Robert Baden-Powell by měl radost. Když v roce 1918 skončila první světová válka, Evropa byla svědkem návratu mnoha mladých chlapců z fronty domů. Řada z nich ve válce dospěla dřív, než by chtěla, ztratila své přátele i rodinu a teď se vraceli. Východiskem toho, aby zvládli svůj život, se stala nově vzniklá skautská výchovná kategorie zvaná rovering. O sto let později se Evropa nachází v období míru a prosperity a rovering stále zůstává. Co je jeho smyslem nyní?

— [KLÁRA PROCHÁZKOVÁ – RAJČE, VOJTĚCH KOUSAL – KOUSY, ZUZANA ORLOVÁ – ZUZKA]] časopis Kmen, únor 2018, ročník21, číslo 103

Roveři a rangers tvoří podle příručky Roverský začátek výchovnou kategorii navazující na skauty a skautky. Jsou už starší a mají více zkušeností a schopností. Mají tak možnost se podílet na výchově mladších skautů a skautek a službě druhým lidem. Zároveň by ještě měli na sobě pracovat prostřednictvím pestrého programu. Roverským heslem je slovo „Sloužím!“ a povinností rovera a rangers je naplňovat ho, jak dovede nejlépe, rovnoměrně ve všech třech oblastech roverské služby (služba sobě, služba druhým, služba vyšší principům, tj. nejvyšší Pravdě a Lásce). Jak je tomu ale ve skutečnosti? Má vůbec rovering v dnešní době takový smysl, jako měl před sto lety, nebo je jen výchovnou kategorii, která existuje pouze na papíře? Odpovědi na tyto otázky se nedaly zjistit jinak, než se na ně zeptat přímo lidí, kteří do věkové kategorie roveři a rangers spadají. Kdybychom se ale zeptali jen pár roverů, asi ty odpovědi nebudeme moci považovat za příliš zobecnitelné. Jediným východiskem tedy byl seriózní průzkum, a to takový, který bude obsahovat odpovědi alespoň stovek lidí. Slovo dalo slovo a nápad byl na světě. Sestavili jsme dotazník a oslovili pět set náhodně vygenerovaných členů Junáka, kteří měli jako výchovnou kategorii ve SkautISu zadanou „roveři a rangers“.

Průměrně je roverovi dvacet let, pochází z města nad sto tisíc obyvatel, v Junáku strávil už 12 let, má sourozence, kteří jsou také skauti, a v současné době působí ve vedení oddílu. To jsou ale jen obecná fakta. Pojďme se podívat trochu více do hloubky.

Neptali jsme se roverů jen na to, kolik jim je let nebo kde bydlí. Zajímalo nás především, zda vidí v roveringu nějaký smysl, co považují za jeho cíl a zda si jako roveři vůbec připadají. Tato výchovná kategorie je totiž skutečně velká. Nejen počtem, ale i generačním rozpětím. Jako rover se v současné době bere člověk, který čerstvě nastoupil na střední školu i člověk, který končí vysokou školu, což je z hlediska vývoje obrovský rozdíl. Navíc, jak můžeme vidět výše, současní roveři nedělají jen roverský program, ale zároveň se aktivně podílejí na chodu oddílu nebo střediska. Je to způsobeno zřejmě i tím, že v posledních letech se oddíly sice stále plní dětmi, ale sehnat vedoucí je těžké, protože generace, která v současnosti vede, nebyla počtem zdaleka tak silná jako současné generace mladších dětí. Tím dochází k tomu, že roveři nejsou, a ani nemohou být, jen členy roverského kmene, protože je jejich oddíly potřebují. Zároveň ale stále touží po tom zažívat i vlastní skautská dobrodružství nejen se svými svěřenci, ale i se svými stejně starými kamarády. Již klasickým úkazem jsou roveři, kteří jsou zároveň rovery v rámci roverského kmenu a zároveň se podílejí na vedení svého domovského oddílu. Stále častěji se také objevují takzvané roverské družiny v rámci oddílů, které vznikají více způsoby. Dost často jde zřejmě o skupiny odrostlých skautů a skautek, kteří si dělají v rámci oddílu vlastní roverský program a zároveň pomáhají s vedením dětí. Velmi často jde pak ještě o upgrade této skutečnosti. Tedy roverskou družinu, která je zároveň oddílovou radou oddílu mladších členů, jezdí na společné teambuildingy, puťáky a schází se i mimo schůzky a porady.

Poměrně překvapivé výsledky nám vyšly u odpovědí na otázku, zda se lidé, kteří jsou zařazení mezi rovery a rangers, skutečně jako roveři a rangers vnímají. Necelých 40 procent dotázaných totiž odpovědělo záporně. Čím to je, je otázka. Možným vysvětlením jednak je to, že kategorie roveři a rangers ve SkautISu působí jako „odkladiště“ pro skauty, kteří nejsou ani činovníci, ani skauti a skautky, a tudíž je potřeba je zařadit někam jinam. Dalším pravděpodobným vysvětlením, který se promítl nakonec i v odpovědích na otevřenou otázkou „proč se cítí či necítí být rovery“, je ten, že se rovery necítí nebo jsou jimi jen z části, protože vedou oddíl a na roverské akce nemají čas. Případně dělají částečně nějaký roverský program, ale ne tak často na to, aby se rovery skutečně cítili. Velmi nás u těchto otevřených odpovědí také zaujaly rozdílné pohledy na to, co rovering podle oslovených je. Zatímco pro někoho tento pojem označuje činnost u oddílu či u střediska spočívající v předávání zkušeností mladším členům a úzce související s heslem „Sloužím“, pro jiné znamená především čistě roverské akce pro ně a jejich vrstevníky z kmene. Část respondentů pak vnímá označení „rover“ čistě technicky, tedy jako věkovou kategorii bez dalšího přesahu. Zajímavé jsou také některé odpovědi, které popisují rovera jako elitní status. Termín, kterým lze označit pouze skauty určitých kvalit. Někteří respondenti pak nechtěli vlastními slovy popsat, co pro ně rovering znamená, protože se nad tím třeba nikdy nezamysleli.

Bylo tedy nasnadě se respondentů zeptat, co je podle nich skutečným smyslem roveringu v dnešní době a zda nějaký smysl roverský program vůbec má.

V odpovědích na otevřenou otázku vidíme poměrně jasně stále převládající názor, že rovering smysl určitě má. Zajímavé nicméně je, že stoprocentně se s tímto názorem ztotožňuje jen necelá polovina lidí. Pokud bychom ale sečetli výsledky prvních dvou kategorií (tedy rozhodně souhlasím a spíše souhlasím), dostaneme se až k 75 procentům, to už je poměrně hezké číslo. S tvrzením rozhodně nesouhlasí jen nějakých 5 procent, což znamená, že roveři si v současné době stále myslí, že rovering má v dnešní době ve skautingu nějaký smysl. To se taktéž projevilo i v odpovědích na otevřenou otázku. Sami roveři si jsou ve svých odpovědích vědomi důležitosti vlastní výchovné kategorie. Často její existenci označují za klíčovou pro udržení dospívajících ve skautingu. Jsou přesvědčeni o tom, že mohou být velkým přínosem pro celý skauting, a uvědomují si potřebu odpočinkového programu v rámci skautského života, kdy mohou mít čas sami pro sebe a nemusejí neustále pomáhat s chodem oddílu. Přikládají velkou důležitost starým i novým přátelstvím a společným zážitkům, díky nimž se mohou dále vyvíjet, růst a postupně se učit přebírat odpovědnost. Zároveň se pro ně jedná o silný motivační prvek pro jiné skautské činnosti. Jen v několika případech se objevila kritika ve smyslu: „roveři se zajímají více o opačné pohlaví a alkohol než o podstatu skautingu“.

navždy skautem Roveři milují přátele a dobrodružství. Projevuje se u nich touha poznávat neobjevené, překonávat své vlastní limity a navazovat nové kontakty. Skauting pro řadu respondentů nebyl jen jedním z kroužků, na které jako dítě chodili po škole, ale stal se pro ně součástí životního stylu a zaujímá své místo vedle dalších zájmů. Pro rovera je skauting jednou z možností, jak se realizovat v touze vykročit z každodennosti, užít si zábavu a objevovat nové možnosti. Zároveň je i místem, kde může nalézt podobně naladěné lidi. Tenčí se hranice mezi skautským a neskautským a skautským programem na skautských akcích (oslavy, grilovačky, zážitkové akce apod.). Zároveň už pro ně leckdy není důležité, jestli jsou s nimi na těchto akcích jenom skauti, podstatné je, že tito lidé jsou na stejné vlně. Čistě dobročinné a pro okolí prospěšné akce ve smyslu hesla „Sloužím!“ nemají podle odpovědí v našem dotazníku v programech roverů zdaleka tak pevné místo. Jako dostatečné naplňování tohoto hesla je zřejmě většinou brána aktivní pomoc u oddílu. Záhada je vyřešena. Roveři v současné době v České republice skutečně existují a minimálně v jejich hlavách vnímají rovering jako příležitost, jak transformovat skautské hodnoty do reálného života, dokázat přebrat zodpovědnost za své činy a nebát se toho, co přijde. Jak je to v realitě, to už je na jinou debatu.

Byl získán seznam všech skautů, kteří jsou evidovaní ve výchovné kategorii roveři a rangers. Polovina z nich měla uvedenou ve skautisu e-mailovou adresu. Vygenerováno bylo náhodným výběrem 500 roverů, kteří byli osloveni s účastí na dotazníku. Podařilo se získat odpovědi od dvou set respondentů. Data byla sbírána od 2. února do 12. února. Dotazník k nahlédnutí zde: http://bit.ly/vyzkumroveringu

• víkendové akce
• výpravy po ČR i do zahraničí
• účast na větších roverských akcích
• kulturní akce, oslavy
• méně často pořádání (nebo spoluúčast) brigád, dobročinných či střediskových akcí

• výchova (k odpovědnosti)
• osobní rozvoj
• motivace, zážitky, odreagování
• udržení se ve skautu
• pomoc oddílu, středisku
• alternativa k vedení oddílu
• formování vztahů, prohlubování a navazování přátelství

Podařilo se nám získat data o umístění veškerých registrovaných roverských kmenů v České republice a dali jsme dohromady exkluzivní mapu, která zobrazuje, kde se jednotlivá seskupení nachází.

— [KLÁRA PROCHÁZKOVÁ – RAJČE]] časopis Kmen, únor 2018, ročník21, číslo 103

Kompletní seznam roverských kmenů v České republice naleznete na tomto odkaze: http://bit.ly/kmenyvcr