálně to má každý oddíl/kmen po svém, ale možná by se mohl přidat nějaký jednotící prvek S tím souvisí, vymezení pojmu rover a jednotné chápání Kdo to je?, Jakou má funkci ve skautu, jako v organizaci? (jde-li to vůbec vymezit) U tohoto bodu jsem trochu zapátral a odpovědi na naše úvahy jsem vcelku našel v dokumentu „Systém roverské výchovy“ z roku 2011. Ale možná i neznalost toho, že něco takového má být používáno, je důkazem, že se Nový roverský program zatím nezdařilo úspěšně zapojit a roverstvo (jako třeba my) ho ještě nepřijalo za svůj. Myšlenkové ideály z programu roverských kmenů Máme pocit, že z roverských kmenů postupně vyprachává myšlenková idea a stávají se z nich party, „jen pro“ společnou zábavu a „chození do hospod“. Propojenost a spolupráce regionálního roveringu Propojenost může být vnímána různě, jako např. společné akce, kurzy, nástěnka, informační web atp. Zároveň máme pocit, že příliš nefungují Zpravodajové po roverskou činnost (tohle je ovlivněno vlastními zkušenostmi, takže to nelze paušalizovat), ale máme pocit, že Roverský odbor a roverské kmeny jsou si velmi vzdálení a chybí něco nebo někdo mezi tím.

podle mě českému roveringu nechybí nic, má příležitosti, má podněty k činnosti, má rovery a rangers, má čas. Možná přeci jen nefunguje tak, jak bychom si představovali, ani jak by si mysleli, že bude fungovat roveři sami.

Možná mu chybí odvaha… …odvaha vzít do rukou svůj program …odvaha zkusit něco sám, aniž by mi vedoucí řekl, že to tak má být …odvaha poprvé po vlčáckých a skautkých letech otevřít schránku své fantazie …odvaha vstát z bezpečného prostředí počítače …odvaha přijmout závazek připravit pro ostatní něco zajímavého, zábavného, obohacujícího …odvaha přijmout odpovědnost za sebe a svůj smysluplný volný čas

Dle mého je problém současného CZ roveringu v neschopnosti přijmout odpovědnost za vedení dětských oddílů, tedy více se zapojit do vedení oddílů mladších skautských kategorií, než jsou oni. A tím se významně podílet na hlavní nápln skautské organizace. Tato připomínka se týká roverů ve věku 18 až 26 let.

Co chybí současnému roveringu? Pochopení. V různých skupinách jsem se ptal, co si kdo myslí o roveringu. A tím jsem zjistil, že se rovering všem moc líbí. Rozčarování přišlo, až když jsem se začal ptát konkrétních lidí, proč u nich žádný roverský kmen není, když mají na středisku tolik roverů. Zjistil jsem to, co mi sám od sebe nikdo neřekl. Rovering je personalistický problém. Rovering krade tolik potřebné vedoucí. První impuls ke vzniku roverského kmene by měl vzejít od vůdce střediska (až na výjimky, kde si svůj kmen vybojovali sami roveři). Vůdce střediska je hlavně personalista. Má nelehký úkol držet středisko po hromadě. Zajišťovat, aby každý oddíl měl vedení a to není jednoduché. Když se mu pa na středisku objeví skupina odrůstajících chlapců či děvčat, myšlenka, že by je nechal ještě několik let někde se „poflakovat“ je pro něj nestravitelná, když tolik potřebuje další vedoucí. Je to logické, ale krátkozraké stanovisko. Ne každý se v patnácti letech che stát vedoucím. Činnovnictví není program pro tuto věkovou kategorii. Když mi odroste skupina desíti roverů a já je rozestrkám do oddílu a řeknu jim veďte, zbudou z nich dva možná tři, ale spíš dva, kteří budou tak nadšení a jednou mi ty oddíly povedou. Ostatní vyrazí do světa. V patnácti letech většina lidí ještě nechápe zodpovědnost za osud střediska… Dobrý roverský kmen může být nejlepším nástrojem na výchovu vedoucích. Z dětí se tam pod dobrým vedením mohou stát samostatní jedinci, získají tam zkušenosti, které jim nedá žádný čekatelský kurz a především, vytvoří se tam pevná parta, která společnými silami dokáže zorganizovat ples, opravit klubovnu, postavit most… nebo vést středisko…

Z toho, co vidím okolo sebe mám pocit, že zásadní problém roverů je, že neexistují. Funkční roverské kmeny jsou jen výjimkou. Řekl bych, že se starším skautům a skautkám nedaří začít si program tvořit sami pro sebe. Jak tomu pomoct je zajímavá otázka. Zatím neznám řešení.

Myslím, že českému roveringu toho zas tolik moc nechybí. Jestli něco, tak možná inspirativní vůdce / náčelník (takový Bear Grylls třeba ) a Praze a dalších velkých městech chybí skautské huby či podobné prostory na setkávání

Bohužel na jednoduchou otázku je složitá odpověď. Možná náš rovering na druhou stranu trápí přebytek než nedostatek. Velká nabídka a nízká poptávka. Akce které se nenaplní. Tradiční záležitosti bojují s poklesem účasti a nové nejsou naplněny. To jsou ale jen ukazatele Možná je prostředí mimo Junák silnějším hráčem než si myslíme. Možná se bavíme o pasivitě roverstva nebo obecně o pasivitě lidí.